Petra Burianová nejen o televizních projektech
Jaká je vaše role v druhé řadě pořadu Peče celá země?
Byla jsem u druhého ročníku jako pomocný technolog, připravovala jsem technické výzvy, předpékala vzory pro to, co měli soutěžící vytvořit, a aby diváci viděli, jak to má vypadat. Protože se točilo v covidové době, omezil se počet funkcí a já měla i roli zdravotnice, kdysi jsem totiž vystudovala zdrávku. A když bylo třeba, klidně jsem i myla nádobí. Bylo to prima, užila jsem si to daleko víc než první ročník, kdy jsem soutěžila.
Čemu se teď věnujete?
Za dva roky od prvního Peče celá země se změnilo hodně. Napsala jsem dvě kuchařky, jedna z nich byla loni nejprodávanější. Z té druhé jde větší část výtěžku paracentru Fénix. Dělám i televizní pořad o tradicích a folkloru Pečení na neděli, nedávno jsme začali točit druhou řadu. Taky mě zvou na besedy nebo třeba na otevření skanzenu v Rymicích na Hané. Cestuju po celé republice, baví mě to a jsem moc spokojená.
Kde točíte Pečení na neděli?
Částečně u nás doma, abychom ukázali, jak držíme krok s tradicemi, a taky jezdíme do různých hezkých míst. Jsem průvodcem pořadu a chci, aby v něm co nejvíc mluvili obyčejní lidé, které beru jako neobyčejné. Prostě velmi zajímavé.
Petra Burianová Před dvěma lety vyhrála první ročník soutěže Peče celá země, ve kterém si získala velký divácký obdiv. Maturitu na zdravotnické škole dělala už jako vdaná matka, státnice na právech složila v době, kdy měla čtyři děti, dnes jich mají s manželem pět. Na ČT se objevuje v pořadu Pečení na neděli, píše knihy a připomíná lidové tradice i stará řemesla. |
Jaké máte ohlasy?
Od prvního ročníku Peče celá země pořád krásné, snad je jich ještě víc než před dvěma lety. Jenom občas si někdo rýpne, ale je toho tak málo, že mi to úsměv z tváře nebere.
Co vy a kamera?
Netvrdím, že už jsem otrkaná. Někdo to má v sobě a nic to s ním nedělá, zato já, když jdu před kameru, pořád se mi pod sukní klepou kolena, což už se asi nezmění. Prostě to není moje přirozenost.
Proč se těšíte na Velikonoce?
Čím jsem starší, tím je mám radši, znamenají pro mě víc než Vánoce. Zklidním se, dodržuju čtyřicetidenní půst a je to pro mě období, kdy přemýšlím a plánuju, co budu v daném roce dělat. Letos to bude trochu jiné, protože mě v televizi přemluvili, abychom o svátcích vyjeli za lidmi a natáčeli velikonoční díl Pečení na neděli s pozapomenutými lidovými zvyky. Prostě aby to bylo opravdové a nemuseli jsme nic předstírat.
Co jste Tondovi nesplnila?
K sedmým narozeninám chtěl hrozně moc hada. Já mu říkala, Toníčku, koupím ti cokoliv, krávu, kozu, koně, ale had k nám nesmí.
(Antonín: Až budu velký, budu milovník hadů! Viděl jsem je v zoologických zahradách. U nás na zahradě žije užovka Žofka, je tam pořád, jenom v zimě ne. Svého hada ale zatím nemám.)
Antonín Burian o škole i pečení
Jak se ti máma líbí v televizi?
Díváme se na ni s tátou. Líbí se mi, že hezky peče.
Co na ní máš nejradši?
Že je hezká... A taky hodná. Nejhodnější máma!
Antonín Burian S rodiči bydlí ve starém rekonstruovaném domě s velkou zahradou v obci Níhov nedaleko Brna. Má sourozence Terezu (27), Petra (25), Jonáše (22) a Julii (17). „Všechny naše děti podědily kreativitu a fantazii, ale sedmiletý Tonda bude asi nejvíc po mně, je stejně živý a upovídaný jako já,“ směje se jeho maminka. |
Čím ji rozzlobíš?
Když ji trápím tím, že ji neposlouchám. Třeba když chce mít chvilku pro sebe. Ale nekřičí na mě. Nebo jenom trochu.
Kdo tě někdy pleskne?
Táta!
(Petra se smíchem: Ale prosím vás, to je úplně výjimečné, táta je totiž ještě větší dobrák než já.)
Kdo je tvůj nejmilejší sourozenec?
Jonáš, protože mi půjčuje lego Star Wars. Taky hraju šachy. Jasně že vím, jak se tahá s figurkami. Kůň skáče do elka, věž se tahá rovně, dáma rovně a došikma, střelec taky šikmo, král může jen o jedno políčko, pěšec taky o jedno.
(Petra: K narozeninám dostal šachy, myslela jsem, že začneme dámou, ale už po týdnu tátu v šachách porazil.)
Už dvakrát, mami! A Jonáše jsem taky porazil!
Co tě baví ve škole?
Počítání. Paní učitelka říká, že mám pod čepicí kalkulačku. Ale nebaví mě psát. Ještě tělocvik mě hodně baví.
Jak ti to jde v kuchyni?
Vařím a peču s mámou. Umím vývar. A palačinky. Dělám je s nutellou, to mám nejradši. Když nemáme nutellu, tak se skořicí. Když nemáme skořici, tak s marmeládou. Nebo s povidly. Jo a ještě umím udělat špagety a nudle s mákem.
S čím pomáháš na zahradě?
Sbírám žížaly. To když jdeme na ryby. A když nejdeme, tak je pustím. Na ryby chodím s tátou a Petrem, to je bratr. Lovíme amury, kapry a... a ještě nějaké masožravé ryby, ale ty si teď nemůžu vzpomenout. Mám svůj prut, potravu pro ryby, co dám na háček, další prut, sedátko. Ty kapry a amury jsem už sám chytil.
Z čeho pleteš pomlázku?
Mrskačku? Pletu ji z klacíků.
(Petra: Ale ,Toníčku, z čeho se plete mrskačka?)
Už vím, z vrbových proutků. Táta mi s tím pomáhá. Vajíčka nebarvím, to dělají holky.
(Petra: Zato zdobí perníky, v tom je velký mistr, z našich dětí má pro to největší cit.)
Co tě brzy čeká?
Brzy? No teď až skončíme, budu si asi tak za deset minut dělat úkoly, psaní a čtení. Slabikář mě baví jen trochu, tak si čtu Harryho Pottera. To je lepší. Viděl jsem o něm i filmy, zatím díly od jedničky do čtyřky.
9. dubna 2020 |
