Za pár dní oslavíte kulaté jubileum, na jaký věk se právě cítíte?
Určitě ne na šedesát. Řekl bych tak o deset až patnáct let méně. Nikdy jsem věk moc neřešil, pro životní pocit je důležitá energie, ne datum narození.
Dá se tedy říct, že šedesátka je jen číslo? Co děláte pro svoji formu?
Mám štěstí, že pořád dělám profesi, která mě naplňuje a baví. To mi dodává rovnováhu, a v klidu se pak můžu věnovat i svým koníčkům. Třeba cestování, štípání dříví nebo zahradničení. Víte, jakou radost mám třeba z letošní úrody rajčat? Mám jich tolik, že jsem se naučil vařit domácí kečup.
Takže se stane stejným hitem jako váš pověstný karlštejnský koláč?
Po pravdě jsem si trochu zavařil. Vyfotil jsem dvacet sklenic s mým kečupem na sociální sítě a od té doby po mě někdo pořád chce recept, dokonce i kolegové a kolegyně.
Koučové pokládají svým klientům otázku: Kde se vidíš za deset let? Kdybychom to otočili, jste dnes tam, kam jste směřoval před deseti nebo dvaceti lety?
Určitě ano. Nepatřím k lidem, kteří mají život nalajnovaný, protože rád přijímám výzvy. Zažil jsem první místa na hitparádách i období, kdy mi nikdo nedal práci. Když se dařilo, užíval jsem si úspěch, když mi něco nevyšlo, svět se nezhroutil. Řídím se zásadou, co tě nezabije, to tě posílí. Takže jestli jsem si před deseti, dvaceti lety řekl, že chci žít spokojený život v soukromí i v showbyznysu, tak se mi to splnilo. Pocit naplnění přináší do života harmonii.
Vyrovnanost přináší i cestování. Vy jste letos chodil měsíc po Andách v Kolumbii. Jak jste zvládal nadmořskou výšku nad tři tisíc metrů?
Tropické hory pro mě byly obrovským překvapením, vůbec jsem netušil, co od nich můžu čekat. Absolvovali jsme opravdu náročné túry s velkým převýšením, po kamenných stezkách do oblastí, kde nepotkáte člověka. Měl jsem z výšek a řídkého vzduchu trochu obavy, ale kupodivu jsem se i ve třech tisících metrech nad mořem cítil v pohodě. Možná mi v kondici pomáhal i recept, který mi poradil místní průvodce. Žvýkali jsme lístky koky, které nám dodaly sílu a pomohly od horské nemoci.
V čem jsou hory jiné než moře?
Obojí mě láká a ohromuje velikostí. Naučí vás pokoře, protože hory i moře musíte respektovat. Zvlášť Andy jsou magické, stál jsme několikrát ve výšce nad mraky a ten pohled je úchvatný. Pokud bych si musel vybrat, pak zvolím hory, ty člověka zocelí. Život u moře může být víc bezstarostný, ale ideální by bylo bydlet na horách u moře.
Vaše cesty směřují ale i do metropolí, především do New Yorku a do Londýna. Jezdíte tam jen jako turista nebo máte i pracovní zkušenost?
V New Yorku jsem zpíval s Evou Pilarovou ve stejném sále Rockefellerova centra jako třeba Frank Sinatra. Nedaleko slavného Empire State Building na Manhattanu měl premiéru filmový dokument S důvěrou a láskou, který o mě a mém partnerovi natočil Michal Herz. V Londýně jsem ještě nevystupoval, ale rád vzpomínám na několikaměsíční angažmá s Lucií Bílou a skupinou UNO v muzikálové show v Hamburku. Všechny zahraniční zkušenosti byly důležité pro moji kariéru tady u nás doma, zvlášť v hudebním divadle. Do zahraničí jezdím často jako divák na nejrůznější představení a koncerty a je to vždycky inspirující zážitek.
V oblasti muzikálu jste za roli profesora v Plesu upírů dostal nominaci na cenu Thálie. Čím pro vás úloha popleteného vědce byla?
Znamenala pro mě velkou příležitost. Zúročil jsem v ní všechno, co jsem se v oboru herectví, zpívání a jevištního pohybu stihl naučit. Zpočátku jsem si nedovedl představit, že bych se dokázal převtělit do starce, ale role mě začala tak bavit, že jsem i doma chodil jako dědek.
Muzikály vás přivedly k seskupení 4 Tenoři. Máte Zlatou desku a na cestě je Platinová. Čím si vysvětlujte ten úspěch?
Přiznávám, že jsem tak velký ohlas nečekal. Když na prahu šedesátky dostanete Zlatou desku, je to velké osvěžení. Rozhodně je to pro mě další pracovní výzva, navíc mám možnost zazpívat si kantilénový repertoár, který bych v pop music nejspíš nezpíval. Kromě toho si s Marianem, Honzou a Michalem lidsky rozumíme, na šňůrách se vždycky hodně nasmějeme. Právě jsme dokončili druhé album, které vyjde 21. října. Zařadili jsme skladby Ennia Morriconneho, Elvise Presleyho nebo třeba Beatles a myslím, že jsme zase urazili kus cesty.
4 Tenoři: Michal Bragagnolo, Marian Vojtko, Jan Kříž a Pavel Vítek
Neobával jste se, že vám Tenoři „vezmou“ kus sólové kariéry?
Určitě ne. Některé moje písničky zlidověly a opravdu mě těší, že je publikum má rádo ještě po třiceti pěti letech.
Životní jubileum budete slavit 30. září v pražské Lucerně. Proč je ten sál pro interprety tak přitažlivý, když existují i daleko moderněji vybavená divadla nebo haly?
Lucerna má neopakovatelnou atmosféru výjimečného koncertního sálu. Symbolizuje staré dobré časy showbyznysu, zažila koncerty největších hvězd. Zpěvák tady má diváky na dosah, na rozdíl od sportovních hal.
Půlkulaté výročí si v září připomínáte i se svým partnerem, producentem Janisem Sidovským. Jste spolu třicet pět let. Jak velký vliv na váš dlouholetý vztah mělo spojení soukromí a práce?
S Janisem jsme se poznali právě při práci, během natáčení pro Československou televizi. Je určitě výhodou, že můžeme věci sdílet, diskutovat a vymýšlet. Zná dobře nejenom mě, ale také prostředí a lidi v něm, takže si doma můžeme říct názor nebo postřeh, který by neznalý člověk sdělit nemohl. Stejně tak já mu někdy umím poradit s projekty, o kterých přemýšlí a můžeme se tedy vzájemně obohatit svými zkušenostmi a úhlem pohledu.
Váš obřad registrovaného partnerství byl před šestnácti lety označen za svatbu roku. Na karlštejnském nádvoří se ho účastnily desítky celebrit, od Karla Gotta přes Karla Svobodu a Jana Saudka až po Adélu Gondíkovou, Moniku Absolonovu, Jitku Zelenkovou nebo Pepu Vojtka ze skupiny Kabát. Patříte k zastáncům manželství pro všechny, nebo je partnerství dostačující?
Není dostačující. Jeden příklad za všechny: s Janisem žijeme dvacet sedm let v domě, který jsme pořídili společně a každý na jeho provoz dodnes přispíváme. Z hlediska vlastnictví je jenom můj, protože jako registrovaní partneři nesmíme mít společné jmění. Zdá se mi to nepochopitelné, proč by to, jestli my dva spolu budeme mít domek, mělo někomu vadit.
Janis letos odchází z komunální politiky a kandiduje do Senátu. Radil se s vámi, než nabídku přijal?
Radil. Znám jeho práci místostarosty Karlštejna a myslím, že bude dobrý senátor. Není politik, což je výhoda. Myslí na věci, které nesouvisí s programem stran, prostě přemýšlí lidsky. Líbí se mi třeba, že se chce zasadit o zvýšení trestů za týrání zvířat.
Vy sám patříte k chovatelům psů. Neuvažoval jste někdy o adopci psa z útulku?
Nerozlišoval jsem nikdy mezi psy z ulice nebo s rodokmenem. Pes je stejně jako člověk bytost s duší, která potřebuje lásku a péči, a tu vám dokáže mnohonásobně vrátit. Pejska z útulku bych si klidně vzal.
13. září 2022 |
