HELENA TŘEŠTÍKOVÁ
DOKUMENTARISTKA, MANŽELKA MICHAELA TŘEŠTÍKA
JAK DOKUMENTUJU ZRÁNÍ SVÉHO MUŽE
Bez kamery, jenom okem. A vidím, že se vyvíjí pořád k lepšímu. Osudy postav z mých dokumentů mívají spíš opačný průběh.
JAK MI S FILMY POMÁHÁ
Asi patnáct let už je v titulcích jako dramaturg. Přesně ví o všem, co dělám, dívá se na materiál i na výsledek svěžím okem, říká své názory.
KDY JSEM POZNALA NARKOMANKU KATKU
Před čtrnácti lety v léčebně. Původně jsem chtěla natáčet film o protidrogové terapeutce a k tomu sledovat osudy dvou jejích klientek, jenomže nakonec byl Katčin příběh tak výživný, že jsme se rozhodli věnovat všechnu energii jen jí.
KDY JSEM SE PŘI PRÁCI ROZPLAKALA
Mockrát. Vzpomínám, jak jsme točili u Lídy Baarové v Salcburku. Pouštěli jsme jeden její starý film, ve kterém zpívá Höger sentimentální píseň. A ona najednou začala zpívat s ním – ta chvíle mě rozplakala. Viděla jsem ten kontrast; na obrazovce krásná mladá holka a vedle mě stará žena, která všechno v životě prošvihla a ví to.
JAK HLEDÁM NOVÁ TÉMATA
Už nehledám. Rozhodla jsem se, že budu pokračovat v časosběrných projektech, které jsem načala dříve. Postavy mám a teď hledám jenom další témata jejich životů.
KOMU MÉ DOKUMENTY POMOHLY
Určitě Marcele a Renému, hrdinům stejnojmenných filmů. René žil celý rok z toho, že objížděl projekce, a na Marcelu se diváci složili, aby se mohla přestěhovat do Prahy.
NA JAKÁ TÉMATA SI NETROUFÁM
Nikdy bych se nepouštěla do těch velkých, politických, jaká zajímají třeba Michaela Moora. Já jdu spíš po intimitě, točím malé světy.
V ČEM MÁM VÝHODU OPROTI MUŽŮM
Když natáčíte drobné lidské příběhy, ženská empatie bývá výhodou. Muži jsou spíš ranaři, kteří dobývají velký svět.
KDY S NATÁČENÍM PŘESTANU
V den své smrti. Ale do časosběrných projektů bych chtěla zapojit své děti, aby protáhly ty příběhy přes další generaci.
JAK DOBŘE HO ZNÁM
Za jaké dílo utratil Michael největší částku: Za sbírku kubistické keramiky.
Michael: Takto řečeno to platí. Ale je to sbírka, nikoli dílo.
MICHAEL TŘEŠTÍK
SBĚRATEL, MANŽEL HELENY TŘEŠTÍKOVÉ
ČÍM JSEM CHTĚL BÝT V DĚTSTVÍ
Střídavě buď architektem, nebo spisovatelem. A nenapadlo by mě, že jednou budu hlavně sběratelem. S tím jsem začal až v den naší svatby, kdy to odstartoval jeden dar – grafika od Emílie Tomanové.
PROČ SE NEVĚNUJU ZÁLIBÁM Z MLÁDÍ
Architektuře se už nevěnuju, protože jsem začal psát prózu, a próze se už nevěnuju, protože píšu jiný typ literatury – knihy o umění.
JAKÝ JSEM MĚL Z HELENY PRVNÍ DOJEM
Nejdřív to velká sláva nebyla. Natáčela v naší putyce; v jedné ruce cigareta, ve druhé kola, a dirigovala si své filmové alkoholiky, ačkoli nás, původních, tam sedělo dost. Ale pak jsme odešli do vinárny, kde jsem najednou viděl přemýšlivou holku, která přesně ví, co chce, a neplácá se bezradně životem.
KDY SE O SVOU ŽENU BOJÍM
Nebojím se o ni. Někdy cítím, že se přemáhá, ale ona svoje síly vždycky odhadne. A když natáčí v nebezpečných situacích, tak s ní bývá kameraman, ve kterého mám důvěru.
HELENIN NEJSILNĚJŠÍ DOKUMENT
Katka. Osud jiných hrdinů bývá od počátku zřejmý, ale u narkomanky Katky se vždy střídalo doufání v lepší budoucnost s velkými pády. Tragika jejího osudu je nepřekonatelná.
JAKÁ VLASTNOST POMÁHÁ ŽENĚ PŘI PRÁCI
Je zvědavá, empatická, tvrdohlavá. A navíc je opakem egocentristky – nikdy se neohlíží sama na sebe.
CO MĚ ŽIVÍ
Rozeznám dobré umění od špatného. Na tom jsem postavil své sběratelství, posléze i internetový obchod s uměním a starožitnostmi.
JAKÁ JE NEJVĚTŠÍ OZDOBA MÉ SBÍRKY
Kolekce obrazů sester Válových. Kdo o tom něco ví, ten mě pochopí.
CO MĚ ZAJÍMÁ V SOUČASNÉM UMĚNÍ
Malba. Kdybych měl peníze a prostor, tak bych se zabýval třeba Jakubem Špaňhelem, což je mladý, úžasný malíř. Na něj bych vsadil.
JAK BYCH SE POPSAL V „KDO JE KDO“
Michael Třeštík – bláznivý sběratel.
JAK DOBŘE JI ZNÁM
Kdy se Helena rozhodla, že se stane dokumentaristkou: Na konci střední výtvarné školy.
Helena: Je to fakt. Roku 1967 jsem zjistila, že výtvarná škola není úplně ono a že bych zkusila film.
