Potkaly jsme se v hospůdce v samém srdci Malé Strany, kde také bydlíte. O centru Prahy se občas mluví jako o „turistickém skanzenu“. Jsou tu ještě nějací původní obyvatelé?
Na Malé Straně bydlím asi pět let, ale konkrétně do tohoto domu jsem se přestěhovala nedávno. Nebyla jsem schopná se Malé Strany vzdát, a tak mi to hledání trošku trvalo, ale podařilo se. Miluju tady být mezi těmi malostranskými podivíny a pomalu se stávat jedním z nich.
Takže si připadáte jako v povídkách Jana Nerudy?
Naprosto. V mém domě žil dříve Filip Topol, teď nade mnou bydlí básník a taky tu máme třeba ornitologa, který miluje ptáky tak moc, že v podstatě zmanipuloval celý dům k tomu, že na jaře všichni nechávají otevřená pavlačová okna, aby si jiřičky v domě mohly stavět hnízda. Takže celý barák je podělaný od ptáků. (smích) Čistá krása. Tohle je pro mě skutečná Praha.
Vyzkoušela všechny dostupné drogy. A po měsíci zjistila, že mě to úplně ničí.
