Magazín Víkend slaví na Nově svoje dvacetiny. Vy jste byla u samotného zrodu. Jaké bylo se znovu postavit před nováckou kameru?
Jako by to bylo včera. Je to jako s tou jízdou na kole a s tím plaváním. Prostě když se to jednou naučíte, máte to pod kůží, tak do toho zase rychle naskočíte a je to příjemná, zajímavá práce. Je to fajn.
Jak vzpomínáte na léta strávená na Nově? Spousta vašich kolegů říká, že čas v televizi utíká snad až příliš rychle.
To já bych neřekla. Myslím, že čas je spravedlivý a utíká pořád stejně rychle a hlavně úplně stejně všem, což je na něm fajn. Prostě nám měří všem stejně. Může se zdát, že ten čas utíká rychleji, protože práce v televizi je mnohdy hektická a nárazová, dost často stresující, obzvlášť ve zpravodajství, kde se pořád něco děje, ale mě to nepřijde.
Já na to vzpomínám moc ráda. Na všechny etapy mého života. Můj mozek má takovou pozitivní vlastnost, že vytěsňuje všechny ošklivé a nepříjemné zážitky a pamatuje si jen ta pozitiva a krásné věci, takže já mám pořád jenom krásné vzpomínky a taky si dost nepamatuju… (smích)
Přichází vám ty hezké věci v životě ve správný čas?
To nevím. Kdo tohle může zhodnotit? Já můžu mít pocit, že jo a třeba okolí si může myslet něco jiného a možná až se jednoho dne na nějaké smrtelné posteli člověk ohlédne, tak si řekne: „Ty jo, tohle mělo přijít dřív nebo to později.“ Ale myslím, že je to tak, jak to má být.
Charvátová: Když jsem odešla z televize, věděla jsem, že se už nevrátím |
Diváci, kterým jste za léta přirostla k srdci, budou chtít vědět, jestli jste v životě spokojená a co teď děláte?
Já jsem spokojená a šťastná. Jsem taková happy woman. Dělám teď PR konzultanta. Prošla jsem spoustu různých profesí, když jsem odešla z televize. PR a médiím jsem se věnovala pořád jako souběžné vedlejší činnosti. Byla jsem manažerka na golfu, který jsme postavili a uvedli do provozu a ten si stojí dobře dodneška, to je velká radost. To je taky věc, u které člověk není každý den, že na zelené louce, kde byla řepka, je dneska golfové hřiště. Pak jsem taky dělala učitelku.
Opravdu?
Tím vždycky hodně lidí pobavím a překvapím. Pracovala jsem jako úča na druhém stupni, učila jsem puberťáky. To bylo taky hrozně fajn, protože oni, ať jsou, jací jsou a ať si prožívají cokoli, mají obrovskou spoustu energie, která, když je posloucháte a necháte tu energii, aby k vám přišla, vás dokáže parádně nabíjet. No a kromě toho jsem pořád někde něco moderovala. Ne jako hlavní činnost pracovní, ale spíš jako koníčka. Je hrozně fajn, když si člověk může dovolit dělat něco jako koníčka, co ho baví a naplňuje a může si vybírat, co bude, nebo nebude dělat.
Jan Čenský, Dana Morávková, Pavla Charvátová a Daniel Brabec
K vám je čas milosrdný. Prožívala jste extra nějak poslední narozeniny?
Myslíte ty padesátiny? No můžeme to klidně říct, protože Google napoví všem úplně všechno (smích). Dělala jsem velkou oslavu v rodinném kruhu a jinak jsem to moc neslavila. Ale obecně já mám ráda jakékoliv narozeniny a příležitosti k oslavám, protože jednak je to fajn čas, kdy se sejde rodina, u nás velmi široká, a za druhé je to příležitost pro všechny, aby mě něčím obdarovali a to já prostě miluju. Miluju dárky všeho druhu, i když jsou úplně malinké. Nejradši mám ty z lásky, které mě překvapí. Takže já jsem si užila i tyhle divno-narozeniny.
