„Pejsky už nemám, ti mi umřeli,“ vypráví Petr Zvěřina, který v minulosti vystřídal několik profesí. Také se oženil, rozvedl a zklamaný z toho, že ho exmanželka podvedla, dlouho nedokázal navázat nový vztah. Teď už je ovšem opět zadaný. „Jenom dítě zatím nemám, to je můj jediný životní handicap,“ říká s nadějí v hlase, že se to snad brzy změní.
Přítelkyni, s níž je už šestým rokem, slíbil, že o ní veřejně mluvit nebude, ale prozradil aspoň, jak se seznámili. Bylo to v době pandemie koronaviru, kdy se živil jako taxikář.
„Nastoupila do auta, řekla, že je z Brna, já na to konto pronesl nějaký vtip o Brnu a ona se začala smát,“ popisuje svoji balící techniku. „A to mě dostalo. Že se nebere vážně,“ dodává.
Z televize ho neznala, VyVolení prý nebyl její šálek kávy, tak je nesledovala. „O to jsem to měl jednodušší, nic o mně nevěděla a netrpěla nějakými předsudky,“ vypráví Zvěřina.
Musím si dávat půlku Neurolu, říká Hranáč z Vyvolených o práci číšníka |
Taxikařinu pověsil už dávno na hřebík a pohybuje se u filmu. „Před dvěma roky jsem dostal nabídku dělat speciální efekty pro Flash Barrandov. Tak jsem ji moc rád přijal. Od té doby mám už za sebou spoustu projektů, jako třeba Foundation pro Netflix nebo Resident Evil a The Age of Innocence. Před měsícem jsme dokončili seriál Sisi pro Němce a ráno jdu zase do práce, děláme nový projekt s Francouzi,“ popisoval v pražském kině IMAX, kam se přišel podívat na premiéru sci-fi snímku Spasitel s Ryanem Goslingem v hlavní roli.
Odborné vzdělání pro svou práci nemá, učí se za pochodu. Se svými kolegy „vyrábí“ oheň, mlhu,déšť, sníh i náročnější situace… „Přistupuji k tomu s pokorou, protože se stále ještě učím a jsem rád, že mi dali šanci a vzali mě mezi sebe,“ vypráví. „Dělám ještě s panem Kulhánkem z X Effects, což je podobná firma jako je Flash Barrandov. Takže spolupracuji s těmito dvěma největšími společnostmi na speciální efekty, které u nás jsou,“ dodává.
Kupodivu k herectví ho to nikdy netáhlo. „Mně právě zajímá ta práce za kamerou,“ říká přesvědčivě. „Každý efekt je nový příběh. Musí se vymyslet, jak se udělá, protože se zasazuje do konkrétní lokace a scény. A ti lidé, kteří se tomu věnují, jsou skvělí profesionálové, kteří dokážou vymyslet úžasné věci. I teď, když o tom mluvím, mi naskakuje husí kůže,“ říká.
„V Resident Evil, který jsme točili v Holešovicích, například padají z budov zombíci a roztříští se o zaparkovaná auta nebo o zem. Takže bylo třeba vymyslet systém zavěšení obrovských pytlů plných umělé krve, které se dolů shazovaly, když herec běžel středem ulice. To si vyžaduje přesný timing, musíte mít dokonale spočítané, jak dlouho bude trvat než ten velký těžký pytel spadne na zem a taky kam přesně dopadne, aby nezranil herce nebo lidi ze štábu. A ten systém propadel vymysleli tihle moji kolegové a byla to velká zodpovědnost, aby se nikomu nic nestalo. Na jedno jetí těch pytlů padalo třeba dvanáct. Nejprve se točil herec zezadu, jak kolem něj dopadají pytle, pak zepředu…,“ popisuje natáčení. „A s takovými lidmi mám možnost pracovat, takže jsem z toho úplně wow,“ říká upřímně Zvěřina.
Kdyby byl mladší, šel by ještě na zkušenou do reality show Survivor. Ta ho vždycky zajímala, sledoval ji na zahraničních kanálech. „Jsem kluk dobrodružné povahy, takže rozdělat oheň, přespat někde venku, sehnat si jídlo, postarat o sebe, by mě bavilo. Byla by to zkušenost, která by mě obohatila. Ale život to chtěl jinak. Šel jsem do VyVolených a když jsem pak zpětně mluvil s některými účastníky Survivoru, tak mi spadly růžové brýle. Zdaleka to není takové dobrodružství a tak syrové, jak to v televizi vypadá,“ vypráví.
Vedle práce u filmu dál dělá dýdžeje. „Pořád mě to baví a naplňuje, ale občas je to problém. Měl bych si asi vybrat jenom jeden směr, oběma se běžet nedá,“ říká. „Párkrát se mi stalo, že jsem byl přes den na filmu, večer jsem musel hrát v klubu a ráno jsem byl zase na natáčení. A tam pracujete třeba s ohněm, takže cítím na sobě tu tíhu zodpovědnosti, aby se nikomu nic nestalo. O to víc pak dřu, aby mi nikdo nemohl říct, vyber si, co budeš dělat: Tohle nebo tohle? Protože zatím se nedokážu vzdát filmu, ani hudby,“ uzavírá Zvěřina.
