Přitom ještě před pár lety se Petr Klein Svoboda, jenž vystudoval v Americe film, chtěl domu zbavit. „Uvažoval jsem, že s rodinou odejdeme do zahraničí, ale nakonec láska k rodné hroudě zvítězila,“ vysvětluje.
I když o jeho historii slýchával od rodičů, byl překvapený, co se pak dozvěděl z románu, který o Emě Destinnové, jíž dům společně se spisovatelkou Gabrielou Preissovou původně patřil, napsala jeho manželka.
Lucia Klein Svoboda a Petr Klein Svoboda
„Nikdy mě nenapadlo, že v tom domě budeme jako rodina žít. Když se stala ta tragédie (Karel Svoboda si před osmnácti lety vzal život – pozn. red.), měla jsem práci v Bratislavě,“ vzpomíná Lucia Klein Svoboda na těžké období, které je s Petrem ještě víc semklo.
„Dodnes ten dům vypadá jako muzeum. Jsou tam stoleté tapety, vlastně je to tak trošku historická památka,“ usmívá se. Dům byl dostavěn v roce 1904 a jako architekt se na něm podepsal Josef Fanta, který v té době stavěl Hlavní nádraží v Praze a podařilo se mu „ulít“ trochu betonu pro své kamarádky Destinnovou a Preissovou.
„Fanta bydlel nahoře na kopci a Destinnová s Preissovou chodívaly za jeho manželkou, která byla velkou feministkou, pařit. A tak se jim v Jevanech zalíbilo, že si tam chtěly pořídit letní sídlo,“ odkrývá Lucia střípky z historie.
Plakát ke koncertní poctě Emě Destinové u příležitosti vydání prvního dílu životopisné trilogie od Lucie Klein Svoboda
Paní spisovatelka si takový dům dovolit nemohla, tak jí vypomohla Ema Destinnová, která v té době cestovala a udělala velkou kariéru v zahraničí, kde si začala říkat Emmy Destinn. Na vilu se složily.
„Nějak mě ten dům asi ovlivnil, je tam spousta knih, které jsem přečetla, ať už od Zeyera a dalších, kteří žili v době Emy Destinnové, ale původně jsem nic psát nechtěla. Přišlo to ke mně samo,“ vypráví Lucia, která se ovšem musela držet historických pramenů. Kvůli nim vešla v kontakt s Národním muzeem v Praze i zahraničními operními domy. „Moc chci poděkovat Národnímu muzeu, protože mi velmi pomohlo, bylo úžasné všechny ty vzdělané a ochotné lidi tam poznat.“
Dostala se však i k archivním materiálům Metropolitní opery a dalších operních domů. „Musela jsem to všechno vykomunikovat, což bylo náročné. V Metropolitní byli nejprve ostražití, ale pak mi poskytli všechno, co jsem potřebovala. Bohužel většina dokumentů z berlínské Dvorní opery, která patřila císaři, byla po první světové válce zničena. Paní doktorka Vlasta Reittererová, která se mnou spolupracovala na knize jako odborný poradce, mi říkala, že doteď neexistuje jediná publikace, která by mapovala Dvorní operu jako takovou,“ vysvětluje Lucia. „Dokonce prohlásila: ‚Uvidíš, jednou z tvé knihy budou čerpat i historici.‘“
Petr Klein Svoboda a jeho manželka Lucia Klein Svoboda
Právě PhDr. Vlasta Reittererová měla poslední slovo. „Když píšete román, musíte vytvářet vztahy, takže jsem potřebovala vědět, co který rok Destinnová zpívala. A taky s kým, jak se vyvíjela její kariéra,“ popisuje Lucia.
V tomto směru jí velmi pomohl bulvární tisk, který už v té době plnil v Americe roli důležitého informátora. „Díky bohu za něj, protože bulvár propíral drby, kdo s kým, co a kde dělá. Tak jsem se dozvěděla, že Enrico Carusovi vyhrožovala mafiánská skupina Černá ruka. Vydírali ho, chtěli po něm peníze. Opera je italská záležitost a mafie ji milovala, chodila na všechny premiéry,“ vypráví pozoruhodný příběh.
V Národním divadle ji odmítli, poté si operní diva Destinnová podmanila svět |
„Kdežto ty klasické deníky napsaly nějakou recenzi, ale kdo s kým chodí nebo s kým se rozešel, jste se z nich nedozvěděli. A pro mě byly tyto informace velmi cenné při budování dialogů,“ pokračuje.
Sopranistka Ema Destinnová patřila k největším a nejbohatším hvězdám své doby. Léta měla vztah s operním pěvcem Carusem. „Myslím, že když z tohoto světa odešla, puklo mu srdce žalem, tak moc ji zbožňoval,“ vypráví Lucia.
Petr Svoboda na křtu své knihy Žít Karel Svoboda (Praha, 6. prosince 2023)
Mluvilo se i o tom, že Destinnové vztah s Preissovou nebyl jen přátelský, ale v tomto směru se Lucia Klein Svoboda ničeho, co by domněnku potvrzovalo, nedopátrala. „Čím jsem starší, tím víc poznávám samu sebe a možná lépe rozumím svému okolí. Protože ono je to tak, že nejprve musíte odpustit sobě, abyste dokázali odpustit jiným,“ vypráví herečka, režisérka a teď už i spisovatelka, kam ji práce nejen na Destinnové posunula. „Ona se bála stejně jako my všichni. Uvědomovala si, že jsme na tomto světě jenom na chvilku a že nejdůležitější v životě jsou vztahy.“
„Herci i operní pěvci jsou většinou extrovertně introvertní lidé, kteří se ukazují prostřednictvím rolí. A svoji hodnotu odvíjejí od pozornosti ostatních. Když přijde špatná kritika a ztratí práci, přestávají žít. Jsou velmi křehcí a hlavně schizoidní. Pozorovatelé, kteří nerozumí tomu světu. To jsem i já. Moje třináctileté působení jako herečky, mi ale umožnilo, že jsem se našla, že dokážu být sama sebou,“ odhaluje.
Před 30 lety se poprvé hrál Dracula. Psali, že to bude propadák, vzpomíná Sidovský |
Velkou pozorovatelkou byla prý i Destinnová. „Velmi ji trápilo postavení žen a tím pádem měla velmi komplikovaný vztah k mužům. Užívala si života, ráda se smála, zajímala o okultismus, ale zemřela bezdětná,“ dodává.
„Dokud jsem si vymýšlela, tak to byla zábavička, ale pak nastoupila doktorka Reittererová, a pokud to nekorespondovalo s pravdou, nepustila to,“ vypráví Lucia, která knihu Emmy Destinn I, jež je první dílem trilogie, vydá v lednu 2026.
Lucia Klein Svoboda, Petr Klein Svoboda a jejich děti Greta Elizabeth a Ferdinand Sonny (7. října 2025)
Součástí projektu je koncert v Rudolfinu, kde se představí jak operní pěvci, tak její dvě děti, jež budou číst úryvky z knihy. „Určitě budeme mít trému, ale myslím, že to zvládneme,“ říkají vnoučata skladatele Karla Svobody.
Ferdinand Sonny studuje druhým rokem na konzervatoři u Lídy Nopové zpěv a hru na klavír. Necítí se být muzikálovým zpěvákem, spíš ho zajímá jazz, ale kdyby mu v budoucnu nabídl nějaký producent roli Draculy, šel by do toho.
„Asi by to byla zajímavá zkušenost a zážitek,“ říká. A vyjadřuje se i k tomu, jak moc je coby vnuk hitmakera Karla Svobody, autora Draculy a dalších muzikálových kusů, atakován spolužáky ohledně rodinné historie. „Bylo to pro mě překvapení, že se mě na nic moc nevyptávali. Asi se zajímají o jinou hudbu, skladatele a interprety, což je pochopitelné,“ říká. Rodinný dům už tak trochu opustil, bydlí v Praze na internátě a domů jezdí na víkend.
Ferdinand Sonny Svoboda a jeho sestra Greta Elizabeth Svoboda
Greta Elizabeth chodí do páté třídy, hraje na harfu a na klavír, ale svoji budoucnost vidí jinde. „Spíš bych chtěla malovat, než hrát na nějaké nástroje. Specializuji se na dělání masek, třeba na Halloween, to mě baví,“ vypráví.
Svého dědečka si vnoučata užít nestihly, ale jeho písničky znají. „Já mám ráda tu o tom ptáčkovi,“ říká Greta Elizabeth, přičemž má na mysli hit Kdepak ty ptáčku hnízdo máš, který nazpíval Karel Gott. Ferdinandovi Sonnymu se líbí Lásko má, já stůňu.
S rukama v klíně nesedí ani Petr Klein Svoboda. Píše scénář k novému filmu. „Nic hlubokého čerpajícího z české historie nečekejte. Je to sci-fi s pracovním názvem Osm medvědů na Marsu,“ prozrazuje.
První film Pírko dělali s manželkou společně, druhý – Mstitel – Lucia režírovala a Petr stál za kamerou. Tenkrát se zařekl, že nikdy více. „Hodně mě to obohatilo, dalo mi to zase jiný pohled na to, co režisér může a nemůže, jaké jsou mantinely toho oboru, ale i z respektu ke kolegům, bych se už do kamery nepouštěl. Ale bylo fajn vyzkoušet si to,“ uzavírá.
