Většina mladších sourozenců žije ve stínu „následníků“. Tím spíš, pokud se jedná o děti ze skutečných královských rodin. Princ Harry není jediný druhorozený enfant terrible, který musí složitě hledat vlastní identitu. Tato historie se v královské rodině opakuje. Zatímco starší William svědomitě plní své povinnosti vyplývající z role následníka trůnu, jeho mladší bratr se zjevně stále hledá. Podobný osud si prožil i mladší bratr krále Karla III. princ Andrew a v předchozí generaci zase mladší sestra královny Alžběty.
Královskou dcerou se stala náhodou
Margaret Rose se narodila 21. srpna 1930 jako vnučka britského krále Jiřího V. Její otec, princ Albert, tehdy jako mladší královský syn nebyl následníkem trůnu, a tak obě jeho dcery Alžběta a Margaret mohly vyrůstat stranou od dvora, sice ve šlechtické, ale vřelé a celkem normální rodině. Pouze náhoda a nepodporovaná láska tomu chtěly, že se život rodiny v roce 1936 obrátil vzhůru nohama.
Povoláním příbuznáMargaret Rose, hraběnka ze Snowdonu
|
Prvorozený syn Jiřího V., kterému se v rodině říkalo David, se po otcově smrti stal králem Eduardem VIII. Trůnu se však vzdal, aby se mohl oženit s rozvedenou ženou, což katapultovalo mladšího Alberta „Bertieho“ do nevyžádané role krále. Osud bývá mnohdy moudřejší než lidé, a v tomto případě se to potvrdilo několikanásobně, protože nový král Jiří VI. a jeho dcera Alžběta II. úspěšně provedli Británii a monarchii turbulentním dvacátým stoletím bez ztráty cti rodu Windsorů.
Princezna Alžběta, král Jiří VI., královna choť Alžběta a princezna Margaret
Princezna Margaret, princezna Alžběta a královna choť Alžběta ve Windsoru v roce 1942
Britský král Jiří VI., princezna Alžběta a její sestra Margaret
Ne následnice, jen náhradnice
Druhorozená Margaret se tak stala královskou dcerou v pouhých šesti letech. Královská rodina vnímala Eduardovu abdikaci jako zradu. Jednak se musel vzdát svého postavení a také jeho pobyt v Británii nebyl žádoucí. Po zbytek života jen bezcílně bloudil Evropou. Margaret to vlastně měla podobné.
Když se její otec stal králem, byla to hlavně její o čtyři roky starší sestra Alžběta, která nesla úděl následnice. Margaret zůstala pouhou náhradnicí, a to jí zůstalo. Dokud Alžběta neporodila čtyři děti, které Margaret v následnictví odsouvaly do nedohledna. Její úloha v královské rodině tak byla tak čím dál banálnější, přesto ji svazovala a nakonec se musela kvůli postavení vzdát svého jediného snu.
Princezny Alžběta a Margaret na snímcích z let 1938 a 1939
Princezny Margaret a Alžběta při proslovu k dětem během války v roce 1940.
Britská královna Alžběta II. a její sestra, princezna Margaret (Sporle, 30. dubna 1955)
Margaret a Peter Townsend: zakázaná láska
Už jako dívka se zamilovala do rytířského Petera Townsenda, bývalého válečného letce, který po válce působil jako pobočník jejího otce. Margaretiny city ke staršímu muži (dělilo je šestnáct let) zřejmě ještě posílila smrt jejího otce, kdy potřebovala mužskou oporu. Neztratila jenom otce, ale do určité míry i sestru. Alespoň tak se Margaret vyjádřila, když se Alžběta stala královnou. Musela se k ní chovat jako k panovnici. I na záběrech z korunovace je zřejmá její samota a smutek dívky, která musí celý život stát opodál. Krize ve vztahu sester na sebe nedala dlouho čekat.
Peter Townsend byl možná jedním z mála lidí, pro koho nebyla jen „ta druhá“, ta méně důležitá, což její city ještě prohloubilo.
Princezna Margaret s květinami pózuje před malovaným pozadím (1949).
Peter Townsend, Sharman Douglasová a princezna Margaret na dostizích v Ascotu (13. června 1950)
Bohužel i zde byla druhá, protože Peter byl rozvedený. To královnu postavilo před nepříjemné rozhodnutí, protože Margaret nebyla z hlediska zákona o královských sňatcích plnoletá a ke sňatku potřebovala královnin souhlas. Jenže Alžběta byla též hlavou církve, která sňatky rozvedených lidí neuznává. Dát Margaret souhlas ke svatbě s rozvedeným mužem bylo nepřijatelné.
Usnadnila to Harrymu a Meghan, míní o princezně Margaret Kirbyová |
Přes obrovský tlak veřejného zájmu o jejího vyvoleného, odpor církve i politických představitelů se Margaret svého vysněného muže nechtěla vzdát. Alžběta se jí snažila pomoct a vyjednala kompromisní řešení. Odloučení milenců až do Margaretiných 25 let, kdy nebude souhlas královny potřebovat. Všichni doufali, že láska odloučením vyprchá, ale to se nestalo. Jenže i po uplynutí dohodnuté doby trvaly církev a vláda na tom, že se Margaret musí vzdát svých výsad, pokud si chce Petera vzít. Po několika letech čekání tento vývoj událostí vnímala Margaret jako sestřinu zradu a celá situace na jejich jinak velmi silném vztahu zanechala trvalý stín.
Nešlo jenom o peníze
V tu chvíli dostala Margaret na vybranou: může se vdát, ale musí odejít z královské rodiny. Nešlo jen o ztrátu nároku na trůn, který byl pro Margaret narozením prince Charlese a princezny Anny nedosažitelný. Musela by se vzdát svého titulu, postavení i finančního příjmu. Přitom nešlo jen o peníze, ale také o ochranu rodiny, zázemí, jediné prostředí, které znala. Je třeba mít na paměti i varovný příklad jejího strýce, který kvůli svému rozhodnutí přišel o všechno.
V sázce bylo příliš na to, že odměnou měly být milostné city, sice hluboké, ale na rozdíl od monarchie pomíjivé. Není vyloučeno, že komplikace, které v začátku jejich vztah živily, postupně milence otrávily. Čekání pak způsobilo trhliny, které vedly k rozchodu. Margaret ho musela sama oznámit na oficiální tiskové konferenci. I v tak intimní a pro každou ženu trýznivý moment byla především veřejným majetkem.
Ať už to bylo jakkoli, Margaret nikdy hořkost z této ztráty nepřekonala. Zejména poté, co se Townsend poměrně brzy oženil s jinou.
Princezna rebelka
Zatímco Peter ji rychle vyměnil, ona dlouho zapomenout nemohla a svoji hořkost utápěla v bezcílné zábavě. Z mladé krásné princezny se stala v éře Beatles celebrita a módní ikona obletovaná fotografy. Na divoké večírky umělecké i společenské smetánky vnášela magickou auru královské rodiny. Získala si pověst rockové princezny s cigaretou a sklenkou alkoholu, která je však úplně sama a každou noc se musí vracet do domu své matky. Tolik potřebný únik jí nabídl vztah s módním fotografem Anthonym Armstrongem-Jonesem, kterého si v roce 1960 vzala.
Byla to láska, nebo jen truc? Každopádně to byla první královská svatba ve světle filmových kamer, která přinesla trochu pohádky do běžného života diváků. Manželství však zdaleka pohádkové nebylo. Provázel ho alkohol, nevěry a nevyhnutelný byl rozvod v roce 1978. Tehdy šlo sice o skandál, pomohl ale „odšpuntovat“ některá britská tabu, vnesl realitu rozvodu do královské rodiny a umožnil dalším generacím řídit svůj vlastní život. To je nejspíš hlavním odkazem nešťastného života „rebelující princezny“.
Další rozvod v královské rodině. Vztah nevyšel ani synovi princezny Margaret Davidu Armstrong-Jonesovi |
V pozdějších letech Margaret hodně cestovala, ale ve skutečnosti to bylo spíš zoufalé bloudění, v němž utápěla svou samotu a pocit zbytečnosti.
Princezna rebelka překvapivě nezanevřela na královský protokol, naopak se v něm začala realizovat. V rodině se tak stala jakousi policií přísného dodržování pravidel. Možná proto, že postavení královniny sestry bylo to jediné, co jí zbylo.
Zemřela 9. února 2002 v pouhých 71 letech na mozkovou mrtvici.
