"Když muž napíše ženě báseň, je to vždycky potvrzení toho, že láska funguje. Nejdůležitější básničky pro mne byly ty od mého muže, protože Jiří Adamíra psal básně. První milostnou báseň jsem ale třeba dostala jako dvanáctiletá od svého spolužáka z 2.B. A ještě několik takových básniček mám od dalších svých přátel," prozrazuje s úsměvem herečka.
Dnes už žádné podobné milostné vyznání neočekává. "Mám pocit, že jsem si lásku už vybrala," míní.
S chutí se ale začetla do milostných básní na křtu nejobsáhlejšího almanachu milostné poezie Královny slz a ostružin, který sestavila spisovatelka a básnířka Sylva Lauerová. Podílelo se na něm čtyřiačtyřicet žen a vedle Hany Maciuchové byli jeho kmotry režisérka Irena Pavlásková a herec Roman Vojtek.
"Nikdy mě nenapadlo, že bych vytepala nějaký svůj pocit, i když jsem těch pocitů měla, myslím, přehršel. Básničky jsem ale milovala odmalička. V patnácti letech jsem dostala jako dárek Jacquese Préverta a to je pro každou holčičku jako když kopne kůň, to bylo velké zjevení. Poezii jsem vůbec vyhledávala, měla jsem ráda Miroslava Holuba, Jana Skácela i Jiřího Wolkera," vzpomíná Maciuchová.