Díky svému důvtipu ho totiž vždycky předběhne a případ vyřeší ztřeštěná Marta. „Ona je hlavně bystrá a má talent spojovat si věci dohromady,“ říká o postavě, kterou ztvárňuje Tatiana Dyková.
„Samozřejmě je to iritující, ale Krainer si už na to zvykl. Tak jako ženy milují chytré chlapy, on zase obdivuje ji. Protože nemůžete být pořád naštvaný, že je někdo takhle obdařený a vy ne. V jednu chvíli to musíte přijmout, což jemu se povedlo a nechává ji vyšetřovat. Sám pak udělá ty důležitější věci. Zločince chytne a nasadí mu pouta. Ale zase má srdce a Martu mimo jiné chrání…,“ popisuje vývoj své postavy Roman Zach.
Roman Zach a Tatiana Dyková (27. ledna 2025)
Sám prý často přemýšlel, jestli je třeba mít vysoké IQ pro práci herce. „Myslím, že někdy je lepší, když o věcech přemýšlíte míň. Nejde o to, že by měl být herec hloupý, to určitě ne, ale stane se, že děláte na projektech, se kterými tolik nesouzníte anebo vytváříte něco veselého, ačkoliv vám vesele není, a čím jste inteligentnější, tím víc vám přijde blbé být toho součástí. Takže někdy je lepší nebýt tak obdařený nebo to nějak otupit a být šťastný s tím co je, nezaobírat se vším a netrápit. Ale ona to možná ani není otázka IQ, ale kombinace vícero věcí včetně sociální inteligence,“ říká Zach.
S podobnými pocity prý bojuje celoživotně. „Jsou to takové sinusoidy, nejdřív se vám daří, máte se dobře, děti jsou zdravé, nic zásadního neřešíte a pak přijdou propady, kdy děláte něco, co vás nebaví, uvnitř vás se to kumuluje a musíte si s tím nějak poradit. Pořád se s tím učím pracovat,“ přiznává.
Psychoterapeuta ale zatím vyhledat nemusel. „Myslím, že ho zatím nepotřebuji, vykecám se z toho s kamarády a doma. Ony to nejsou zase tak zásadní věci k řešení. Spíš jde o to, aby byl člověk spokojenější, klidnější a neměl pocity marnosti. Ale kdybych ‚lízal koberec‘, tak bych se nestyděl říct si o odbornou pomoc. Ale tak špatně na tom naštěstí nejsem,“ dodává.
Roman Zach
Pocity absolutního uspokojení zažívá na chalupě, kde za ním zůstává odvedená práce. „Opravuji ji svépomocí, co můžu, udělám sám. Ale taky si pozvu řemeslníky, když na něco nestačím. Miluji to, je to určitá seberealizace, když za vámi zůstává nějaký výsledek. Sice je to křivé, ale vaše,“ usmívá se. „Práce na chalupě je ale nekonečná. Máme žulový barák z konce osmnáctého století, ten materiál pracuje, takže se o něj musíme starat. V praxi to znamená, že s rekonstrukcí nejste ani v polovině a z druhého konce už začínáte nanovo. Ale mám to rád, je to pro mě relax.“
Během covidu si s manželkou pořídili ještě maringotku. „Uvědomili jsme si, že člověk toho moc nepotřebuje, aby byl spokojený. Že mu stačí místo, kde je teplo a klid, aby si mohl číst, odpočívat nebo něco tvořit. Přitom to nemusí být zrovna hacienda. Ale pořídili jsme si ji i kvůli našim dětem, které jak dospívaly, chtěly na chalupu jezdit s kamarády a být tam sami. Třeba si i něco uvařit a dokázat si, že se o sebe umí postarat. Tak máme maringotku,“ prozradil. „Tím, že je mobilní, může s námi putovat. Teď momentálně ‚bydlí‘ u nás na zahradě a někdy jsou v ní naše děti. Ale u těch se to zase přehodilo zpátky a opět chtějí jezdit na chalupu s námi. Agáta si tam bere kamarádku, Prokop taky někoho a jsou tam šťastní.“
Roman Zach a jeho syn Prokop Zach v pořadu Máme rádi Česko (2024)
Se synem se vídá v Divadle Bez zábradlí v inscenaci Láska z mládí, kterou sám režíroval. „Máme tam hezké scény a baví nás to spolu. Jsem rád, že jsme se takhle potkali, protože mnoha hereckým dvojicím táta - syn nebo máma - dcera se to nepoštěstí. Nám se to přihodilo záhy a máme to nastavené tak, že bude-li opět příležitost, zase do toho půjdeme. Vídáme se často a navzájem se i kriticky hodnotíme, přitom se máme rádi,“ říká Zach.
S manželkou Andreou Královou, která je kostýmní výtvarnicí (Já, Mattoni, Devadesátky, Matematika zločinu, Čertí brko, Smetana) a byla několikrát nominovaná na Českého lva, sledují synovu kariéru i v divadelním spolku Jantar.
Co se zevnějšku týče, našel si Zach svůj specifický styl oblékání, ale manželka prý na tom zásluhu nemá. „Andrea je výtečnou výtvarnicí, ale miluje dobovky, současnost jí nic neříká. Nebaví ji,“ vypráví. „Sama rezignovala. Říkala, že už mi nic kupovat nebude. Protože když v minulosti nějaký takový pokus učinila, já se divil co mi to přinesla, a jí to přišlo hezký.“
Roman Zach s manželkou
„Jo, kdyby šlo o devadesátá léta nebo osmdesátky, tak tam bych se na ni s důvěrou obrátil,“ dodává. „Ale potkal jsem ji dnes ve dveřích, když jsem odcházel z domu a ptal se: ‚Můžu takhle jít?‘ A ona že jo, že je to dobrý.“
Občas Zach svojí image změní zgruntu, ale ne tak často jak by si přál. „Není to tak, že bych si ty vousy nechtěl sundat, ale často se stane, že se projekty na kterých pracuji, překrývají. Něco dotáčím a jsem tam zarostlý, takže i když začínám točit něco nového, nemůžu se nechat oholit. A já bych to rád udělal, i když se sám sobě bez vousů nelíbím. Ale byla by to změna,“ vysvětluje.
S Tatianou Dykovou, s níž se setkává v Případech mimořádné Marty, se navzájem ctí. Znají se už řadu let, hráli spolu ve Zkrocení zlé ženy na Shakespearovských slavnostech. „Zkoušení před natáčením bylo bolavé ve smyslu hledání toho tvaru a komiky, ale pak jsme si nějak sedli a baví nás být spolu. Ačkoliv jsme každý úplně jiný, tak to mezi námi nějak chemicky funguje. A já si upřímně v té roli ani nikoho jiného představit nedokážu. Ona je malá rychlá Žižkovanda a já velký, rozvážný… A je mi do pasu, což v tomhle seriálu není na škodu, protože to podporuje jeho komediální formu,“ říká Zach.
