Je vám devětadvacet let a blíží se třicítka. Bilancujete nějak před kulatinami?
Poslední rok jsem začal šedivět a uvědomil jsem si, že věk nezastavím. (smích) Ale asi šlo spíš jen o souhru náhod nebo je to dané geneticky. Nechci se na ten věk dívat nějak depresivně. Stále si připadám mlád, plný sil. Nehroutím se z toho a spíš se zaměřuji na budoucnost a na to hezké, co určitě přijde.
Když jste se vrátil z reality show Survivor, vážně jste se skrýval v garáži, aby vás nikdo neviděl?
(smích) Teď se zamýšlím nad tím, jestli dál živit tuto nevinnou lež, nebo přiznat barvu. (smích) Nebylo to úplně tak, že bych bydlel v garáži a tam přespával a nevylézal ven. Já jsem si do garáže u rodičů přesunul všechny své věci, protože jsem se před show rozešel se svou partnerkou a myslel jsem si, že budu několik měsíců mimo republiku. A když jsem se vrátil z reality show, ozvali se mi zrovna novináři, zda bych nenafotil své bydlení. Tak jsem s kamarády z legrace tu garáž naaranžoval tak, aby to vypadalo jako mé bydlení. Postel, stůl, židle. (smích) Ale nebydlel jsem tam. Trávil jsem tam dost času. Neměl jsem „Survivor“ i po příjezdu do Čech. Byla to jen legrace. Ve skutečnosti jsem trávil i dost času na chalupě, sportoval jsem, jezdil na běžky. V něčem to bylo fajn.
 |
Prezentujete se i na sociálních sítích jako velký šprýmař. Dokáže vás vůbec něco ještě rozhodit?
Díky bohu je má prvotní reakce na cokoli – vtip. Vše se snažím obrátit ve vtip. Ale samozřejmě později se mi věci rozleží v hlavě a dopadne to pak i na mě. Jsem také jen člověk. Třeba ten konec v Survivoru měl dost velký dopad na mé sebevědomí.
Vážně? V jakém smyslu?
Na Instagramu se prezentuji právě jako vtipálek, tak by to asi nikoho nenapadlo. Měl jsem dobré i špatné dny. A ačkoli jsem myslel, že mě to neovlivní, tak mi to vlastně bylo líto. Že jsem vypadl po dvou týdnech. Myslel jsem si, že se domů vrátím za tři měsíce. Musel jsem se s tím srovnat.
Poslední dobou to u vás byla v životě poměrně horská dráha. Mimo jiné jste se také rozvedl. Vaše manželka nebyla Češka. Vnímáte nějaký větší rozdíl mezi ženami z Česka a ze zahraničí?
Nejzásadnější rozdíl vidím v tom, že holky z Čech jsou zkrátka víc propojené s domovem. Protože pro mě je domov tady. Byly vychovávané v podobném prostředí, mají podobné zvyky, tradice, návyky. Formovala nás stejná doba. S ženou ze zahraničí člověk pak naráží každý den na takové ty běžné činnosti, prostě se na mnohém neshodnete. Nemůžete to ani pochopit, logicky. Já musím říct, že poté, co jsem se rozvedl, už říkám, že bych nechtěl ani Slovenku. (smích) Je tam určitá jazyková bariéra. Nebylo pro mě ani jednoduché učit Peruánskou ženu češtinu. (smích)
Ondřej Kubina
Teď by se tedy vaše fanynky mohly přihlásit!
Teď už jsem nezadaný, ano. (smích) Ale do ničeho se nehrnu, čekám na to, co přijde.
A na Instagramu vás fanynky neoslovují?
Už jsem dostal nějaké nabídky!
Teď vás čeká hezké období i po pracovní stránce. Je to tak?
Ano. Čeká mě komediální cestopis Čekuj Česko. Budeme cestovat po Česku a moc se na to těším, protože cestování je o zábavě, o smíchu. o krásných emocích.
Umíte si udělat legraci sám ze sebe?
Doufám, že ano. A doufám, že je to uvěřitelné. Stavím na tom celou svou kariéru.
Byl jste takový už jako dítě?
Byl a možná jsem si to dokázal ještě víc užívat. Děti jsou bezprostřední, autentičtější. Neřeší ego.
Ondřej Kubina a jeho manželka Claudie a Vincent Navrátil (1. října 2024)
Kromě toho jste ale velmi zručný. Na čem pracujete?
Mám tátu, který je sochař. A umí to s kamenem, takže pro mě bylo přirozené se to naučit. Já i brácha to umíme. Ve volných chvílích děláme sochy. Mít zadní vrátka teď vlastně docela intenzivně řeším, protože si myslím, že pak v oblasti umění může být člověk svobodnější. Nemusí být tak upnutý na jednu činnost. Můj bratr je na půl úvazku záchranář a do toho tvoří sochy z kamene. Takže třeba ten je mi aktuálně velkou inspirací. Práce rukama mě baví, je to v jistém smyslu uklidňující.
Máte nějaké sny?
Jsem docela skromný. Netoužím po velké slávě nebo bohatství. Nemám ani ambice proniknout do světa showbyznysu v zahraničí. Mám moc rád naší zemi, jsem tu spokojený. Chtěl bych se v budoucnu víc věnovat herectví, takže doufám, že přijde nějaká zajímavá nabídka. Učím se být dravější, protože takový od přírody nejsem. (smích)
Máte teď nějaký cíl?
Chtěl bych, aby vzkvétala naše parta Kokoloko, kterou máme s Vincentem a Alexem. A neumím podrobně vysvětlit, co bych chtěl. Jen být úspěšný a hlavně spokojený s tím, co dělám.
Co nejlepšího se vám v životě událo?
To je velmi těžká otázka. Na to jsem se měl připravit. (smích) Ale asi zase musím zmínit spolupráci s klukama. Je nám spolu vážně dobře a myslím, že je vidět, že jsme sladění. Že nás to baví. A můžeme dělat, co chceme. Že máme tu volnost.
Ondřej Kubina umí pracovat s kamenem stejně jako jeho tatínek nebo bratr.
A co nejhoršího?
Řekl bych, že to je spojené se změnami, které se mi teď udály v partnerském životě. Rozchod po devíti letech. Když jsem se ženil, bylo mi dvacet let. Když si někoho berete, myslíte si, že je to navždy.
Máte nějaké životní motto?
Když jsem před lety odlétal do Austrálie, říkal jsem si, že se člověk nesmí bát mít štěstí. A tím se řídím. Odjížděl jsem s tím i na reality show. Ale nějak to všechno zaškobrtlo a teď bych si to měl připomínat častěji. Po dlouhém klidném období mám teď v životě takovou bouřku. Asi jsem se začal bát mít štěstí, tak to musím zase nastartovat. Snažím se teď každý okamžik v životě opravdu prožívat. Bude to znít jako klišé, ale žijeme v rychlé době, takže je to vlastně docela důležité.
A umíte si užívat přítomný okamžik bez telefonu?
Snažím se někdy žít bez rychlých dopaminů a telefon odložit. Vysává to dost energie. Obzvlášť ráno. Telefon se teď snažím používat opravdu jen na práci a pak ho odkládám a dělám nějakou manuální činnost.
