Byla u vás kdysi ve hře i jiná alternativa než být hercem?
Hercem jsem chtěl být vždycky. Jen jednou jsem zauvažoval nad profesí mašinfíry, to když mě strejda Kropenáč, který u nás motoráky řídil, posadil vedle sebe a já najednou uviděl tu nádherně ubíhající krajinu přímo před sebou. To jsem do té doby neznal a moc se mi to líbilo. K dráze jsem se ale nakonec stejně dostal v době, kdy jsem nakvap opustil příbramské divadlo. Pár dní jsem byl bez práce a policie mě neustále kontrolovala, jak to že nepracuju, tak jsem nastoupil coby traťový dělník. Dali mi pokoj a já mohl navíc jezdit vlakem zadarmo.
Poprvé jste stál před kamerou ve třinácti letech.
A prožíval jsem to, jako bych byl filmová hvězda! Můj první film byl druhý film Václava Vorlíčka, a já se ocitl rovnou mezi samými velikány. Jiří Sovák, Libuše Havelková, Pavel Bártl. Jako děti jsme samozřejmě o pauzách zlobily, třeba jsme jezdily na živých beranech. Trest nás ale neminul, vysloužily jsme si tak „mučení trávou“. Byla nám nacpána všude tam, kam to jen bylo možné nacpat.
Vaše filmografie čítá několik stovek položek. Hrál jste v mnoha českých seriálech. Která role byla pro vás ta životní?
Nevím, jestli životní, ale moje první velká role a vlastně i ta hlavní byl hrázný Palyza ve Velkém sedle. Dnes se na seriály z dob minulých kouká tak trošku skrz prsty, ale kdo může říct, že hrál v něčem, co napsal legendární Jaroslav Dietl? Nezapomenutelný je pro mě samozřejmě Jakubiskův film Postav dom, zasaď strom. Další hodně výrazné role byly i v Baladě pro banditu a pak samozřejmě v komedii S tebou mě baví svět.
Seriály pod lupouHvězdy vzpomínají Nemocnice na kraji města: Sanitka: Žena za pultem: Třetí patro: Tajemství proutěného košíku: Taková normální rodinka: Synové a dcery Jakuba skláře: Nejmladší z rodu Hamrů: Rozpaky kuchaře Svatopluka: Malé dějiny jedné rodiny: Velké sedlo: |
Role hrázného Palyzy v seriálu Velké sedlo vám získala velkou popularitu. Pronikl jste díky němu více do problematiky vodohospodářství?
Samozřejmě! Někde mám dokonce napsaný vzoreček, jak se vypočítává, kolik bude vody, když se blíží povodeň a z toho pak vyplývá, jak se má hrázný zachovat. Podle mých výpočtů povodeň v roce 2002 vůbec nemusela být.
Jak se natáčela seriálová povodeň?
To byla skutečná situace, kdy opravdu několik dní pršelo a stupeň povodňové aktivity nebezpečně stoupal. Tehdy jsem to celé prožíval se skutečným hrázným, několik nocí jsme nespali. Nic nebylo připravené, ta situace přišla, tak jsme ji do natáčení hezky využili.
Jak vůbec Jaroslava Dietla napadlo takové neobvyklé téma?
To byla práce režiséra Františka Mudry, který se tenkrát přátelil s šéfem krajského výboru KSČ soudruhem Mamulou, a ten mu to zadal jako úkol, aby něco takového vzniklo. Mudra tak oslovil Jaroslava Dietla, ke kterému měl blízko, a bylo to. Téma pitné vody je ale obecně nadčasové, něco takového by se hodilo i dnes.
Vrátil jste se někdy na místo, kde jste natáčeli?
Zrovna nedávno jsem okolo přehrady Kružberk, kde se natáčelo, projížděl. Dokonce tam vyrostl penzion Velké sedlo. Asi na počest našeho díla. Přehrada vypadá pořád stejně, jen od dob, kdy na ní šéfoval můj Palyza, je tam už třetí hrázný v pořadí.
Řekl jste, že natáčení seriálu Ulice se vám moc líbilo, protože jste mohl svou postavu tvořit spolu s dramaturgií. Co hodně svého jste jí vtiskl?
V Ulici hraju pořád a stále se mi to líbí. Můj profesor je hodně svůj, tak to je možná můj přínos roli. Na Ulici mě baví, jak jde s časem. Když jsou Vánoce, my hrajeme Vánoce, když jsou volby, my máme volby. Ulice je fenomén, například moji tchyni nemá cenu navštěvovat před půl osmou, u sledování nesmí být v žádném případě rušena. Je taková moje encyklopedie. Když potřebuju k seriálu něco vědět, zeptám se jí.
Co pro vás znamená Divadlo Ypsilonka? Kde jinde vás diváci mohou vidět?
Ypsilonka je pro mě sedmadvacet let báječného života. Kromě Ulice jsem ale natočil další pokračování kapitána Exnera, po světě nám putuje Slámův film Bába z ledu, občas dostane i festivalovou cenu, jako naposledy například v New Yorku. Pocestuje i do Paříže, kam bych s ním cestoval moc rád i já, ale hraju hodně divadlo, takže mi to časově nevyšlo. V Paříži mám ještě nějaké resty, které bych chtěl vidět. V Příbrami jsem byl poctěn rolí doktora Vlacha v Saturninovi, a můžu tak chodit o holi, v Litvínově hrajeme Hoří, má panenko a Něžné dámy a v divadle u Valschů anglickou konverzačku s názvem Polib tetičku aneb nikdo není dokonalý. Takže je toho dost, ale zase nemůžu do Paříže.
Pavel Nový
Optimismus k vám patří stejně jako krátké kalhoty, ale kdy vám do zpěvu nebylo?
Mně je do zpěvu vždycky, zpívám si často, hudbu mám moc rád. Pro mě je muzika zázrak a moc mě mrzí, že jsem se nikdy nenaučil na žádný hudební nástroj. Pokud se ale ptáte na to, co se mi stalo před deseti lety, tak to jsem se znovu narodil. Ta příhoda mě ale v podstatě nezměnila, jiné jsou spíš jen moje fyzické možnosti. Některé nervové spoje se neobnovily, ani některé svaly, takže špatně chodím. Beru to ale tak, že mám deset let navíc, což je skvělá zpráva.
Podívejte se na trailer k zatím poslednímu filmu Pavla Nového:
19. prosince 2016 |
