František Laurin býval nejen pedagogem na DAMU a Pražské konzervatoři, ale také televizním a divadelním režisérem. A vzhledem k tomu, že občas pracoval i se svou dcerou, čemuž se ona všemožně bránila, dostalo se jí od něj coby přísného režiséra i kritiky.
„Dříve, když mě táta na něco upozornil, tak mi to bylo nepříjemné, ale dneska za ním sama chodím pro rady. I když je mu devadesát, dokážu si s ním popovídat o čemkoliv. Má tak mladé smýšlení, že mě vždycky nějak podpoří, povzbudí a navede,“ říká Sabina Laurinová.
Nechtěla jsem, aby mě režíroval táta. Dnes je mi to líto, říká Laurinová |
To, čím si procházela v mládí ona, teď čeká její dceru Valentýnu, studující druhým rokem DAMU. „Ano, situace se opakuje. Vája sleduje moji práci, podporuje mě, v některých případech i zkritizuje, ale jinak nechce mít se mnou ani s Pepou nic společného. Chce si najít svoji cestu. Takže cokoliv, co by mohlo budit zdání, že jí pomáhám, rezolutně odmítá,“ svěřila se Sabina.
„Já zase říkám, ať se na tyhle předsudky vykašle a dělá, po čem touží. Ať nabídky, které jí přicházejí, neodmítá. Dneska není čas na hrdinství. Herců je strašně moc a aby byli ve svém oboru dobří, musejí se vyhrát, na něčem se to naučit. Takže neodsuzuji, když se mladí lidé chopí příležitosti hrát v nekonečných seriálech. I když je to pro ně velký šok a skok, protože tam není moc času, aby s nimi někdo pracoval a upozorňoval je na chyby, které při tom dělají,“ říká upřímně Laurinová.
„Takže Váje radím, aby se od toho svého ‚problému‘ oprostila, nehleděla na to, co kdo říká a brala, co jí nabízejí. Čas stejně všechno prověří. Ale říkat si, že v něčem nemůže hrát, protože tam hrála její máma, je zbytečné,“ dodává.
Chybělo málo a potkaly se jako herečky na divadelních prknech. Jenomže Valentýna byla teprve v prvním ročníku na DAMU, kde jí to nepovolili. „Respektovali jsme rozhodnutí školy, ale nezapírám, že mě to mrzelo. Samozřejmě tomu předcházelo ještě to naše dilema, jestli společně hrát, nebo ne. Ale když si vzpomenu na vlastní začátky, tak pokud bych poslouchala svoje okolí a dala na jeho rady, musela bych se zbláznit. Když jsem dostala nabídku moderovat, říkali mi, ať ji neberu. Pak přišly inscenace, pohádky, filmy a to bylo pořád: ‚Tohle neber a tamto taky ne.‘ Já si myslím, že člověk má, co se týká pracovních příležitostí, brát to, na co se cítí nebo co je pro něj přínosné, i když se toho třeba bojí. A čas ukáže, jestli to zvládl, nebo ne,“ radí mladým.
„Kdybych všechny ty rádce tenkrát poslechla, tak dneska sedím doma a vůbec se svojí profesi nevěnuji. Takže Váje říkám: Dělej všechno, ale tak, aby ses za to nemusela stydět,“ dodává.
Herečka Sabina Laurinová se svými dcerami (Praha, 13. března 2024)
Rady jí dává nejen Sabina, ale i její dědeček František Laurin. „Vedou spolu krásné rozhovory. Myslím si, že Vája bude stejně jako můj táta velmi poctivý divadelník. Je v tomhle směru velmi skromná a pokorná. Bude to mít těžké stejně jako já, ale sama si svoji cestu vybrala,“ říká Laurinová.
Valentýna Vojtková se nejprve orientovala na tanec, studovala taneční konzervatoř a poté Ježkovu. Její mladší nevlastní sestra Mája je na gymnáziu a na umělecký obor to zatím nevypadá. „Spíš ji zajímá psychologie. My jsme s Vájou, když na to přijde, extroverti, kdežto Mája je spíš tichý pozorovatel, který silně všechno vnímá a analyzuje. Může působit jako introvert, ale není. Možná půjde úplně jinou cestou než my a bude se věnovat psychologii nebo psychiatrii. Uvidíme, čím nás překvapí,“ uzavírá Laurinová.
