Jako dítě jste zazářil v seriálu Vyprávěj, ale širší veřejnosti jste se dostal do povědomí díky pohádce Tři bratři. Jak vzpomínáte na natáčení s herci, jako jsou Vojtěch Dyk nebo Tomáš Klus?
Vzpomínám jen v dobrém. Sám ani objektivně nemohu posoudit, jestli ta pohádka byla opravdu dobrá, protože na ni nahlížím z jiného pohledu. Mám skvělé vzpomínky na to, co se dělo před klapkou a po ní. Byl to pro mě zážitek. V tu dobu jsem byl hrdý, že točím něco takového, ale zároveň jsem si plně neuvědomoval, s kým točím a o co jde. Takže jsem se snažil, ale nebyl jsem z toho moc nervózní. Zpětně bych to zhodnotil tak, že to pro mě v těch čtrnácti letech byl vlastně takový nadpozemský zážitek.
Koukáte se na sebe zpětně v televizi nebo jste typ, co se raději nesleduje?
Třeba konkrétně na ty Tři bratry jsme se koukali jednou v televizi o Vánocích, ale potom už ne. Já se na sebe nerad koukám.
Je to kvůli tomu, že jste k sobě příliš kritický?
Nerad se vidím a nerad se slyším. Není to pro mě dobrá kombinace, tak se tomu snažím vyhnout.
Abych začal někde tančit na večírku, to nedělám. Stydím se a chvíli mi trvá, než se rozkoukám.
