Už nesmíte hrát v divadelní hře černocha v masce černocha. Měl jste čas o tom dost nocí přemýšlet. Nač jste přišel?
Předně: já jsem čekal, že to přijde, už hodně dlouho.
Takže vás to nezaskočilo?
Ne. Co mě reálně fascinuje, až lehce děsí, jak celý ten vývoj polarizuje i lidi kolem umění. Vnitřně jsem si v tom našel paralelu s nástupem socialismu, všechno mi to do té skládačky bohužel zapadá, každý něčí další krok mi evokuje analogicky prohlášení z padesátých let. Říkám to stále ještě v naději, že se pletu, ale jeví to natolik podobné znaky, že se děsím, že to může i stejně skončit.
Při natáčení Devadesátek jsem ocenil lidskost režiséra, který se vždycky ptal, kdo z herců kouřil v záběru minule – a takhle solidárně jsme si předávali kouřící službu.
