Co se rolí týče, často představujete morouse i padouchy, ale ve skutečnosti jste dost velký vtipálek. Prý si děláte legraci i z lidí v obchodě?
Občas. Mě strašně baví ta reakce lidí, jak jsou šokovaní a vlastně nevědí, co mají říct. Když jim třeba něco podávám, pak ucuknu, zase jim to podám, zase ucuknu. A pořád dokola. To mě baví.
Jste takový vtipálek i doma?
Ono je to většinou tak, že i ten největší vtipálek přijde domů a tam moc vtipný není. Třeba manželka Josefa Beka říkávala, že doma je chcípáček, ale jakmile vyjde z baráku, je z něho mladý a vtipný Jura. Tak to prostě je.
Začal jsem plešatět už někdy v osmnácti letech a troufnu si říct, že jsem ty vlasy dobře nahrazoval slovy, takže jsem mindráky neměl.
