Původní myšlenkou bylo přivést na pódium umělce spojené s některým ze dvou určených písmen tradiční šestadvaceti znakové abecedy. Vynechána byla pouze diakritika a písmeno Q. Doplněno naopak bylo písmeno CH.
V prvním díle byla písmena předurčena, do ostatních se vždycky vybírala z průhledných losovacích uren. Vylosovaná dvě písmena pak byla klíčem pro výběr účinkujících a nutno zmínit, že ten, kdo se v ABECEDĚ neobjevil, ten jakoby nebyl.
Jana Hlaváčová a Waldemar Matuška v pořadu ABECEDA (1985)
Tato estráda se těšila u diváků velké oblibě a snad každý herec, zpěvák či bavič se třásl na to, aby zrovna jeho příjmení začínalo tím vyvoleným písmenem a následně, aby si produkce vzpomněla právě na něj. Časový prostor pořadu přitom nebyl nafukovací, tudíž se do něj všichni dostat nemohli a někteří tak prostě měli smůlu.
A kdo byl vybrán? Jen namátkou, za písmeno A v úvodním díle to byla: Zlata Adamovská, Josef Abrhám, Z: Pavel Zedníček, Hana Zagorová, Jitka Zelenková, Miroslav Žbirka. U písmena H: Miroslav Horníček, Jana Hlaváčová, Hana Hegerová, Jaromír Hanzlík, Jiří Helekal, Vlastimil Harapes, Petr Hapka, Stanislav Hložek, Pavel Horňák, u W: Jiří Wimer...
Každý díl moderoval někdo jiný, podmínkou bylo, aby jeho příjmení korespondovalo s písmeny, která v tom předchozím byla vylosována.
Dvanáct dílů
Dvojice písmenA plus Z (1985) E plus T (X) |
Pro natáčení bylo zvoleno symbolické prostředí – pražské Divadlo ABC, kde od roku 1985 do roku 1991 bylo natočeno celkem dvanáct dílů. Na plánovaný třináctý, kde se měli objevit umělci s příjmením: E a T se už z důvodu transformace Československé televize, nedostalo. Obdobným estrádám už zkrátka odzvonilo a proud televizní zábavy se začal ubírat jiným směrem.
I tak ale zanechal výraznou stopu. Pod scénářem je podepsána řada lidí. Kromě matadora tehdejší televizní zábavy Františka Poláka (80), který stál u každého dílu, občas vypomohl Miroslav Horníček (†84) nebo Milan Lasica († 81).
Poslední vystoupení
ABECEDA ovšem nepřinášela divákům pouze radost, navždy bude spojena také s jednou z nejsmutnějších událostí, které národ postihl. Pro legendárního herce, komika a miláčka národa Vladimíra Menšíka (†58) to bylo poslední veřejné vystoupení v životě. Byl už těžce nemocný a při svém monologu musel sedět na židli. Přesto dokázal lidi bavit skoro čtvrt hodiny. Zajímavé je, že když Česká televize tento díl reprízuje, jeho vstup je sestříhán na pouhé dvě minuty.
Co nás bavilo Seriál o známých pořadech: Televarieté |
Na konci pořadu, kdy bylo tradicí, že se všichni účinkující šli s diváky rozloučit, musela vyčerpaného Menšíka podpírat kolegyně Jitka Molavcová (73). Každému v té chvíli bylo jasné, že na tom herec není vůbec dobře. Při cestě domů v autě zkolaboval a dva dny poté zemřel.
A bohužel nebyl jediný, koho postihl podobný osud. ABECEDA byla derniérou také pro Laďku Kozderkovou (†37), která se s pozemským světem za klavírního doprovodu rozloučila písní Já už vím. Text, ve kterém zpívala o poznání, náhlém pádu a zklamání, jako by jí mluvil z duše. Tušila, že rakovinu, kterou trpí, jen tak nepřekoná. Několik týdnů nato zemřela.
S diváky se tímto pořadem na delší dobu rozloučil také zpěvák Waldemar Matuška (†76), který krátce na to emigroval do USA.
Pravda vs sranda
Velmi překvapivé bylo, že pro závěrečnou píseň pořadu byla zvolena izraelská skladba Haleluja s českým textem Zdeňka Borovce (†69). V normalizačním Československu přitom tato země byla v nemilosrdné kletbě. Naštěstí o skutečném původu písně nikdo neměl tušení.
Režii měla na starosti manželka Otakara Vávry Jitka Němcová (72). Přestože po vystudování FAMU odjela do Říma, kde sbírala zkušenosti u věhlasného režiséra Federica Felliniho, po návratu do Čech musela socializmus „přeplavat“ v televizní zábavě. Ideologickým seriálům se úspěšně vyhýbala.
„Zdeněk Podskalský mi poskytl zásadní poučku: Když to nemůže být pravda, tak ať je to alespoň sranda, a tím jsem se řídila,“ uvedla Němcová.
Na tuto estrádu v novodobé historii navázala Česká televize v roce 2002 s pořadem Abeceda hvězd, jejímž hlavním protagonistou a průvodcem byl imitátor a bavič Vladimír Hron (57).Věhlasu původního díla už však nedosáhla.
