Nacházíme se na tiskové konferenci k nové hře v Divadle Radka Brzobohatého s názvem A je to venku! Jak jste se dostala na post ředitelky divadla v takto mladém věku?
Jedenáct let jsem byla ředitelkou zájezdového Divadla Různých Jmen. Pak už jsme se chtěli usadit někde v Praze a budovat si dramaturgii pro své místní diváky. Tak jsem se začala porozhlížet po různých divadelních prostorech. V té době jsme tady začali hrát a premiérovali ještě formou pronájmu komedii, kterou mi napsal můj manžel Karel Janák. Stvoření světa bez cenzury. S paní Gregorovou, bývalou majitelkou tohoto divadla slovo dalo slovo a během ročního dojednávání jsme se dohodli, že od ní Divadlo Radka Brzobohatého odkoupím. Usadili jsme se tady a už teď v červnu to je už šest let, co si tady budujeme vlastní dramaturgickou linii a je nám tu dobře.
Myslíte, že vám v kariéře pomohl vstřícný přístup a optimismus, kterým sršíte?
Myslím, že určitě. Kdybych neměla takovou povahu, tak bych se v mnohých situacích musela zbláznit a hroutit. A já se nehroutím. Určitě to je výhoda. Jsem strašný bojovník. Takže i když se něco nedařilo nebo nebylo podle představ a přišlo něco, s čím nikdo nepočítal, viz. pandemie covidu, tak jsem si řekla „Ne, my to prostě přežijeme, vybojujeme a bude“. Přistupuji tak ke všem úkolům, které před sebou mám.
Musíte na některé herce jít tak trochu s pomyslným bičíkem?
Jo, jo! (smích) No, to je asi všechno, co řeknu. Musím.
Nebudeme jmenovat samozřejmě, ano.
Na některé to platí a poslouchají, jsou docela hodní. Ale někdy je potřeba „Ty, ty, ty,“ aby byl pořádek. Nejen na herce, ale i na techniky, kolegy a tak různě... A manžela, že jo! (smích)
Už jste vdanou paní, máte i tříleté dítě. Jak je složité skloubit náročnou profesi, která zabere hodně času s tím, aby vám kvalitně fungoval osobní život?
Je to trošku náročnější. My s Karlem máme velkou výhodu, že jsme oba dva ve stejné branži, takže si rozumíme. Víme, že když Karel něco točí nebo já zkouším v divadle či točím, tak to vyžaduje jinou péči pro práci a jinou pro domov. Naším zatím posledním společným projektem je seriál Agrometal. Vycházíme si vstříc a i toho našeho Ondráška vychováváme tak, že je to zkrátka takové natáčecí divadelní dítě. Byl odmalička často ve světě dospělých. Zažívá to s námi. Vždycky jsem říkala, že nebudu na mateřské, protože bych doma nevydržela.
Už dva měsíce po porodu jsem zase hrála a tři měsíce po porodu jsem začala točit pohádku. Když měl Ondrášek čtyři měsíce, přišel březen 2020 a covid, zavřelo se divadlo a já jsem byla nuceně na mateřské. Což už teď zpětně vím, že pro toho Ondráška bylo správně. Poslední rok už zase běží vše na plné obrátky a dá se to skloubit. Člověk toho moc nenaspí, ale dá se to. A musím zaklepat, že Kája kdykoliv může, tak se zapojuje do rodinného dění.
Omezit možnost dělat si z něčeho legraci? To už jsme tu měli, říká Karel Janák![]() |
Pozorujete na synovi Ondráškovi, že bude inklinovat k hereckému řemeslu nebo by se hodil do uměleckého světa? Dovolíte mu vůbec jakožto maminka a táta mít ty pomyslné dveře případně otevřené?
Tady asi nejde úplně o dovolení. Pokud by ho to táhlo, tak mu ty dveře určitě zavírat nebudeme. Rád se předvádí, velice rád se fotí i točí. Už má za sebou i nějaké reklamy. I v tom našem seriálu se mihl. Protože ho tam chceme mít zaznamenaného. Baví ho to moc a stejně tak ho baví chodit do divadla. Uvidíme, jak to dopadne.
Oslavila jste kulatiny, dvakrát dvacet. Proběhla nějaká životní bilance nebo plány ve vaší hlavě? Co byste třeba chtěla stihnout během následujících pěti let?
Musím říct, že jsem ani nebilancovala. Nemám to tak, že bych si na Silvestra nebo na Nový rok dávala nějaká předsevzetí. Svoje sny si plním průběžně. Chci, aby mi krásně fungovalo divadlo, abychom hráli, chodili diváci, líbilo se jim to, vraceli se... Abychom dělali tituly, které se mi líbí a nemuseli se podbízet jen lacinými komediemi. To se teď naštěstí neděje. Protože děláme všechny možné žánry, od muzikálu až po vážnější kousky. Teď v červnu tu budeme mít dokonce premiéru psychothrilleru Hračička, kde si i zahraji.
Základem je, abychom všichni byli zdraví. Pak už jde všechno a vše se dá zařídit. Nově jsem se vrhla předloni i do vlny filmového a seriálového producentství. I to se poměrně daří. Nezůstávám u jednoho projektu a budu se dál rozvíjet i v tomto duchu. Potřebovala bych tedy nějakou pumpičku na čas, to by bylo fajn. To bych možná do těch pěti let chtěla, aby někdo vymyslel, (smích), že bych si ji pořídila.
Všechno, co jste jmenovala, je velmi psychicky náročné a chce to určitou psychickou odolnost. Čím jí dokrmujete? Jak se staráte o své mentální zdraví?
Musím říct, že všechno to, o čem mluvím, byť je to mnohdy psychicky náročné, protože taková práce s lidmi je, tak i přesto mě to baví a nabíjí. A samozřejmě Ondrášek, to je velký nabíječ, byť samozřejmě na druhé straně i velký odsávač energie. Ale jak roste, co všechno se učí a že je strašně šikovnej… Samozřejmě, každá maminka si myslí, že její dítě je úplně nejchytřejší a nejúžasnější, tak náš Ondrášek taky. Když se nám povede s manželem nějaké cestování a dovolené, ať už hory, moře nebo i výlet po Čechách, tak to člověka nabíjí. Ale nesmím si s sebou vzít počítač!
Nedá mi to na závěr se nezeptat. V čem tkví tajemství vaší krásné postavy?
Teď se na mě na to pořád všichni ptají. Ale já myslím, že jsou to určitě i geny, to je taková jednoduchá odpověď. Mám v tom velké štěstí, že to mám v rodině. A k tomu běhám kolem syna Ondráška. Běhám i tady v divadle. Máme dvě patra schodů. Takže když běžím z produkce, z vrchu dolů, tak se taky docela naběhám. A je pravda, že v této sezoně mám dvoje zkoušení a kromě toho role produkční, prodávání, PR a všeho, zároveň zkouším a hraji. A to člověka taky docela udržuje v kondici. Mám obecně ráda pohyb, takže jsem začala občas chodit i do fitka, protože Ondrášek začal chodit do školky. Občas tedy stihnu i to. Ale že bych byla nějaký pravidelný cvičitel, to určitě ne. Žiji život hodně v pohybu, to je myslím dobré.
VIDEO: 30+ otázek: Romana Goščíková o manželovi Karlu Janákovi: Je na ni přísnější než na ostatní herce?