„Já byla klasicky přetěžované dítě. Chodila jsem na zpěv, klavír, hudební nauku, do baletu, do gymnastiky a k tomu škola. Pak mi nadávali, že se učím špatně, že nestíhám školu, protože mám spoustu kroužků,“ popisuje Králová dětství v rodině dvou pedagogů.
„Máma mě psychicky šikanovala, že jsem ošklivá, nic neumím a že ze mě nic nebude. Ona byla psychicky nemocná a stávalo se, že týden byla v posteli a nic nebylo, ani co jíst, a pak byl zase týden, kdy byla přeafektovaná, než znovu upadla do svých depresí,“ vzpomíná Králová.
Sabina Králová ve filmu Periferie (1996)
Fyzické tresty byly v rodině normou. „Celý dospělý život jsem říkala: Táta mě mlátil, ale já jsem si to zasloužila. Když mi bylo 16, přišla jsem pozdě z tanečních, táta stál ve dveřích a měl napřaženo a já jsem řekla: ‚Ještě jednou to uděláš a půjdu na policii.‘ Od té doby jsem měla pokoj,“ prozradila.
„Je pravda, že táta se mi to celý dospělý život snaží vynahradit. Ať už mi pomohl s penězi nebo když jsem na tom byla špatně. Vždycky mi pomohl. Máma vůbec. Kašlala na mě. Celý dospělý život mi nezavolala,“ dodává Králová, která šla na střední zdravotnickou školu, ale pak to bez předchozích zkušeností zkusila na DAMU a okamžitě byla přijata.
Po škole dostala angažmá v Divadle Na zábradlí, pak nastoupila do Národního divadla. Zamilovala se do kolegy Ondřeje Pavelky, s nímž má syna Mikoláše.
V dobách, kdy byla ještě šťastná. S bývalým partnerem Ondřejem Pavelkou a synem Mikolášem.
„Šťastná jsem byla první léta s Ondrou. To byl náramný vztah. Fungovalo to dlouho, ale pak se to zhoršilo,“ vzpomíná.
Po mateřské se vrátila do divadla, ale začala se sebepoškozováním a úlevu nalézala stále víc v alkoholu. „Alkohol mi pomáhal přibližovat se lidem. Zdánlivě. Nevím, kdy to začal být problém, ale myslím, že jsem si toho všimla kolem 28 let, že je to špatně,“ říká.
Dobrovolně nastoupila do léčebny v Bohnicích. „Poprvé jsem tam byla v roce 2004, když byly divadelní prázdniny, ale pak jsem se vrátila do starého prostředí. Já už jsem nepila a chtěla se změnit, ale Ondra jel ve starých kolejích,“ říká herečka.
Roli v Ulici jsem se nejprve bránil, říká hvězda Slunečné Ondřej Pavelka |
Po rozchodu s Pavelkou začala postupně propadat znovu alkoholu. „Nejvíc jsem začala pít, když bylo synovi 12 let. Já si to vyčítám. S tím budu umírat, i když syn říká: ‚Otočme list, o tom nebudeme mluvit.‘ Já jsem se mu omlouvala mnohokrát.“
Musela odejít z Národního divadla, nikde jinde ji nepřijali, tak šla pracovat jako zdravotní sestra. „Člověk si myslí, že to zdolá, ale sám to nedokáže. Musí přijít někdo zvenčí. Já už jsem volala o pomoc hrozně moc, ale kolem mě nikdo nebyl. A já si podřízla ruce,“ svěřila se herečka.
Udělala to po hádce se synem. Ten ji také zachránil, když zamáčkl krvácející ránu a volal záchranku. „Nikdy si neodpustím, že musel být svědkem toho, čeho byl svědkem. Že tím musel projít. Musím říct, že je velký kabrňák a je statečný, že tím prošel téměř bez úrazu. Ale vyčítat si to budu furt,“ říká Králová, které pak pomohl Evžen Klouček z organizace Drop In. Několik let docházela na terapii a pracovala jako zdravotní sestra.
„Už to beru jako normu: Normální je nepít. V mých letech je jednoduché nepít, protože máš dvě možnosti - buď skončíš ve škarpě a nebudeš ta vnoučata mít na klíně, nebo budeš žít spořádaně a ta vnoučata mít budeš. A já chci ta vnoučata,“ říká Králová, která kromě toho touží hlavně po návratu k divadlu.
