Kdo má malé děti, jistě váš hlas slýchá denně z televize. Dá se říct, že v dabingu jste jako doma?
V dabingu se snažím nemít herecké mantinely, takže se věnuji dětským pořadům, jako jsou Tlapková patrola, Spongebob nebo třeba Madagaskar. A jedeme dál přes Thora nebo Spidermana z Marvelovek, nebo další herce, jakými jsou Ellijah Wood, Andrew Garfield, Rami Malek, čerstvě též Jamie Campbell Bower ze Stranger Things, nebo Robert Pattinson už od dob Harryho Pottera. Ten hraje ve spoustě zajímavých i filozofických filmech, takže ten rozptyl je opravdu široký. A to mě právě baví, protože mě v životě baví pestrost. Já jsem si třeba odmalička rád hrál s Legem, bavila mě ta pestrost kostiček a možnost vystavět si vlastní svět. A stejně to mám v životě. Rád střídám „barvy a tvary“, které život přináší.
Není to někdy otrava, když už dabujete několikátý díl nějaké pohádky za sebou?
Naštěstí většinou nedělám pořady, které by mě nebavily, takže se to vydržet dá. (smích) Většina dětských pořadů, které dabuji, nejsou žádná velká střílečka, neteče tam žádná krev, navzájem si všichni pomáhají nebo se prostě baví atd., je to spíš milé. U dabingu člověk zažije i spoustu legrace. Mám vždy pocit, že to není ztracený čas. Když pak slyším, jak se dětem pořady líbí, mám z toho radost. Některé pohádky jsou mnohem dynamičtější, stříhané po sekundách, bez většího významu a chytrého obsahu, někdy je mi trochu líto toho, že se to do dětí takhle tlačí víc a víc.
Podle všeho jsem plácal do rytmu už v prenatálu. Moje maminka je houslistka a violistka a já jsem u ní v břiše jezdil po celém světě na její koncerty a natáčení.
