Co říkáte na billboardy s vaší tváří, které nejen v Praze zvou na nové divadelní představení Lovci bobrů, v němž hrajete hlavní roli?
Nevím, jestli je má role hlavní a není to pro mě důležité. Je to ve hře jediná žena a čtyři kluci se mnou. Mám radost z představení, kolegové jsou kamarádi a těším se na ně soukromě i v divadle. Všichni hodně pracujeme, ale to zastavení na jevišti, vytržení ze všemožných chvatů, úkolů a povinností je s touhle partou štěstí.
Focení a prezentace obecně k našemu zaměstnání patří. Snažím se, abych vždycky měla svou práci a vše kolem v moci, abych se sama sobě neztratila. Pokud fotografie pomáhají přivézt do divadla diváky, je to v pořádku. Radši bych žila lehce v utajení, ale tak to nefunguje.
Premiéra je za vámi, spadl vám kámen ze srdce?
Krom radosti z kolegů, je pro mě velkým objevem Patrik Hartl. Řeknu to na rovinu a jednoduše. Trochu jsem se ho bála, nerozuměla jeho divokému smíchu, nevěděla, jaký skutečně je. Divadlo, to je blízkost fyzická i duševní, často velmi intenzivní a křehká. Můžete-li, vybíráte si, koho pustíte do svého světa, komu otevřete srdce. Najdou se kritici a umenšovatelé jeho tvůrčích schopností, tak to chodí všude a prosím, každý máme právo volby. Já jsem okouzlená jeho hrou a jsem moc ráda, že jsem v něm našla inteligentního a citlivého režiséra.
Divadlo Studio DVA je v současnosti téměř vaší domovskou scénou…
Hraji ve třech divadlech. V ABC mám jedno představení v úspěšné inscenaci Romeo a Julie, kde hraji velkou krásnou roli Chůvy a k tomu ještě roli Vévody. Po angažmá v Mladé Boleslavi a dvojitém intenzivním období po narození mých dětí jsem začala hrát v divadle Kalich a navázala na přátelství a filmovou spolupráci s Alicí Nellis i prvním společným divadelním představením Věra ve Studiu DVA. V Kalichu jsem hrála a hraji s maminkou, ve Studiu DVA doposud bez, ale od září budu zkoušet inscenaci Jezinky Bezinky, coby režisérka. Maminka s Evičkou Holubovou hrají ústřední postavy sester. Studio DVA je pro mě momentálně svobodnější obdobou stálého angažmá. Krom Věry hraji ve Smolíkových, Revizorovi, Saxaně a Lovcech bobrů.
Hraní před diváky je o vzájemné výměně energií. Jak vnímáte tuto magii vy sama? Dochází k ní pokaždé?
Na mojí milované mamince Ivušce zřetelně vnímám, jak se energie vyslaná do publika vrací a násobí. Divadlo je zázrak. Je mi líto všech, kteří nemají možnost jej zažít.
Pocházíte s herecko-režisérské rodiny. Došlo u vás ke generačnímu předání nějaké speciální profesní dovednosti?
Na to neumím asi dobře odpovědět. Jistě se tak jako v jiných rodinách přenášejí dovednosti, poznatky, způsob nazírání světa, vlastnosti a to vše dohromady. Plus další vlivy vytváří originál neopakovatelný a jedinečný.
Už víte, jakým směrem se chystají vaše děti?
Ještě ne. Vinci bude příští rok maturovat a zajímá ho finanční sféra, právo. Adinka končí první ročník, studuje fotografii na Hellichovce. Hádám, že uměleckým směrem půjde, ať už si v budoucnu vybere cokoli.
Velké téma rodičovství se objevuje v televizním seriálu Kukačky, kde i v druhé připravované sérii ztvárníte jednu z hlavních rolí. Jak se vám matce hraje postava Olgy postižené neobvyklým osudem?
Natáčení pro mě teprve začíná, ještě nemáme ani všechny díly a nevím, co mě čeká. Doufám, že se přinejmenším přiblížíme úspěchu první řady. Olga se mi líbila už po prvním přečtení, bylo co hrát.
Nosila jste si v případě Kukaček takříkajíc práci domů, nebo si umíte v běžném životě od svých postav nekompromisně zachovávat odstup?
Na to je odborník tatínek mých dětí. Ten pracuje stále, i na úkor spánku. Je to jeho volba. Já Jen někdy bojuji za trochu klidu a o nějaký čas pro sebe. Ale zároveň chci být s dětmi, maminkou, pejsky. Snažím se to všechno skloubit. A na plánování, to já jsem dobrá. (smích)
Ještě stále relaxujete tenisem a jízdou na koni?
Teď není čas. Volné chvíle patří pejskům a zahradě.
Jak se daří koriandru na vaší zahradě?
Výborně. Patří k nejodolnějším a nenáročným. Myslela jsem si, že letos nic nestihnu, ale se synem jsme udělali vyvýšené záhonky, máme plný skleník, jen ta tráva a plevel mě honí. Jezdím si na traktůrku a říkám si: Relaxuješ, je to jako vibrační masáž.
Na jaké další projekty kromě výše zmíněných se v nejbližší době chystáte? Co vám přinese léto?
Krom Kukaček točím film s režisérem Michalem Samirem a připravuji svou divadelní režii. Dovolená letos nebude, ale snažím se aspoň dobrou organizací a péčí o sebe předcházet stavům přetížení. Hledám si radost každý den a je to někdy neotřelé dobrodružství a někdy třeba jenom sen. Radostná fantazie je moje bohatství.
21. června 2021 |