„Samozřejmě existuje skupina lidí, která mě nemusí. Někde se objevím a oni si říkají: ‚Á,už je tady ten blbec fotbalista.’ Nebo jsem je něčím v minulosti naštval, nějakou kauzou třeba, protože pár jsem jich taky měl. Ale ti mě znají jenom z médií. Kdo mě poznal osobně, tak ví, že jsem věčný pohodář, žádnou srandu nezkazím,“ říká Petr Švancara.
Vadí mi nepřizpůsobiví přistěhovalci, přiznává bývalý fotbalista Petr Švancara |
I proto zřejmě dostal roli fotbalového trenéra v seriálu Kamarádi. „Trošku se to vyvíjelo, ale nakonec trénuji ženský tým. Je to pro mě novinka, protože v osobním životě jsem nikdy nikoho netrénoval. I když určité zkušenosti mám, protože se účastním fotbalových kempů. Ale ženský fotbal je trošku jiný sport. Oni to někteří nechtějí slyšet, ale je to tak. Holky jsou větší srdcařky, jsou do toho víc zapálené. A v tom profi sportu se kolem nich netočí tolik peněz z reklamy,“ říká bývalý fotbalový hráč.
Pro fotbal už nadchl i pár hereček. „Ony se to snaží zahrát nejlíp, jak můžou a pomalu už se o fotbal začínají zajímat víc. A jak jdou do toho srdcem a zároveň používají to herectví, tak se jim před kamerou docela daří. Třeba Eva Decastelo je opravdu velké fotbalové kopyto, ale i tam už vidím změny,“ hlásí Švancara.
Jana Stryková, Ivana Korolová, Dana Batulková, Petr Švancara, Martina Preissová a Eva Decastelo v seriálu Kamarádi (2025)
„Točíme jak v tělocvičně, tak na hřišti, kde se musí trošku proběhnout. Ale myslím, že jenom Lucka Zedníčková u toho trošku brblá, jinak to holky fakt berou dobře a ve finále je to i začne vždycky bavit, takže ten obraz, který máme natočit, dopadne, jak má. Samozřejmě to všechno děláme tak, aby se nenadřely,“ usmívá se.
„Daleko větší problém je ta technika, protože občas musí kopnout do balónu. Bojuje s tím Martina Preissová i další, ale lepší se, což mě jako jejich trenéra samozřejmě těší,“ popisuje.
Před dvěma roky zhubl Švancara v reality show Survivor dvacet kilo. Deset postupně nabral zpátky a momentálně si drží váhu na devadesáti kilogramech. Pomáhá mu mimo jiné, že vysadil alkohol.
„Nepiju už šestý měsíc, chtěl bych to vydržet rok,“ říká. Velkou oporou je mu jeho druhá manželka Kamila, se kterou má sedmiletou Lauru. I ona dělá všechno pro to, aby byla v dobré kondici a zároveň se svému muži líbila. „Skoro každý den běhá. Když ne venku, tak doma na běžeckém pásu,“ prozrazuje Švancara. „Blízko domu máme cyklostezku, tak jezdíme na kole, plaveme a v zimě lyžujeme. Vedu ke sportu i svoje děti,“ dodává.
Petr Švancara v soutěžní reality show Survivor (2023)
Z prvního manželství má šestnáctiletou Nikolu, která studuje stavební průmyslovku a o dva roky staršího Daniela, profesionálního fotbalistu. „Nikolka by chtěla být jednou architektkou nebo designerkou. Jezdí na koni a teď holduje motorce, tak o ni máme trošku strach. Ale já dětem nebráním v tom, co chtějí dělat. Dříve i tancovala,“ prozradil Švancara.
Své děti rád rozmazluje, ale zároveň na ně má nároky. „Se synem je to trošku složitější, protože už začal vydělávat vlastní peníze, ale dcera si musí hledět školy a pak můžu být hodný táta. I ta nejmladší se musí snažit. Kamča je přísná máma, jedeme starý osvědčený režim. Když není všechno jak má být, přijde zákaz televize, pohádek…,“ dodává.
Synovi píší, že je protekční děcko
Daniel, který zůstal v tátově oboru, to za něj trošku schytává, protože ho s ním odjakživa srovnávají. „Nestává se to často, ale občas mu někdo pošle zprávu, že je protekční děcko. I té starší dceři. Děti jsou s tím už dávno smířeny, protože jsem jim vysvětlil, že svět není vždycky růžový a ti co nás znají osobně, nám takové zprávy neposílají. Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Ale naštěstí s tím nemáme větší zkušenosti. Děti to umí bez problémů odpálit pryč,“ říká Švancara.
Fotbalu se věnoval od šesti let a i když neudělal kariéru v zahraničí, nepočítaje Slovensko, může se radovat z toho, že ho fotbal fyzicky nezdevastoval. „Měl jsem štěstí, že jsem nebyl během své kariéry nijak vážně zraněný. Byl jsem takový ten, co se soubojům vyhýbá. Hrál jsem spíš technicky. Bude mi osmačtyřicet a pořád ještě hraji mistrovská utkání tam u nás v Říčanech u Brna,“ vypráví.
Daniel Švancara v dresu Zbrojovky Brno
Syn má nadání a zřejmě se ho bude snažit trumfnout. „Ve sportu se špatně plánuje, nikdy nevíte, co se stane. Daniel je v devatenáctce národního týmu, naskakuje ve druhé lize za Zbrojovku Brno, takže dělá všechno pro to, aby byl lepší než já a zatím se mu to daří,“ říká Švancara.
Pracovat by už nemusel, ale má to štěstí, že všechno, co dělá, ho baví. „Nějaké peníze jsem si našetřil, ale zase jsem je investoval. Hodně do nemovitostí. Asi bych s tím, co mám, vyžil, ale nechce se mi brzdit. Přeji si být v centru dění, ať už moderuji, točím seriál nebo jezdím se svojí show Já su já, kde vyprávím svůj životní příběh,“ popisuje typickou brněnštinou.
„Když točíte, musíte se řídit nějakými pravidly, ale mám kolem sebe skvělé herce, kteří mi vždycky poradí. A když řeknu hrajó místo hrají, tak se od rejži automaticky ozve stop a já to napravím. Brněnský přízvuk ke mně patří, toho se už nezbavím, ale ten hantec, to už je na kameru moc,“ dodává.
