Petr Uhlík o herectví a manželce
KDE JSEM NECHAL LVA
V hospodě u nás ve vesnici, stojí vedle televize. Odnesl jsem ho tam rovnou z večírku. Mít ho vystaveného doma... Z toho by mi asi bylo trapně. Každý týden ho oprášit a před návštěvami nenápadně pokašlávat jeho směrem, aby si laskavě všimly?
NEJ REAKCE NA HOJERA
Asi když mi kolega Petr Lněnička řekl, že ještě neviděl tak dobře zahraného opilého člověka. Udělal mi radost a zbavil mě dlouholetého traumatu. Z opileckých scén jsem měl vždycky strach, protože dobré hraní a přehrávání tady dělí tenká hranice.
Petr Uhlík Ohromil jako vrah Ladislav Hojer v minisérii Metoda Markovič. Za svůj výkon nepřekvapivě získal Českého lva. Vzhledem k obrovskému talentu není divu, že seznam jeho rolí před kamerou i v divadlech roste stále rychleji. Například diváci Ulice určitě zaznamenali postavu novináře Tomáška. Diváci ho mohou vídat i v novém krimiseriálu Vraždy v kraji. |
PROČ MILUJU ANDREU
Je to čarodějnice. Můžu s ní řešit věci, které jsem s nikým neřešil. Můžu před ní naplno odhalit svou citlivost, protože jí absolutně věřím. Máme podobný druh duchovního cítění, takže se můžeme bavit o všelijakých věcech a přitom si před sebou nepřipadat divně. S Andreou jsem kompletně svůj.
MY A STARÝ MLÝN
Zamilovali jsme se do tohohle kraje. Objížděli jsme usedlosti, ale všechny byly hrozně velké. Až u tohoto domu jsme si uměli představit, že se o něj postaráme. Vesnici jsme přitom objevili už asi před pěti lety, když jsme se na procházce ztratili v lesích. Skončili jsme v hospodě, kde stojí můj Lev, a říkali si, jak se nám tu líbí.
CO JSEM NAŠEL VE SKLEPĚ
Do nepřístupného sklepa jsem pronikl pomocí kamerky, kterou jsme se sousedem přidělali na tyč sběrače ovoce. Vyrušili jsme s ní metu temnostní. Chudák pavouk si musel myslet, že přiletělo UFO. Ten sklep je velký odtokový tunel mlýna. Od fyzické návštěvy mě dělí metr a půl tlustá zeď. Musím pozvat statika, jestli je možné ji narušit.
KDO HLÍDÁ RODINNOU KASU
Andrea. Je finančně daleko gramotnější. Jsem bohém, co se nechává unést, neumí zacházet s penězi, organizovat si čas a rád se vznáší.
(Andrea: Taky bych se občas ráda vznášela, ale někdo ta kotva být musí.)
NÁŠ ZÁJEM O MÓDU
Vnímáme ji jako druh umění, ale s přestěhováním se můj šatník proměnil. Navozil jsem si sem svoje dřívější oblečení, které jsem nechal u rodičů s tím, že už ho neobléknu. U něj nevadí, že ho zašpiním.
CO MĚ BRZY ČEKÁ
Mimo jiné načítání audioknihy Můj mladší bratr od Martina Uhlíře. Tištěnou jsem přečetl jedním dechem. Díky ní a možná i s ohledem na moje bydliště v kraji, kde se bouraly kaple a kostely, přemýšlím, jak bych se před rokem 89 choval já.
Andrea Uhlík Berecková o seznámení a bydlení
JAK SE MI ŽILO S HOJEREM
Nebudu zastírat, natáčení bylo těžké období. Petr držel drsnou dietu, měnil se fyzicky i pachově. Najednou úplně jinak voněl. Když jsem přišla domů, jako kdyby na mě ani nečekal můj partner. Snažil se cítit roli. Držením těla, tempem chůze, mluvou. Několik měsíců jsem žila s někým jiným.
KDE JSEM PETRA POZNALA
Poprvé jsem ho viděla na jevišti v ústeckém Činoheráku. Dívala jsem se na toho ramenatého kudrnáče a říkala si: Sakra, tak tady by mohl nastat problém. Byla jsem totiž zasnoubená. Pak jsem ho na večírku viděla hrát na housle, poznala jeho smysl pro humor a začala být úplně ztracená. Vzápětí jsme spolu zkoušeli první inscenaci a osudově se zamilovali. Už je to skoro šest let.
Andrea Uhlík Berecková Zahrála si oběť svého manžela. V Metodě Markovič ztvárnila přeživší ženu, kterou sadistický Hojer stihl „jen“ znásilnit. Vystudovala DAMU a za sebou má několik filmových i epizodních seriálových rolí. Pokud jde o divadlo, stejně jako Petr je na volné noze. Oba hrají v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Postupně propadli kouzlu Ústeckého kraje, kde koupili tajuplný starý mlýn. |
NÁŠ VĚKOVÝ ROZDÍL
Nikdy jsme to neřešili, protože Petr je uvnitř docela dědek. Zatímco má občas dědkovské momenty, já jsem pro změnu někdy děsně pubertální. Pomáhal mi zvládnout moji velkou krizi související s blížící se třicítkou. Měl pro mě velké pochopení.
V ČEM JSME MORAVÁCI
No... Petr a Moravák...
(Petr: Já jsem takový Moravák Nemoravák. Od dvou let jsem žil v Praze, ale na Moravu jsem hodně jezdil za příbuznými.)
Máme rádi slivovici a jednou ji chceme pálit. Můj tatínek vyhrává košty s Bereckovicou dělanou podle tajného rodinného recepisu a já chci navázat. Už mám konečně sad i domek.
JAK SE NÁM BYDLÍ NA VSI
Úžasně. Najednou sedíte v hospodě s lidmi, kteří pracují rukama, jsou nesmírně praktičtí. I my s Petrem jsme zpraktičtěli. Já jsem po dvanácti letech zase začala řídit. Petr brilantně seká dřevo.
(Petr: Zastřihli jsme jabloně, radujeme se z pupenů na námi zasazených stromech... Zase mluvím jako dědek, co? Taky už vím, kolik stojí třeba štěrk.)
CO BYCHOM RÁDI NAPSALI
U nás na vsi a v blízkém okolí pořád žijí lidi, kteří pamatují odsun Němců. Mají toho tolik za sebou... Vnímají, jak se proměňuje krajina. Láká nás dát dohromady ideálně rozhovorovou knížku s nimi. Po přestěhování do mlýna mám pořád větší chuť psát.
KOLIK MÁM PRÁCE
Od července jsem poprvé na volné noze. Protože mě po pár týdnech zachvátil strach, že se neuživím, vedle Činoheráku jsem nazkoušela věci v Olomouci nebo v Plzni. Do toho natáčím seriál Jana Prušinovského z prostředí věznice a pak mě čeká ještě jedno natáčení s Petrem, o kterém nesmíme mluvit. Netajím se tím, že bych chtěla víc točit a na divadle ubrat.
