Na pulty se blíží vaše další kniha, tentokrát jde ale o prvotinu svého druhu, knihu pro děti. Už jste tvorbou pro dospělé unavený?
Ne. Vůbec. Moje dcera Aya ale tak dlouho loudila a prosila mě, abych napsal knížku pro ni, až jsem podlehl a zkusil to. V zimě jsem si totiž uvědomil, že pokud tu dětskou knížku nenapíšu teď, Aya vyroste a už po ní přestane toužit.
O čem knížka bude?
Jmenuje se Andulka Andula. Vymyslel jsem sedm vtipných příhod ze života andulky a její lidské rodiny. Andulka létá po bytě a prožívá s rodinou různá malá i velká dobrodružství. Je to napínavé a veselé čtení.
Jak jste se v tom dětském světě při psaní cítil?
Především jsem si odpočinul od dospělosti. Moc mi vyhovovala určitá míra naivity. V dětském světě je všechno možné. Fantazie nemá hranice. To pro mě bylo osvěžením. Psal jsem tu knížku tak, aby mě bavila podobně jako knížky, které jsem četl, když mi bylo sedm let. Chtěl jsem, aby byla Andula atraktivní nejenom pro holky, ale i pro kluky. A to i pro ty mladší, kteří třeba chodí do mateřské školky a knihu jim budou předčítat rodiče. Vydal jsem se na takový dětský tvůrčí výlet, během kterého jsem si mohl dovolit víc řádit, než když píšu pro dospělé.
Syn Hynek je na prahu dospělosti, dcera Aya sotva začala chodit do školy. Jsou vaše pohádky dnes jiné, než bývaly ty pro syna?
Hynkovi jsem vymýšlel každý den nový divoký příběh o zlém lišákovi. Vyprávěl jsem mu ho vždycky ráno během cesty do školky. Hynkovi se líbilo, když lišák v lese něco ošklivého provedl a ostatní zvířátka ho pak nějak brutálně potrestala. Byly to bojové, testosteronové příběhy. Aya je citlivější a něžnější. Takže jsem jako vypravěč trochu vyměkl. I ona má ale ráda divoký punk. Obě děti se vždycky rády smály. A já s nimi.
Patrik Hartl: Vzrušuje mě, že spím se ženou, která je chytřejší než já |
Nicméně, Andulka Andula je už v tiskárně, čím plníte počítač teď? Psaní je vaše vášeň, předpokládám, že velké pauzy si nedáváte…
To je pravda. Píšu nový román pro dospělé. O veliké lásce. Jsem ve třetí kapitole. Doufám, že to nepokazím, protože je to krásně dojemná lovestory. No a v polovině srpna vyšla audiokniha Malý pražský erotikon, tak jsem se jí taky trochu věnoval. I když jsem si na režii netroufl a přenechal jsem ji vynikající Martině Frejové Krátké. Ten román jsem napsal před deseti lety a už jsem úplně zapomněl, co jsem v něm napsal. Jen jsem si pamatoval postavy, které jsem měl moc rád. David Novotný audioknihu naprosto skvěle načetl a já si tak mohl příběh připomenout v úžasně vtipné, hravé a zároveň citlivé interpretaci. David je fenomenální herec a boží vypravěč. Je velká radost ho poslouchat.
Navíc brzy vtančíte na televizní parket coby soutěžící oblíbeného pořadu StarDance, který má zřejmě na svědomí váš váhový úbytek v poslední době. Jak je na tom vaše operované koleno?
Ty vogo! Každý den makám ve zkušebně na Kavčích horách jako blázen! Moje tělo pořád na tu zátěž reaguje hubnutím. Teď mám při výšce sto osmdesát dva centimetrů už jen sedmdesát čtyři kilo, takže se musím pořád cpát spoustou výživného jídla, abych nezkolaboval. Jsem z té dřiny pořád ještě v šoku. Ale koleno, zatím, drží. Naštěstí!
Patrik Hartl s manželkou Martinou, dcerou Ájou a synem Hynkem. „Já měl největší životní štěstí, že jsem v šestnácti letech potkal svou ženu,“ vyznává se spisovatel. „Máme se fakt rádi. A neměnili bychom.“
Jak vám jdou tréninky? Dozvěděl jste se při nich o sobě něco nečekaného?
Především mě to tančení strašně baví. Zároveň ale bojuju se spoustou svých nedokonalostí. Nejsem nijak výjimečně nadaný. Řekl bych, že vlohy mám podobné jako každý průměrný chlap. Navíc jsem kvůli věčnému vysedávání u počítače fyzicky zanedbaný. Tak se musím hecovat, abych ze sebe něco vykřesal. V září mi bude osmačtyřicet, tak už jsem i dost opotřebovaný. Můj tanec patrně nebude žádná hitparáda. Ale zvláštní je, že mě to pozitivně provokuje. Chci se pokusit odlepit ode dna. Čím těžší tanec zkouším, tím víc toužím ho aspoň nějak elementárně zvládnout. Pomalu se ve mně probouzí dušička sportovce, který se nechce vzdát.
Ostatně, kdy jste byl naposledy na diskotéce? Nebo jste coby zapřisáhlý „depešák“ na disco nikdy nevkročil...
Chodil jsem na pravidelné depešácké srazy každý pátek do studentského U klubu v Olomouci. Tam jsme všichni tančili. Pouštěly se depešácké videoklipy. Naposledy jsem tam ale byl někdy v roce 1992.
Váš instagram praví, že jste poslední půlrok vydatně cestoval. Váš největší cestovní zážitek?
Setkání s keporkaky na Réunionu. A šnorchlování s vorvani v oceánu u ostrova Mauricius.
Domovskou divadelní scénou je pro vás pražské divadlo Studio DVA, na jehož pódiích se hraje hned několik vašich her. Bude další?
Ano! V květnu roku 2026 bude mít premiéru komedie, kterou napíšu a budu ji režírovat. Už ji mám vymyšlenou. Moc se těším.
Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv
