Nebýt Vladimíra Dvořáka (*1925–†1999), tahle estráda by nespatřila světlo světa. Inspiroval se při dovolené ve Francii, kdy navštívil pařížský klub Olympia. Psal se rok 1964. „Zaujalo mě, že první část programu sestávala z výstupů tanečníků, zpěváků, kouzelníků či artistů a po přestávce následovala hodina věnovaná pouze jedinému umělci,“ zavzpomínal Dvořák.
Tohle spojení mu hned začalo šrotovat v hlavě. Co udělat něco podobného i doma v Praze? Myšlenkou byl tak posedlý, že na nic nečekal, vzal tužku a papír a začal vymýšlet scénář. Když ho dopsal, zamířil s ním rovnou do Československé televize. „Žil jsem v bláhové představě, že si z toho formátu všichni sednou na zadek, ale to jsem se přepočítal,“ uvedl.
Vladimír Dvořák a Jiřina Bohdalová v pořadu Televarieté
Ovšem nevzdával se. Byl přesvědčený, že se pořad divákům bude líbit. Než však celý projekt dostal zelenou, uplynulo sedm let. Až když se Dvořák stal šéfem Hlavní redakce zábavních pořadů, mohl si své „dítě“ konečně zrealizovat. „Jen jsem musel změnit název. Místo TV Varieté, které znělo příliš anglicky, na Televarieté,“ popsal.
Pak začalo hledání vhodného místa, kde by se natáčelo. Podmínkou bylo dostatečně velké jeviště se zázemím a divadlo, které by bylo ochotno uvolnit prostor. „Nakonec vyšlo nejlépe divadlo v Mělníku, kde byl v roce 1971 natočen první díl,“ prozradil Dvořák. Hudební doprovod už tehdy zajišťoval orchestr Karla Vlacha. Po několika dílech se natáčení přesunulo z Mělníku do Kutné Hory a došlo k dalším změnám.
„Postupně se odstraňovaly ‚mouchy‘, vychytávaly chyby. Bylo upuštěno od celkového konferování programu a s ohlasem se příliš nesetkalo uvádění čísel cedulkami, které vždycky nosila fešná děvčata. Uvádění jednotlivých čísel se proto ujaly televizní hlasatelky. Všechno mělo svůj přirozený vývoj, takže se měnil i ráz druhé části programu. Když jsme začínali, domácích hvězd tolik nebylo, proto se místo interpretů objevovali i skladatelé, obvykle světových hitů,“ vysvětlil.
Po pár letech se program „ohrál“ a začínal nudit. „Vyčerpali jsme v podstatě všechno, co tehdy dokázala československá zábavní scéna nabídnout,“ přiznal autor. A byl tu ještě jeden problém. „Tehdejší šéfredaktor televizní zábavy Jaroslav Homuta uvažoval o zrušení pořadu, protože se začala přebírat východoněmecká revue Ein Kessel Buntes. Ta, jak známo, byla bohatě dotovaná. Když se tyto dva světy daly dohromady, tak Televarieté vypadalo jako chudý příbuzný.“
A tak přišlo to, čeho se obával, 25. díl měl být poslední. Po pěti letech přišel konec. Dvořák se s tím nechtěl za žádnou cenu smířit. Měl však handicap v tom, že už byl jen řadovým dramaturgem ČST, a tudíž nemohl věci tolik ovlivňovat.
Vladimír Dvořák a Jiřina Bohdalová v pořadu Televarieté
Za svůj produkt ale i nadále orodoval a bojoval jako lev. Program se snažil inovovat, aby u nadřízených prošel. „Přišel jsem s návrhem, že v něm bude více humoru, který bude proložen hudebními vystoupeními a varietní složkou těch nejlepších a nejpopulárnějších hvězd nejen z Československa, ale také zahraničí. Vrátil jsem zpátky také konferování programu, kterým by provázel muž a žena,“ zavzpomínal.
Když dostal zprávu, že takový koncept prošel, byl štěstím bez sebe. Aby té radosti nebylo málo, bylo mu doporučeno, aby pořad moderoval on a sám si k sobě vybral nějakou dámu. „Jako první mi okamžitě naskočila Jiřina Bohdalová, se kterou jsem poprvé spolupracoval už v roce 1956,“ uvedl Dvořák.
Co nás bavilo Seriál o známých pořadech: Televarieté 13.2. |
Kupodivu tohle jméno prošlo. A to měla herečka za sebou škraloup kvůli hlavní roli trezorového filmu Ucho. Vladimír Dvořák měl zřejmě ostré lokty, a herečka mu může být vděčná, že ji vrátil na výsluní. Natáčení se přesunulo do Hudebního divadla Karlín v Praze a začalo se znovu.
Po tradiční úvodní znělce Orchestru Československé televize, který většinou řídil Václav Zahradník nebo Václav Hybš, moderátorská dvojice přivítala publikum, vyměnila si několik vtipných dialogů a uvedla první číslo. Vystoupení umělců se střídalo s komediálními scénkami v podání právě Dvořáka s Bohdalovou. „Všechny je psal Vladimír, který měl pro to velký cit,“ poznamenala herečka.
Dvořákovi se dařilo zvát umělce nejen ze socialistických zemí, ale i ze Západního Německa, Itálie nebo Francie. A dovoloval si čím dál víc. Když se hrany obrousily, do svých textů propašoval narážky na režim, což publikum vždycky odměnilo bouřlivým potleskem. Oblíbenost Televarieté dosáhla vrcholu v roce 1982, kdy se stalo dokonce hlavním silvestrovským pořadem.
Národ se bavil tím, jak to Dvořákovi Bohdalka zase nandala. Poslední předrevoluční díl byl odvysílaný pár týdnů před listopadem 1989, ale na rozdíl od jiných pořadů, které změnou režimu padly, Televarieté šlo dál. Dvořák dokázal v programu uplatnit nová témata a scénky nijak nestrádaly.
Poslední díl byl natočen v roce 1998, kdy už byl Vladimír nemocen. Necelý rok nato zemřel. Počet dílů, které byly za několik desetiletí natočeny, se zastavil na čísle 74. A ruku na srdce, tohle už jiná zábavná show těžko někdy překoná.
