Pro mnohé bylo překvapením, že jste se rozhodl opustit divadelní prkna a zabrousil jste do zdravotnictví. Jak k tomu vlastně došlo?
Nějakou dobu už jsem přemýšlel nad tím, že by to chtělo pauzu. Měl jsem i osmatřicet představení v divadle do měsíce a člověka pak už taková práce ani netěší. Přemýšlel jsem, co bych místo toho dělal. Na myšlenku zdravotnictví mě vlastně přivedla manželka, která je zdravotní sestrou. Představa sanitáře mi připadala skvělá, protože jsem chtěl pomáhat lidem a dělat něco opravdu smysluplného a užitečného. Slyšel jsem i o mnoha podnikatelích nebo vysoce postavených manažerech, kteří se na chvíli chtěli stáhnout – a vybrali si stejnou cestu. Takže jsem do toho šel. Smál jsem se, že tím snad smyji nějaké své životní hříchy a třeba si i očistím karmu. (smích)
Chci o tom co nejvíc mluvit, aby se to dostalo mezi co nejvíc lidí. Aby se na to v nemocnicích zaměřili, aby i rodiny pacientů prověřovaly, jak to v nemocnici opravdu chodí.
