Jak dlouho jste onkologickým pacientem?
Trvá to už dva roky s tím, že pořád chodím na kontroly, jsem hlídaná. A buď se to vrátí, nebo nevrátí. Žádná jiná varianta není.
Jak jste tehdy vůbec rakovinu prsu odhalila?
Nahmatala jsem si bouli, zrovna jsem byla před preventivní prohlídkou, takže jsem tam rovnou šla s tím, že tam něco mám. To něco se potvrdilo, proběhly dvě operace, ozařování a jsem stále v léčbě, která potrvá ještě několik let.
Před necelými dvěma lety jste nastupovala jako mluvčí do nemocnice v Motole. Léčila jste se v té době právě tam?
Ano. Bohužel se to sešlo tak, že jsem do nemocnice nastoupila jako šéf komunikace i jako pacient.
K nemoci očividně přistupujete čistě pragmaticky. Je můj pocit správný?
Nebudu říkat, že jsem z toho měla legraci a že všechno bylo v pohodě. Byť mi letos bude padesát, tak se mi ani tehdy umírat nechtělo. Nemám úplně ráda ten výraz, že s tím "musíte bojovat". To je prostě množení buněk. Samozřejmě, že je psychická pohoda důležitá, ale že by se to dalo nějak "vybojovat", to ne. Pokud by to mělo agresivní průběh, s tím už by nešlo nic udělat. Pravda ale je, že lidé mohou nemoc podpořit tím, že o ní pořád mluví a litují se před okolím. Já jsem se k tomu ze začátku postavila tak, jak to je. Důležité je, že se na to přišlo včas.
Třináct let jste působila na Nově v týmu pořadu Občanské judo. Jak jste tehdy nesla odchod?
Žádné hroucení se nekonalo, neboť Judo rušili celou tu dobu, co jsem tam byla. Neustále jsem byla připravená na to, že pořad už nebude pokračovat, byl to vlastně takový evergreen. Vždycky jsem to brala jako práci, nikdy jsem si na poslání nehrála. Chybí mi spíš parta, která byla kolem. Kdybych ji měla kdekoliv jinde, tak bych byla spokojená.
Pavlína Danková působila na Nově dlouhých 13 let. Nyní mluví za nemocnici Motol.
Proč jste po odchodu z Novy šla právě do Motola, kde do té doby působila rovněž někdejší tvář Novy Eva Jurinová, která se s vedením nakonec nepohodla?
Tehdy jsem si práci musela najít hned. V té době shodou okolností probíhalo výběrové řízení v Motole, takže jsem se do něj přihlásila a doufala, že to vyjde. Nakonec jsem prošla. Nebudu zastírat, že chtěli televizní obličej. O svých kvalitách si zase takové iluze nedělám. Takhle prosté to je.
S Evou Jurinovou jste se v Motole nepotkaly?
Eva Jurinová skončila v únoru, já jsem končila v dubnu, takže to byla přesně ta doba, kdy jsem se mohla o práci ucházet, protože jsem věděla, že budu končit. Takže určitě to nebylo tak, že bychom se s Evou Jurinovou míjely ve dveřích. Navíc se ta funkce rozrostla o marketing, tudíž jsem nenastupovala pouze jako tisková mluvčí.
Pro nějakou radu jste si u ní nebyla?
Ne, nebyl důvod.
Jaké jsou vaše současné profesní nebo osobní plány?
Moc neplánuju. Nikdy jsem to nedělala. Víte, jak to je. Doba je docela tvrdá a člověk neví, co bude zítra. Žiju tím, co je teď.
