Představitel sériového vraha a kanibala Ladislava Hojera, za kterého dostal Českého lva, chtěl vědět, jak seriál dopadl. Jako kdyby doma neměl televizi, což ovšem není pravda. „Moc ji ale nepoužívám, mám k ní připojený PlayStation. Jelikož nemám tolik volného času, vybírám si konkrétní věci, na které se chci dívat a při té příležitosti se občas kouknu i na sebe,“ přiznává herec. „Rozhodně si ji nepouštím jako kulisu. Za mě jsou důležitější věci, než sledovat televizi.“
V současné době točí další projekty a zároveň se chystá na roli Andrease ve hře Milenci z kiosku, kterou by měl začít zkoušet koncem dubna v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Na stejné divadelní scéně se objevuje v řadě inscenací jeho manželka Andrea. Působí ale také v Plzni a naposledy zkoušela v Olomouci. „Má tam nedaleko rodinu, tak to vymyslela tak, aby ji mohla navštěvovat,“ prozradil Uhlík.
Manželé před časem opustili Prahu a koupili si starý dům v Sudetech, který postupně rekonstruují. Jeho součástí je i rozsáhlá zahrada, na které staví skleník. „Je to náš první pokus za účelem revitalizace zahrady. Andrejka ho dostala ke svým třicátým narozeninám. Složili se jí na něj všichni její kamarádi. Teď už máme vybudované základy a zanedlouho nám přivezou další díly, aby ho dokončili,“ popisuje Uhlík.
„Je na ní, co tam bude chtít pěstovat. Ale k Vánocům ode mě dostala nějaká semínka původních odrůd zeleniny,“ říká. Sám má rád fyzicky náročnější činnost jako je například prořezávání jabloní. „Je to sice stereotypní práce, ale baví mě. Vyčistím si u ní hlavu,“ vysvětluje.
Pod vlivem seriálu, v němž se hlavní postava David Kučera (Ondřej Sokol) věnuje včelaření, řešili s manželkou, jestli se do této činnosti taky nepustit. „Ale nakonec jsme si řekli, že by to nebylo dobré, protože naše fenka Zara se baví tím, že chytá včely do pusy. Ono se jí sice nic moc nikdy nestalo, ale pokaždé se vrátila s oteklou hubou. A představa že by těch včel kolem nás bylo víc, je pro mě naprosto frustrující. Měl bych o ni strach,“ říká Uhlík.
I v tomto seriálu se snažil změnit vizáž. S režisérkou se domluvili na účesu z rovných vlasů. Jeho vlnitou nepoddajnou kštici mu tudíž před každým natáčením žehlili. „Nebylo to nic šíleného, dalo se to vydržet,“ konstatuje herec.
Po zhlédnutí první dílů sice nedokázal ještě zhodnotit svůj výkon, ale měl ze seriálu celkově dobrý pocit. „Pozoroval jsem ho jako celek a byl to pro mě moc příjemný zážitek. Mohl jsem u něj vypnout, čímž nechci říct, že by ty příběhy byly banální, ale působily na mě relaxačně, takže jsem teď hodně vymeditovaný,“ pochvaloval si.
Jako podporučík Matěj Šnajdr je snaživý, úslužný, svědomitý a pozitivní. Veskrze kladnou postavou. „Je to dobrá duše toho oddělení, čistá energie,“ potvrzuje Uhlík.
Podobné lidi má kolem sebe v Sudetech. „Všichni jsou tam příjemní, rozhodně na nás nekoukají jako na naplaveninu, nic takového neřeší. Nějak nás obklopili a my je a je to strašně prima. Zpětně si ale uvědomuji, že to byl šílený risk takhle se někam odstěhovat, když člověk neví, co bude mít za sousedy. Můžete mít nádherné místo, ale když jsou lidi kolem nepříjemní... U nás je to naštěstí čistý a pěkný,“ pochvaluje si.
Ve volném čase sbírá Petr Uhlík samorosty a jiné dřeviny, které dál opracovává, přemisťuje balvany na zahradě a maluje obrazy.
13. března 2024 |