Filmové Vary 2024
Sledovat další díly na iDNES.tvPřijel jste do Varů jako již tradičně představit své nové filmové projekty. Na co se diváci mohou těšit?
Přijel jsem si sem i odpočinout. Když každý rok odjíždím, tak si ale pravidelně říkám, proč jsem sem jezdil, když mě to tak strašně vyčerpalo (smích). Ne, je to tady pro mě zábava, baví mě to. Momentálně dokončujeme asi šest filmů, dva z toho jsou studiové filmy a už jsou ve fázi postprodukce.
Jaké známé tváře ve filmech uvidíme?
Jeden z filmů je režírovaný Melem Gibsonem a hlavní roli má Mark Wahlberg. Pak jsou tu také filmy s Christopherem Waltzem, Lucy Liu, Anthonym Hopkinsem... Je to skvadra všech možných herců, přeskakuji z jednoho filmu na druhý. Dokončujeme i dokument o Mickeym Rourkeovi, který i režíruji. Na tom teď dělám nejvíc. Je to pro mě úplně nová zkušenost, protože dokument jsem nikdy nerežíroval. Mám rád výzvy a hledání a objevování toho, jaký Mickey Rourke vlastně opravdu je, mě moc bavilo.
Došlo i na bližší povídání s herci a třeba nějaké vzpomínání na minulost?
Člověk se snaží nejít do věcí, které by jim nemusely být příjemné. Já jsem se chtěl například primárně potkat s Melem Gibsonem, na to jsem se moc těšil, protože dělal Statečné srdce, režíroval ten film a také v něm hrál. Film Jan Žižka jsem dělal se stříhačem, který stříhal i Statečné srdce a Posledního samuraje. Byl jsem úplně nadšený z toho, že jsem od něj o Melovi slyšel ve střižně. Když jsme se pak s Melem potkali, přijel na tříkolce a měl nohu v sádře s tím, že mu asi počtvrté řezali patu. Byl to neskutečný zážitek. Musím říct, že Mel Gibson je pro mě ze všech lidí z Hollywoodu, se kterými jsem pracoval, ten nejlepší.
A jaký je herec Anthony Hopkins?
S Anthony Hopkinsem jsme točili v Kanadě, pracoval jsem s ním už na filmu Česká spojka, který se točil v Praze v roce 2000. Zrovna jsem se tehdy vrátil z olympiády jako judista a Hopkins mě tenkrát pozval k sobě do karavanu, že se chce bavit o olympiádě. Říkal jsem si, že to není možné. Bylo to po Mlčení jehňátek a Hopkins byl největší světová hvězda. Říkal jsem si, půjdu s Hopkinsem do karavanu, možná mě tam sežere (smích). Šel jsem a on se mě opravdu celou dobu ptal na olympiádu. Já v té době uměl blbě anglicky, takže jsem na všechno reagoval „oh yeah, yeah“ a povídal hlavně on. Chtěl jsem se ho zeptat na tolik věcí! Tehdy jsem si řekl, že se musím pořádně naučit anglicky, abych mohl s herci dobře komunikovat.
Teď jste spolu točili po letech, pamatoval si vás?
Ano. Bavili jsme se o tom, jak se natáčelo v Praze a že je neuvěřitelné, že jsem tehdy hrál malou roličku ve filmu s ním a teď jsem si ho po letech najal jako producent na natáčení filmu v Kanadě. Ty cesty jsou fakt nevyzpytatelné a tohle bylo pro mě moc příjemné. Ti lidé jsou fajn, respektive většina z nich je fajn. Pak jsou tam sem tam nějací blbci, stejně jako v každém byznysu. Ale musím říct, že já jsem zatím potkal daleko víc těch pozitivních dobrých a pokorných lidí. S mnoha z nich jsem se opravdu skamarádil.
Občas doma na dcery zakřičím, ale pracuji na sobě, přiznává Petr Jákl |
Například s Michaelem Cainem, který hrál ve vašem filmu Jan Žižka?
Produkoval jsem mu film, protože si mě vyžádal. A bude teď i ve videohře k Žižkovi, kterou příští rok vydáváme. Jeho manažerka říkala, že Michael nebude ve hře a Michael na to, že ve hře bude, protože mi to slíbil. Mám s těmi lidmi skvělé zkušenosti. Musím říct, že jsou opravdu fajn. Často tu zlou krev kolem nich dělají jejich agenti a manažeři. Chrání je, ale mnohdy je prezentují tak, jací ti herci ve skutečnosti vůbec nejsou. Vím, že agenti třeba říkají lidem kolem, na co se některých herců nikdy neptat a podobně, aniž by to ti herci samotní nějak řešili.
Jste vysoký a vzhledem budíte respekt. Pomáhá vám to v některých situacích ve vaší branži?
Je pravda, že když člověk vstoupí do místnosti a je vysoký, tak i ta jeho energie je taková „větší“. Podvědomě to tak asi lidé vnímají. Určitě to trošku víc budí respekt, než když je člověk menší. Někomu to ale nemusí být zrovna příjemné, proto se naopak snažím si s některými lidmi hned sednout, abych nepůsobil přes tu svojí „silnou“ energii a abych jim dal prostor.
Snažíte se navodit uvolněnou atmosféru.
Ideálně hodím nějaký fórek, aby se odlehčila situace, na což v Americe nejsou moc zvyklí. Zpočátku se mi stávalo, že jsem řekl naprosto nejapný fórek o něčem, co je pro ně naprosté tabu (smích). Postupně jsem to zmírňoval a teď naopak zase přitvrzuji, protože se mi zdá, že je to potřeba. Je třeba si umět dělat z věcí legraci, protože oni berou plno těch věcí příliš vážně. To není ku prospěchu. Já jsem člověk otevřený všemu novému. Humor je podle mě hodně důležitý.
■ Narodil se 14. září 1973 v Praze.  ■ U filmu začínal jako kaskadér a herec, coby režisér natočil úspěšné filmy Kajínek (2010), Ghoul (2015) a Jan Žižka (2022). |
To, co děláte, viditelně milujete. Mrzí vás někdy, že některé herecké ikony už nejsou v kondici a netroufnou si na pokračování různých skvělých filmů, která se mohla natočit? Jak moc vás osobně mrzí například definitivně pohřbená myšlenka na Vetřelce číslo pět s herečkou Sigourney Weaverovou?
Mám rád pokračování. Některá jsou lepší než původní filmy, což je málokdy. Ale například film Rocky a následující Creed, to fungovalo fantasticky. Někdy už to není ono a spadne to někam trošku jinam, ale já osobně to mám rád. Teď pracujeme na pokračování našeho filmu s Russellem Crowem a Liamem Hemsworthem, protože byl divácky úspěšný. Tak jsme si rovnou řekli, pojďme to zkusit dál. To jsou nejlepší momenty, kdy je film dostatečně úspěšný na to, aby měl pokračování. Ale pak jsou filmy, kde se už řeklo všechno a pokračování podle mě nepotřebují.
Ptali se vás třeba na pokračování Kajínka nebo Jana Žižky?
Já nevím, o čem. Ano, chápu, bylo by tam plno věcí, o čem by to mohlo být, ale to už není to, co bych třeba já chtěl sdělovat. Něco jsem udělal a pokročil dál. Pro mě je důležitá vždycky nová výzva. I proto jsou všechny věci, které dělám, diametrálně odlišné. Dělal jsem horor, thriller, historický velkofilm, teď dělám dokument. To je zas úplně jiná kategorie. A do toho připravuji videohru, protože chci vyzkoušet i ten videoherní svět. Baví mě objevovat. Je samozřejmě pravda, že když k sobě nemá člověk dobré lidi, tak je to komplikované. Myslím ale, že v dnešní době už je mám.
Na začátku to asi bylo mnohem těžší.
Ano. Štěstí pro mě bylo, že jsem šel po drobných krůčcích a svět filmu jsem objevoval postupně. Byl jsem sportovec a ne filmař. Pomohlo mi, že jsem si vyzkoušel všechny profese. Psal a stále píšu scénáře, produkoval jsem filmy a pak jsem se dostal k režii. Dělal jsem všechno možné a postupně se to učil. Myslím, že kdybych hned na začátku skočil a začal něco režírovat, tak by to byla úplná katastrofa. A proto říkám všem, ať nespěchají a snaží se nejdříve ty věci dobře jak se říká „nacítit“ a vnímat, až přijde správný čas.
