Ale nikdy nezapíral ani druhou tvář oné životní pohádky o českém Honzovi dobývajícím americký sen: chvíle zmaru a sebelítosti. "Nemám pak sílu vstát z postele."
S kufrem na cestách
Narodil se 18. února 1932 v Čáslavi jako nejmladší ze tří bratrů. Až po letech se dozvěděl, že jeho pravým otcem byl architekt, který upravoval penzion jeho rodičů u Máchova jezera. V dětství miloval Sněhurku od Disneyho a jezevčíka, kterého se za války musel vzdát. Vzápětí zažil tragičtější ztrátu - gestapo mu odvleklo rodiče. Nevrátili se.
Od deseti let žil u příbuzných, po válce na koleji v Poděbradech, kde byli jeho spolužáky bratři Mašínové, Václav Havel, Ivan Passer.
Když musel z internátní školy odejít, dokončil středoškolské vzdělání v Praze, pak se dostal FAMU. Ač původně snil o dráze sportovního reportéra, po studiích dělal v televizi pořady o filmu. "Věčné putování s kufrem mi dalo dokonalou průpravu pro příští profesi režiséra," míní s odstupem.
Tehdy netušil, že role poutníka bude jeho údělem. Už jako student a divadelní divák si vytvářel i smysl pro civilnost a nechuť k velikášství: "Nesedí mi patos, gesta, operní emoce."
Hrdiny nepěstuje Forman ve filmech ani v osobních vzpomínkách. Postavy z jeho snímků jsou rebelové a jejich příběhy - neboť příběh je mu nadevše - staví na absurditě, trapasu, sebeironii.
Ani Havla nelíčí jako budoucího velikána, nýbrž jako slušného chlapce, z jehož vyprávění si utkal sen o velkosvětské Praze, zosobněné kavárnou Mánes, kam si jako kluk z Čáslavi jezdil vychutnat ruská vejce, vrchol rozmařilosti. A v činu, pro který musel opustit internát, nevidí odboj, nýbrž klukovinu ve sprchách spáchanou v nevhodný čas na nevhodné oběti.
Sen o Americe
Do světa se poprvé podíval v padesátých letech - na světovou výstavu do Bruselu, kde se podílel na Radokově projektu Laterny magiky a navštěvoval americký pavilon. "Byl jsem paf z těch nádherných imperialistů."
To už měl za sebou první scénáře, kus soužití s první manželkou Janou Brejchovou a před sebou prvý střet s komunisty. Po odvolání Alfréda Radoka z Laterny magiky ho Forman ani Ján Roháč s Vladimírem Svitáčkem dobrovolně nenásledovali: "Na romantické gesto jsem neměl odvahu."
Stejně ho brzy vyhodili. V té době pak přišel i rozvod, zhroucení a zkušenost z psychiatrie. Ta se mu hodila, když o dvacet let později točil Přelet nad kukaččím hnízdem.
Tání šedesátých let zastihlo Formana v době, kdy natočil dva krátké snímky spojené pod názvem Konkurs, a hlavně celovečerní prvotinu Černý Petr (1963), o niž se zasadil Vojtěch Jasný, podle Formana "podivuhodně vlivný mladý režisér, který vystudoval v Moskvě".
Jasný, který později také emigroval, vytýká v pamětech Formanovi, že jen málo vysvětluje "obtíže prosazování uměleckých záměrů na Západě a ideové nepochopení".
Ve skutečnosti o nich Forman mluví, ale jinak: "Bude-li mít producent pocit, že neprodělá, nechá vás natočit film prokomunistický, pročínský, jakýkoli. Ale vyděsí se k smrti, budete-li chtít točit film třeba o nádheře soukromého vlastnictví formou, jaké by většina lidí nerozuměla. Můj recept je říkat pravdu tak, aby nenudila."
A režiséři Bille August či Stephen Frears vidí ve Formanovi vzor, jak může evropský filmař přijmout pravidla amerického systému, a přitom si uchovat tvůrčí nezávislost.
Cestu k tomuto názoru Formanovi pootevřel právě Černý Petr, s nímž jel po výhře na festivalu v Locarnu do New Yorku. "Tam jsem objevil něco srovnatelného s mírou své ctižádosti," líčí Forman počátky svého snu o dobytí Ameriky. Ale tehdy se ještě vrátil.
V roce 1967 natočil film Hoří, má panenko, v němž mocní našli politickou alegorii, kterou přitom Forman ve filmech nesnáší. Ale Hoří, má panenko bylo nominováno na Oscara a to znamenalo letenku do Ameriky.
Tam mu nabídli práci.
Ruské tanky a srpen 1968 ho zastihly v Paříži. Nejstarší bratr už byl mrtvý, druhý odjel do Austrálie. Formanovu druhou manželku Věru Křesadlovou i s jejich dvojčaty Petrem a Matějem sice kamarádi do Francie dostali, ale rozhodla se vrátit do Prahy. Forman s Passerem odletěli do Ameriky.
Byl jsem příliš ješitný
První zámořský Formanův film Taking Off byl přijat vlažně. Ať si plive na vlastní zem, a ne na Ameriku, napsali dva lidé v novinách - jeden byl z Kuby a druhý z Jugoslávie. Dnes režisér uznává, že Taking Off byl spíše jeho poslední film český.
"Vsadili na mě a umožnili mi, abych přecenil své síly dříve, než jsem pochopil, že musím krotit svou netrpělivost a změnit styl." Přišly časy, kdy měl dolar na den, dokonce pocítil "slast ze sebelítosti".
Ale byl příliš ješitný, než aby se vrátil domů poražený. "Rozhodl jsem se zkusit to ještě jednou. Věděl jsem, že dokážu udělat v Americe úspěšný film. A stejně jsem neměl na letenku." Natočil epizodu pro olympijský film Viděno osmi, režíroval hru na Broadwayi i reklamu na colu.
Pak přišel Michael Douglas s nabídkou zfilmovat Keseyho knihu Vyhoďte ho z kola ven. Totéž dílo, které Formanovi poslal do Prahy už Kirk Douglas - otec. Tehdy však k adresátovi nedorazila.
Psal se rok 1975 a vznikl Formanův zlomový americký film Přelet nad kukaččím hnízdem. Dostal pět Oscarů v hlavních kategoriích, což se do té doby povedlo jen snímku Franka Capry Stalo se jedné noci. "Vítám tě do klubu," napsal mu Capra.
Na předávání Oscarů směli přijet i Formanovi synové, ale výlet proklímali; celé noci v hotelích nespali, vyděšení komunistickou propagandou o násilné Americe plné gangsterů a narkomanů.
Následoval muzikál Vlasy (1979), Ragtime (1981) a v roce 1984 osmioscarový Amadeus, kterého mu režim bažící po dolarech dovolil točit v Praze. Životopisné filmy Formana nudívaly, ale v Shafferově hře o Mozartovi našel silné téma - stejně jako v dalších životopisných látkách, jež natočil poté.
Přišly i pády. Nepodařený snímek Valmont, jehož premiéra se konala 17. listopadu 1989, a krach projektu Pekelný tábor, který musel vzdát těsně před natáčením. Tentokrát mu to nevadilo. Hltal zprávy z domova. Už se zase mohl vracet.
V pamětech Co já vím? - jež napsal s Janem Novákem a vydal v roce 1994 - o té době píše: "Cosi ve mně vyhaslo, zmizel zápal, který mě vždy hnal za vítězstvím."
Vítězství a prohry
Ale našel v sobě novou energii. Proti odpůrcům vášnivě obhajoval svůj film Lid versus Larry Flynt z roku 1996, jehož hrdina, kontroverzní vydavatel pornografie, hájí svobodu slova. Bral se za památku šokujícího komika Andyho Kaufmana ve filmu Muž na Měsíci (1999).
Připojil se ke kritice ocelářských majitelů filmových ateliérů Barrandov a o jejich kompetentnosti prohlásil: "Bylo jen otázkou času, kdy Třinečtí zjistí, že promítání filmu je závislé na perforačních dírkách, a pověří výrobou filmů odborníky na cedníky."
Žádal od parlamentu zastání pro bratry Mašínovy. Podpořil akci na pomoc zvířatům po povodních a karlovarský festival. "Co nás nezabije, to nás posílí," opakoval.
Občas sám prohrál.
Musel vzdát plán uvést v Národním divadle Dalibora zkráceného na sto minut "o místa, při nichž jsem v mládí chodil kouřit". Musel s omluvou stáhnout "nahé" plakáty k Flyntovi.
Musel se dívat na zdrcenou Ameriku po 11. září a obhajovat svou víru, že obětovat její svobody za bezpečnost by znamenalo vítězství teroristů.
V roce 1999 se Forman potřetí oženil - s Martinou Zbořilovou, s níž má dvojčata Jima a Andrewa. Má byt v New Yorku, dům v Connecticutu, kam ho zlákal tanečník Michail Baryšnikov. Městský člověk, jenž nikdy nebyl na dovolené u moře, objevil venkov.
Párkrát se mihl i před kamerou: "Režie vyžaduje určitou aroganci a nejlepší způsob, jak získat autoritu, je vědět přesně, co chci. Proto je dobré projít si kúrou herecké pokory."
Miluje pivo a doutníky. Vyznává názor, že jen demokracie toleruje odlišnost, svoboda je možnost volby, a vše kromě násilí na nevinných může být k smíchu.
O sobě říká, že je šťastný nostalgik, jenž nehodlá bilancovat, nýbrž chystá nový zábavný film Špatné zprávy. Jen se z něho asi stává cynik, neboť ho v poslední době baví sledovat českou politiku. A smysl žití? "Hledat smysl života, to je žít ho a kecat o něm."
|
MILOŠ FORMAN • Odkud jsem • Čím vším jsem byl • Co se mi v životě asi nejvíc povedlo • Můj nejbližší velký úkol |
