Týdeník TÉMAVychází v pátek  Kdo z obou herců je lepší v ženské roli? A žárlí někdy na sebe? Více se dočtete v pátečním vydání týdeníku Téma. |
Poslední dobou spolu stále častěji hrajete. Je to někdy na překážku?
Petr Vančura: Je fajn, že se vidíme. Předtím jsme se potkali večer a ráno se loučili. Někdo je názoru, že není dobré být pořád spolu, že domů člověk tahá práci a neodpočine si. Mně naopak přijde, že to je plus, protože máme pochopení pro věci, které nás trápí i nabíjejí, máme společné zážitky. Díky tomu si můžeme být vzájemně lepší oporou. Ale problém je, že některé věci nás na tom druhém štvou a občas to řešíme i na jevišti. Pak mám sklony být cholerický a Honzu třeba trestat.
Jan Cina: Klidně před diváky.
Vančura: V Romeovi a Julii si pořád dáváme facky. Je to hodně kontaktní. Ke kolegovi bych si některé věci nedovolil. Ale když dostanu ďahu od Honzíka, tak se naštvu.
Cina: V tu chvíli dojde v jeho očích k proměně. Už to není pan herec Vančura, ale Petr, který se na Honzu naštval. A už to lítá.
Vančura: Vrátím mu to, pak on zase mně. A najednou je to souboj. Před každým hraním si musíme opakovat, že Merkucio a Benvolio jsou nejlepší kamarádi, ne nejlepší nepřátelé. (oba se smějí)
Uvažovali jste o registrovaném partnerství?
Cina: Chtěl bych, aby to bylo ve Stromovce, ve Šlechtovce (tamní restaurace, pozn. red.), která ale pořád není opravená.
Vančura: Svatba by měl být slib lásky, oslava vztahu. Ale dovedu si představit, proč se do toho někomu nechce. Vědomí toho slibu a závazku může s tím vztahem zamávat.
Petr Vančura a Jan Cina
Co děti? Jsou pro vás téma?
Cina: Na začátku vztahu to pro mě bylo velké téma, teď už mnohem míň. Před Péťou jsem chodil s holkami a říkal jsem si, že děti mít budu. Pak se to nějak všechno otočilo. (usmívá se)
Vančura: Na dítěti je nejkrásnější, že se narodí páru jako plod lásky, odraz obou dvou. To se nám nikdy nestane. Spíš než výsledek lásky by v našem případě dítě bylo cílený projekt. Jednoho rána se probudím a řeknu si: „Chci dítě!“ a začnu vyplňovat nějaké kolonky ve formuláři a pak budu tři roky čekat? To si nedovedu představit. Zase tolik ve mně toho otcovského puzení není.
16. října 2015 |
