Jeho jedinou neřestí jsou cigarety. Těch se nedokáže a ani nechce zbavit. Během vernisáže byl nervózní, že nemá čas jít si zakouřit. Pozval na ni lidi, které sám fotil, spolupracovníky i blízké přátele. K těm patří Richard Zoli, díky němuž tady Robert Vano ještě je. Kdysi ho s manželkou Betheou zavřeli u nich doma, aby ho odstřihli od drog, kterým v Americe propadl.
„Kdyby chtěl, mohl utéct, ale spolupracoval. Strávil u nás několik měsíců a pak se vracel vždycky na víkend. A když už na tom byl líp, oslovili jsme známého, který měl salón, dělal vlasy a make-up, a ten říkal, že dá Robertovi šanci, až se z toho dostane,“ vzpomíná Zoli.
Výstava Robert Vano (6. května 2025)
Znají se už z Bratislavy. Richard studoval vysokou školu ekonomickou, když najednou zjistil, že Robert je pryč. Emigroval do Itálie ještě s jedním jejich společným kamarádem. „Přemýšlel jsem, co na tom Slovensku budu sám dělat a nakonec jsem se sbalil a odešel taky. Utekl jsem do Vídně a měl namířeno do Jižní Afriky. Ale Robert mi napsal, ať přijedu radši do Ameriky, protože odtamtud pak můžu jet kamkoliv. Měl pravdu tak jsem plány změnil,“ říká Zoli, který se po sametové revoluci vrátil s rodinou na čas do Prahy, kde otevřel v té době jedinečný restaurant a noční klub Radost FX.
Teď žije půl roku v Praze a dalších šest měsíců v Americe. Aby si ztracený čas s Robertem, kterého považuje za člena rodiny, vynahradili, chodí spolu každý den na kafe. „Bavíme se hlavně o Trumpovi,“ říká Zoli. „Je to chaos…,“ stručně hodnotí prozatímní působení Donalda Trumpa v roli prezidenta.
„Když vidím Roberta mluvit v televizi, vždycky mě rozesměje. Má odvahu říct, cokoliv ho napadne a má s tím úspěch. Někdo dlouze přemýšlí, než z něho něco vypadne, kdežto z Roberta to jde ven hned,“ pojmenovává Zoli tajemství kamarádovy přitažlivosti. A vzpomíná, jak ho v Americe učil řídit auto.
„Požádal mě o to sám, tak jsem ho vzal na takovou odlehlou silnici, po které nic nejezdilo. Vedla akorát k nějakému rodinnému domku, což mi přišlo ideální. Robert si sedl za volant, já mu řekl, ať zařadí, trošku stlačí plyn, byl to automat, a on se pomalu rozjel. Tak jsem se pohodlně opřel, zapálil si cigaretu a zapnul rádio. Jenomže v tu chvíli se Robert strašně lekl, vykřikl, co to dělám, všechno pustil a vletěli jsme s autem někomu do zahrady. Prohlásil, že víckrát si už za volant nesedne a nesedl. Co se týká řízení, je totální antitalent,“ směje se Zoli.
Sex na benzince byla běžná věc. AIDS všechno změnil, vzpomíná Robert Vano |
Za svůj největší životní úspěch považuje Vano, že mohl dělat to, co chtěl. „Kdybych zůstal v tom malém městečku na jižním Slovensku, kde se fotily jenom pohřby, tak bych se k fotografování nedostal. Šel jsem za svým snem,“ říká.
Přitom jeho cesta k fotografii nebyla přímá ani snadná. „Nejprve bylo těžké dostat se vůbec do zahraničí, pak najít si tam bydlení, vydělat peníze… Anglicky jsem uměl jenom dvě slova Yellow Submarine, tak jsem se bál, co budu dělat. Postupně jsem myl nádobí, pracoval ve sklárně a dělal kadeřníka. Tam to začalo. Vidal Sassoon (světoznámý kadeřník, pozn. red.) si mě vybral a poslal na zkušenou do Londýna,“ vzpomíná Vano. „I teď je to těžké, nahoru a dolů. Ale tak to má každý, jenom o tom nemluví,“ dodává.
Fotí jenom zátiší, krajinu a lidi. „Když vidím hezkou židli, vyfotím židli, když kluka, tak kluka, nebo přírodu. Ale nic víc,“ vypráví. Nejlepší radu mu prý dal světoznámý fotograf Horst P. Horst. „Řekl mi, ať nikoho neposlouchám, zejména své rodiče a učitele, pokud nechci skončit jako oni. Tak jsem rád, že jsem je neposlechl. Díky tomu jsem se mohl stát fotografem,“ vzpomíná.
Robert Vano a hosté na jeho vernisáži (6. května 2025)
V době covidu, kdy nemohl fotit, založil se svým asistentem Vojtěchem Vinduškou e-shop. „O Robertovy fotografie je velký zájem. Většina klientů je z Česka, ale hodně fotografií posíláme i na Slovensko, do Německa a Francie. Vybrali jsme Robertovy nejoblíbenější fotografie a taky nejžádanější fotky jeho fanoušků. Každou vlastnoručně vyrobí, podepíše, očísluje a ještě k ní přidá certifikát o její pravosti. Jsou to limitované série do sta kusů a některé jsou už vyprodané. Třeba Pražské mosty, Avion nebo fotografie Bohemia 27, která je velmi oblíbená mezi ženami,“ informuje Vinduška.
Po vystoupení v televizi jsem dostal hrobku, prozradil Robert Vano |
Sám má od Mistra jedinou fotku, na které mu pózoval. „Kovářova kobyla chodí bosa,“ říká. „Robert mě fotil jenom jednou a to před deseti lety, když jsme se poznali. To jsem ještě dělal modeling a zároveň studoval fotografii,“ vypráví.
„Na Roberta se dá spolehnout jako na málokoho. Všechno, co slíbí, vždycky splní a to je vlastnost, které si na něm velmi vážím. Naučil se to v Americe. Má takové oblíbené rčení: ´Pokud chceš být jako fotograf úspěšný, měl by ses narodit v Paříži a druhá polovina úspěchu spočívá v tom, že musíš chodit na čas. A když ses nenarodil v Paříži ale v Kolíně, snaž se být v životě aspoň z poloviny úspěšný a choď všude včas´,“ říká Vinduška.
Modely na focení si vybírá výhradně Vano. „On tomu rozumí líp než já, tak si sám hledá chlapce, které osloví a pak vyfotí,“ říká Vinduška, který v minulosti Robertovi asistoval i u focení. Teď zabezpečuje všechno okolo.
