Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Fotografie Ondřeje Brzobohatého v ženských šatech jsem samozřejmě viděl. A musím říct, že mu to slušelo, i když bych ho asi nalíčil jinak. Ale jinak si myslím, že bylo všechno v pořádku. Pokud ho líčila sama Taťána (Kuchařová), tak je dost šikovná. A myslím si, že ho možná opravdu líčila,“ říká Petr Vostárek.
Drag queen jako terapie
„A jak se na to dívám? Nevidím na tom absolutně nic špatného. Já vždycky říkám, že „drag queen“ je nejlepší terapie na to, aby člověk poznal tíhu ženského bytí,“ konstatuje Chi Chi Tornádo. „Každý muž by si aspoň na 24 hodin měl prožít to, co to znamená být ženou. Je to obrovská terapie a vlastně i odpočinek, protože se stanete úplně jiným člověkem, jinou bytostí.“
„Spousta lidí to skutečně dělá jako terapii, že si opravdu odpočine. Je to fakt dobrá věc pro lidi, které zasáhl stres, kteří to nemají jak jinak ventilovat,“ míní Vostárek.
„A mrzí mě, že se takováhle věc pere na veřejnosti, protože si myslím, že je to hodně intimní. Ale na druhou stranu se Ondřej nemá za co stydět, protože nedělá opravdu nic nemorálního,“ navazuje Vostárek.
„On vlastně ani není drag queen, dělá crossdressing, protože nevystupuje veřejně pro obecenstvo. On to dělá pro sebe, svoje vnitřní alter ego. Není to nic úchylného. Představte si, že by veřejnost považovala za úchylné, kdyby lidé chodili do muzea na obrazy. To je přece nesmysl,“ myslí si Chi Chi Tornádo.
Musí být drag queen gay?
A musí mít „drag queen“, nebo člověk, který provozuje crossdressing, homosexuální orientaci? „Vůbec ne,“ říká Vostárek. „V tomhle byznysu už jsem 30 let a poznal jsem už spoustu lidí, kteří to dělali z různých pohnutek.“
„Většina z nich jsou transsexuálové, kteří si tím vydělávali na svou tranzici (přeoperování na ženu). Pak tam bylo mnoho feminních (zženštilých) gayů, kteří se tím bavili a otevírali tím také svou třináctou komnatu, kdy u nich převládala touha stát se ženou, ale nechtěli prodělat tranzici, přeoperovat se. Ale pak se tam objevili i transvestité, což byli heterosexuální muži, kteří to dělali z erotických pohnutek. Vzrušovalo je to.“
„Ale to je právě základní omyl. Spousta lidí si myslí, že travesty show má právě co do činění s erotikou. Ale není to tak. Je to jeden z nejtěžších druhů uměleckého žánru. Každý herec moc dobře ví, že zahrát dokonalou ženu je herecky nesmírně náročné,“ vysvětluje Chi Chi Tornádo.
„Dokonce jsme mezi sebou měli i heterosexuálního vojáka z povolání a jemu se to tak zalíbilo, že s námi pak ještě jezdil další tři roky a jeho manželka a jejich čtyři děti ho v tom velice podporovaly. Ona byla kadeřnice, takže ho stříhala a asi si s tím vyhrála. Takže skutečně neplatí, že to musí být gay,“ říká Petr Vostárek.
Jak to všechno vzniklo
Ten pak udělal malý exkurz do historie pánského vystupování v ženských šatech. Zmínil například starověké Řecko, kde muži při divadelních vystoupeních museli hrát i ženské role, protože herectví bylo ženám zapovězeno.
Totéž platilo i ve středověku při dramatech z náboženského prostředí a také například ještě v alžbětinské éře, v době, kdy své divadelní hry psal Shakespeare. Snad právě tehdy mohl vzniknout anglický termín „drag“, což může v překladu znamenat sloveso táhnout. To zřejmě popisuje situaci, kdy těžké ženské šaty „táhly“ muže k zemi.
V 19. století pak začala vznikat crossdressingová představení. „Třeba na opulentních plesech šlechty se převlékali muži za ženy a ženy naopak za muže,“ říká Petr Vostárek. A zřejmě na konci 19. století se začal mnohem častěji používat i pojem „drag queen“. Encyklopedie nejčastěji uvádí první použití tohoto slova v souvislosti s mužským převlékáním do ženských šatů v roce 1870.
Ve 20. století pak vznikaly „travesty show“, většinou kabaretní vystoupení, kdy muži parodovali při svém vystoupení slavné ženy. Tento druh kabaretu se často praktikoval jako druh zábavy v ryze mužských kolektivech, například v případě od žen izolovaných zlatokopů nebo v armádě. „Známá je obliba travesty show i mezi nacistickými vojáky,“ uvádí Vostárek.
Stylizaci do žen používali později i známí umělci, mimo jiné David Bowie. A „travestie“ se pak jako humoristická složka často dostávala i do světové kinematografie, například ve filmech Někdo to rád horké, Růžový panter, Tootsie nebo Táta v sukni.
Samotný pojem „drag queen“ pak proslavil v 90. letech RuPaul, který produkoval mimo jiné i slavnou reality show z tohoto uměleckého prostředí. V Česku se ale pojem „drag queen“ podle Petra Vostárka příliš nepoužívá, mnohem populárnější jsou právě „travesty show“.
„Převlékám“ se i za muže
Laicky řečeno: „drag queen“ i „travesty show“ jsou si v mnohém podobné. V prvním případě se však umělci berou mnohem vážněji, často prezentují své „alter ego“ v ženských šatech a nestylizují se do konkrétní zpěvačky či herečky. Klasická „travesty show“ je spíše zábavným vystoupením, kdy muži často přehnanými gesty parodují známé umělkyně.
Petr Vostárek pak hovořil o své kariéře. Za svůj život předváděl více než stovku interpretů. Mezi jeho nejúspěšnější představení patří ta, ve kterých ztvárnil Tinu Turner. Předváděl však také Věru Špinarovou nebo Ewu Farnou. A úspěch měl také jako Michal Tučný.
Při „travesty show“ totiž interpret nutně nemusí předvádět ženu. „Postavou jsem se už k Michalu Tučnému dostal,“ směje se Chi Chi Tornádo. „A musím říct, že v duetu s Věrou Martinovou slavíme před diváky úspěch.“
Jak dlouho se na jedno představení připravuje? Musí se učit i texty písniček, které předvádí? Dá se tímto druhem umění uživit? Nebo musí mít i civilní povolání? A umí vlastně zpívat? Nebo při představení pouze otevírá ústa? I o tom hovořil Petr Vostárek, alias Chi Chi Tornádo, v Rozstřelu.