Vzpomenete si na své začátky a úplně první živé vysílání?
Já jsem jel do Německa, do Heldebergu, kde studoval můj syn a najednou slyším v rádiu, že mám být moderátor. Říkám si, že to je zajímavé. Takže nejdřív jsem o tom slyšel v rádiu, pak mi to volal šéfredaktor, a pak to všechno šlo strašně rychle. Měli jsme jazykovou a hlasovou přípravu. Najednou jsem seděl ve studiu, tam bylo asi dvacet lidí, včetně všech ředitelů. Byla to taková ta zkouška, jestli to zvládnete, nebo ne. Už jsem moderoval i v České televizi, tak jsem si říkal, že to není nic. Nakonec ale to bylo na Nově něco jiného, chtělo to trochu jiný přístup k divákům.
A živé vysílání jako moderátor?
No, to bylo dost nervózní. (smích) Měl jsem dost hrůzu, protože jsem z toho týden nespal. Ale pak jsem to odmoderoval celkem v pořádku. I když hlasoví experti říkali, co všechno nemusím dělat a na vysílání se to nesmí projevit. No já jsem to trošku nezvládl.
Potom jste byl ostřílenou tváří. Vzpomenete si na nějaké bizarní místo, kde se s vámi chtěli diváci fotit?
Ježíš Maria, takových míst mám! Nejhorší bylo, že jsem zvyklý cestovat tím low budget způsobem. Jeli jsme takhle autem s dětmi a vytáhli jsme na parkovišti vařič, že si uděláme nějaké jídlo. Najednou přijel autobus Čechů, bylo to někde v zahraničí, v Německu. Teď vidím, jak všichni kolem říkají: Je tady je pan Dumbrovský, pojďte! Celý ten autobus byl kolem nás a my si tam normálně vařili párky. Říkal jsem si, co mám dělat? Nejdřív, že v pohodě, pak jsem sbalil hrnce, naházel to rychle do kufru, než přijde zbytek autobusu, a jeli jsme radši pryč. (smích) Někdy je to samozřejmě milé, protože lidi si chtějí s vámi povídat. To je příjemné.
Na koho dodnes rád z Novy vzpomínáte? Kdo byl opravdu vaší srdcovou záležitostí, že si občas i napíšete, jak se máš a podobně?
Nejradši vzpomínám na ty, se kterými jsem moderoval. Ale taky hodně komunikujeme s Reyem třeba, protože je velmi příjemný člověk. Když člověk přijde do moderátorského prostředí, tak se najednou ocitnete úplně odstřižen od života venku. Když jsem byl v České televizi, ale i na Nově, byl jsem vlastně celou dobu v parlamentu, mezi lidmi. Najednou se dostanete do jedné místnosti, kde sedíte a nedostanete se vlastně vůbec nikam jinam. Takže potřebujete mít dobré lidi kolem sebe.
Tvůrci a moderátoři Víkendu televize Nova na oslavě 20. výročí pořadu (24. února 2025)
Utíkal vám čas v televizi skutečně rychleji než jiným lidem?
Myslím, že utíká rychleji. Tam děláte od rána do večera, ani si neuvědomíte, že už je třeba sedm hodin, pokud samozřejmě nemusíte splnit deadline. (smích) Jinak to letí strašně rychle, protože se dělá třeba i v soboty neděle. Ale zase je to dobré pro život, protože pořád jste aktivní a nenudíte se.
Působíte pořád jako velmi akční člověk. Je pro vás důchod hanlivé slovo?
No, nezní to nejlíp, že jo. To je stejné jako dědeček. (smích) Ale člověk si zvykne. Využívám ten čas k tomu, abych mohl cestoval, být s vnoučaty. V tom je to dobré.
Takže jste, nebudeme říkat tedy dědeček, ale akční člověk v nepatrně pokročilejším věku, který si užívá života plnými doušky?
Hezky jste to řekl. Člověk má teď víc času. Jako novinář ani nevíte, kdy si můžete pořádně vzít volno, abyste mohl odjet. Zvláště, když děláte takové věci jako parlament, kdy se svolá mimořádná schůze a musíte tam jít. Teď už si to volno můžete rozdělit, jak chcete. Manželka tím, že je soukromá lékařka, tak si může vzít volno taky, jak chce.
