Hrajete, zpíváte, tančíte, dabujete, sportujete. Zdá se, že na co sáhnete, to vám jde. Vážně vás všechno tolik baví?
No takhle... Určitě ne všechno najednou. (smích) To by bylo hodně divné. Prostě někdy je čas ponořit se do nové role, někdy je čas na taneční zápřah a někdy na lenošení a odpočinek. Všechno přiměřeně. Ale je fakt, že se mi kolikrát stalo, že jsem své dva kluky budila do školy a nechtělo se jim vstávat. Tak jsem jim vysvětlovala, že taky musím do „práce“. A oni na to: „No jo, jenže tebe všechno baví.“ Připomnělo mi to větu prince z Popelky: „Jenže ty sis bral maminku a mně nutíte nějakou cizí ženskou.“ (smích)
Vedete syny nějakým směrem nebo jim necháváte volnou ruku?
Jen tajně doufám, že najdou, co je baví. Protože pak nebudou muset chodit do práce. Jako já.
Jsem neponaučitelný optimista, co jde pesimistům brutálně na nervy.
