Úspěch Pelíšků stojí mimo jiné na tom, že nám připomínají vlastní dětství, rodinné kostlivce a „kodiaky“. Že jsou mnohé scény inspirované skutečností, potvrdil Richard Tesařík v pořadu 7 pádů Honzy Dědka v roce 2024.
„Jestli jsi viděl Pelíšky, tak tam je „Sašo, jdi do prdele!“ That’s me, man. To jsem řekl já svému učiteli tělocviku, který mě nebavil,“ přiznal zpěvák v televizní show. Richard i jeho mladší bratr Vladimír Tesařík odmítli cvičit na spartakiádě, přestože oba aktivně sportovali. Vladimír za to dostal z tělocviku čtyřku.
 |
Sportovní talent mají Tesaříkovi v rodině
Richard a Vladimír se zapsali do českého showbyznysu především jako členové skupiny Yo Yo Band. Kromě muziky je však spojovala i atletika. Už jejich otec Richard Tesařík starší cvičil v Sokole, Richard v šedesátých letech závodil na ligové úrovni v trojskoku a Vladimír byl špičkový výškař, který získal titul mistra sportu, a dokonce splnil limit na účast na olympijských hrách.
V rodinné tradici pokračoval i Richardův syn Štěpán Tesařík, který se stal v roce 2000 halovým mistrem Evropy ve štafetě na 4 x 400 metrů. V roce 2004 pak reprezentoval Českou republiku na Letních olympijských hrách v Athénách.
Vladimírovi se nakonec stala osudnou jízda na kole. V roce 2003 nešťastně spadl při projížďce ve Stromovce, utrpěl vážné poranění hlavy a po devíti dnech v nemocnici zemřel na následky zranění a následných komplikací.
Než se brácha zabil, byli jsme pořád spolu, vzpomíná Tesařík z Yo Yo Bandu |
Vojákem (nejen) na plátně
Richard Tesařík však nebyl jen zpěvák, ale léta pracoval jako stavěč ve Stavovském divadle a zahrál si v několika filmech a seriálech. Jako první ho obsadil právě Jan Hřebejk do úvodní scény svého filmu Pelíšky. Roli sovětského důstojníka Borise Tesařík přijal, přestože jeho rodina v padesátých letech poznala tíhu politické perzekuce.
Váleční hrdinové (zleva) Antonín Sochor, Josef Buršík a Richard Tesařík po dobytí Kyjeva. Na mnohem známějším snímku stál pouze Sochor s Tesaříkem, místo uvězněného a poté uprchlého Buršíka komunističtí cenzoři doretušovali tank.
Generálmajor Richard Tesařík starší bojoval za druhé světové války v 1. československém armádním sboru Ludvíka Svobody, účastnil se bitvy u Sokolova a jako velitel tankového praporu také Karpatsko-dukelské operace. Ještě před tím poznal v sovětském internačním táboře v Buzuluku svou budoucí ženu Markétu, která pocházela z Kyjeva.
Poúnorové politické poměry však skutečným hrdinům příliš nepřály. Za svou kritiku komunistického režimu v ČSR a konflikty s vedením armády sice Richard Tesařík st. nepřišel o vyznamenání Hrdina Sovětského svazu, které získal po bitvě u Kyjeva, byl ale přeřazen na nižší funkci, posléze zatčen a devět měsíců strávil ve vyšetřovací vazbě.
Nebýt Hitlera, nebyl bych tu, říká muzikant Richard Tesařík |
I syn Richard Tesařík sloužil v šedesátých letech u tankistů. S otcem ho spojuje také to, že ve filmu Musíme si pomáhat ztvárnil roli kapitána osvobozeneckých vojsk, tedy muže ve stejné hodnosti, jakou měl v roce 1945 jeho otec.
Musíme si pomáhat - Richard Tesařík, Csongor Kassai a Bolek Polívka
Richard Tesařík zemřel v neděli 6. září 2026 v osmdesáti letech.
