S Pavlínou Němcovou se setkáváme na charitativní galavečeři nadace AutTalk Kateřiny Sokolové. Jak vy osobně pomáháte dětem a lidem s autismem?
Já jsem se s touto diagnostikou setkala opravdu až díky Katce. Vím, jaký má životní příběh s jejím bráškou a že díky tomu založila nadaci pro autistické děti a pro všechny s tímto problémem. Je to opravdu extrémně závažná choroba a život s autistickým dítětem je mimořádně náročný. Smekám před všemi, kteří se s touto nemocí setkávají a žijí s ní každodenně. Těmto lidem je nutno pomoct, takže se snažím dělat maximum, co můžu. Kdykoliv mohu pomoci, tak to dělám s největší radostí.
Musela jste někdy v životě podpořit své přátele, jejichž dítěti byl diagnostikován autismus?
Konkrétně autismus ne. Ale mnoho lidí se setkává s mnoha problémy. Život sám o sobě je velice těžký. I já jsem si prošla určitým životním příběhem a musím říct, že se vším se člověk naučí žít a vše se dá nějakým způsobem zvládnout. Ale jsou samozřejmě příběhy mnohem těžší a složitější, kdy lidem často dochází síla a naprosto to chápu. Takoví lidé si zaslouží obdiv. Oni v sobě tu sílu vždy najdou. Nejhlouběji, jak můžou. A jak se říká někdy, těžké životní zkoušky vás posílí. Některým lidem je ale bohužel „naloženo“ až moc.
Pavlína Němcová se svým synem Alainem
Drží vás nohama na zemi to, že máte kolem sebe spoustu známých, kteří mají různé nadace, kde je potřeba pomáhat? Pak člověk možná méně řeší životní malichernosti...
Přesně tak. Když se setkáváte s těmito těžkými životními příběhy, tak si o to víc uvědomíte, že to, co řešíte vy, jako životní problémy, zkrátka žádné problémy nejsou. A vždy vás to vrátí na zem. Děkuji každý den tam nahoru, že jsem ušetřena mnoha těžkostohoto typu. O to víc se snažím být nápomocná lidem, kterým bohužel osud nadělil mnohem hůř.
Vy sama máte dospělého syna. Jste ráda, že jste si odbyla mateřství v nízkém věku jako mladá topmodelka? Dnes je ten trend jiný, početí dítěte se často odkládá na pozdější věk.
Syna jsem měla jako mladinká. Ale upřímně? Přišlo to a já to brala jako velký dar. Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, jestli je lepší mít dítě jako mladá, či v pozdějším věku. Toužila jsem mít i více dětí. To mi osud bohužel nedopřál. I když v jeden moment to vypadalo, že budu mít dospělé dítě a zároveň malé miminko (smích). Takže bych vlastně byla i tou matkou v pozdním věku. Ale osud tomu chtěl jinak. Obecně, myslím, že mateřství je krásné, ať ho prožíváte brzy, či „pozdě“. To je úplně jedno.
Pavlína Němcová: Na modelingu byla nejtěžší samota |
Modeling a svět popkultury utváří člověku neskutečný přehled. Jste díky tomu a menšímu věkovému rozdílu synovi také kamarádkou?
Musím říct, že ano. Jsme si opravdu velice blízcí. Samozřejmě jsem přece jen o generaci starší, ale myslím si, že i já sama v sobě se cítím být stále v tom věku, ve kterém je momentálně můj syn. Máme opravdu krásný vztah. To mohu říct. Alespoň tedy z mé strany (smích). Věřím, že to je tak i ze strany mého syna. Vážím si tohoto daru, který mi byl poslán z nebe.
Jste ve výborné kondici. Když se navíc cítíte mladě, mohou vůbec na váš narozeninový dort svíčky s čísly?
No, samozřejmě! Věk, to je jediná spravedlnost pro nás všechny. A o to víc by si ho lidé měli užívat. S věkem získáváte postupně od života zas jiné věci než v tom mládí. Mnohdy se říká, „kdyby mládí vědělo a stáří mohlo“... Na každém věku je něco krásného. Já si svůj současný věk maximálně užívám a naopak hrdě říkám, kolik mi je. Takže s číslem nemám problém.
Máte nějaké výčitky z mládí?
Výčitky? Víte, že nemám? Naštěstí jsem celý život žila tak, abych ty výčitky nemusela mít. Mnohdy je to pouze tím naším rozhodnutím. Tím, jak se v určité situaci a chvíli zachováme. To nám může později přinést výčitky. Pokud se zachováme radikálním způsobem, řešíme věci svéhlavě a spíš zlem než dobrem. Já v sobě naštěstí nemám žádné výčitky. Vím, že jsem nikomu nikdy neublížila. A mohu se na sebe hrdě a s čistým štítem vždycky podívat do zrcadla.
