Jak moc dbáte na svůj půvab?
Já jsem taková vytrvalá, ale vlastně furt stejná. Mám pár svých zvyků, které dodržuji už dlouhá léta, a vlastně jsem poměrně konzervativní. Snažím se to nepřehánět, ale základní věci, jako je důkladné odličování, kvalitní kosmetika a sem tam nějaká procedura, to ano, to je třeba.
Je podle vás důležité přiznat před ostatními ženami, že si k tomu svému půvabu člověk pomáhá i jinými prostředky než jen krémy? Spousta influencerek bohužel lže a některé ženy si potom kvůli tomu přijdou méněcenné a nedostatečně krásné.
Nemám ráda tento druh pokrytectví. Já se snažím sama téměř nepoužívat filtry a snažím se to kompenzovat dobrým světlem a podobně. Nestydím se za to, že nějaké neinvazivní zákroky občas podstupuji – je to i o nějaké péči. Určitě ten půvab není jenom sám sebou, to by byla lež, nechci aby se trápily ženy, které mají vrásky a tak. Jsou třeba i vrásky, které mám na sobě vyloženě ráda a nehodlám s nimi nic dělat (smích). A co se týká úprav a zákroků, hlavně všeho s mírou.
Jste celoživotně zvyklá na komplimenty, jaký je pro vás ten největší, který můžete dostat?
Asi, že ze mě něco vyzařuje. Protože ona ta fyzická krása je pomíjivá, ať děláme, co děláme. A zůstává jen to něco, co je uvnitř nás.
Moderátorka Petra Křivková-Svoboda přišla při tragické nehodě o manžela |
Po velmi náročném osobním období, kdy jste přišla o manžela, jste zpátky. Jaké to bylo, adaptovat se a otevřeně mluvit o všem, co se ve vašem životě dělo?
Je to samozřejmě těžké. Není jednoduché zažívat něco takového pod drobnohledem médií. Ale musím říct, že všichni ke mně byli velmi hodní. Toho si vážím, vnímala jsem to jako podporu. Jsem ráda, že potkávám zase známé a jsem sem tam ve společnosti.
Přineslo vám obnovení kontaktů nějaké zajímavé pracovní nabídky?
Já vzhledem k situaci vlastně nové pracovní nabídky nevyhledávám, jen opravdu výjimečně. Hodně si vybírám. Chci se věnovat svojí práci na Nově a samozřejmě hlavně dětem.
Už pozorujete na dětech, čím by jednou mohly být?
Jsem sama zvědavá. Neřekla bych úplně, že bych sama měla představu, že už by uvažovaly o tom, čím budou, ale každopádně to budou osobnosti. Diskuze, které probíhají doma, ať už se šestiletým Edíkem nebo s patnáctiletou Ráchel, jsou někdy velmi zajímavé a náročné. Ale říkám si, že je dobré, že mají svůj názor a nějakým způsobem si ho umí prosadit.
Popelářské auto syna stále fascinuje, nebo už ne?
(smích) To už přešlo! Teď je to hlavně věda a technika, co se týká syna. Myslím, že ho to asi bude držet. Zajímá ho, jak věci fungují do hloubky. To se mi líbí, to podporuji.
Čím jste kdysi chtěla být vy sama?
Když jsem byla úplně malá, tak jsem chodila do sboru. Líbila se mi představa, že bych mohla být zpěvačkou. To je podle mě krásné povolání, když to někdo skutečně umí.
Čí playbacky jste zkoušela doma před zrcadlem?
Já si zkouším různé i teď! Třeba až nedávno jsem objevila písničku Václava Neckáře s názvem Až louky rozkvetou. Sice už je to stará písnička, ale když jedete po Praze a je zácpa, pustit si to je paráda.
Když potřebujete vypustit emoce, jaká muzika vám k tomu pomůže, třeba právě za tím volantem?
Líbí se mi písnička I Don’t Care, teď nevím od jakého to je interpreta, nebo mě baví Running. Mám takový svůj playlist, který průběžně obměňuji.
Co plánujete na léto 2026, aby bylo podle vašich představ?
Hlavně abychom byli všichni doma zdraví. Máme naplánované nějaké dovolené, moře, návštěvu přátel v zahraničí, konkrétně v Anglii, takže se moc těším. Určitě budeme i tady v Čechách. Mám tu léto ráda, proto mi přijde škoda v tomto období nějak hodně odjíždět pryč, když je i tady u nás tak krásně.
