Hodně cestujete, a to nejen soukromě, ale i pracovně. Nedávno jste se vrátila z Ameriky.
Spolu s generálním konzulem ČR Pavlem Šepelákem a izraelskou ministryní sociálních věcí Gilou Gamliel jsem v Los Angeles otvírala výstavu Wintonovy vlaky, která byla uvedena v Museum of Tolerance, což je jedno z nejvýznamnějších židovských muzeí na světě. Je to výstava, která je věnovaná českým Wintonovým dětem. Měla tam velký úspěch a já věřím, že bude dál cestovat po Americe.
Vzpomínky na pana Wintona jsou velmi emotivní. Byli tam i lidé, kterých se to týká?
Ano, vedle mě seděl David Lux, jedno z Wintonových dětí, který žije v Los Angeles. Řada těch, kteří žijí v Čechách, patří k mým přátelům. Je to Zuzanka Marešová, Asaf Auerbach nebo lady Milena Grenfell-Baines. Ti nedávno ve spolupráci s námi otevřeli památník na Hlavním nádraží v Praze, který je věnován jejich rodičům. Ti byli těmi nejodvážnějšími, protože dokázali posadit své děti do vlaku a nevěděli, jak o ně bude postaráno, a pak je většinou už nikdy neviděli. Pravdou je, že když si člověk na začátku života projde něčím tak těžkým, jako bylo odloučení od rodičů a cesta do neznáma, tak má potom v sobě altruismus a chuť pomáhat. A to spojuje všechny Wintonovy děti. Jakýkoli rozhovor a kontakt s nimi je neuvěřitelně inspirativní. Jsou to lidé, kteří jsou opravdu vzácní a mám je moc ráda.
Sama máte dvě děti. Je asi úplně nepředstavitelné, že by se takový příběh měl týkat vás osobně.
To vhání slzy do očí. Už jen představa, že svoje děti posíláte neznámo kam a s vědomím, že je nejspíš už neuvidíte, a těm nejmladším bylo kolem tří let, když je rodiče do vlaku dávali, je naprosto trýznivá. Jsem moc ráda, že se tento příběh šíří, právě proto, aby se neopakoval. To, co tehdy Nicky Winton spolu ještě s dalšími kolegy a jeho maminkou vykonali, by nikdy nemělo být zapomenuto.
Byl to určitě obdivuhodný člověk. Jaké bylo setkání s ním?
Nicky se dožil neuvěřitelných 106 let. Myslím si, že ho za to bůh odměnil. Setkání s ním bylo fantastické. Byla jsem u něj doma a měla jsem možnost ho poznat i v soukromí. Byl nesmírně skromný a velmi těžce nesl, že se jako jediný dožil té slávy. On vlastně nikdy nechtěl, aby se to vědělo. Jeho příběh se dostal na svět úplnou náhodou. Byli tam i další jako Peter Blake, Doreen Warriner, Trevor Chadwick, již zmiňovaná maminka a spousta dalších přátel, kteří mu pomohli. Jen nikdo z nich nepřežil, aby s ním mohl ten příběh sdílet. Myslím, že toho už měl Nicky za poslední léta dost, ale bral to s pokorou a trpělivostí.
Slavnostní zahájení výstavy Wintonovy vlaky v USA
Olga Menzelová s Wintonovymi dětmi Asafem Auerbachem a Hugem Maromem
Jaké jsou vaše aktuální aktivity v zahraničí a Česku? Co máte za sebou a co všechno vás ještě čeká?
Na Kampě byla teď v létě prodloužena venkovní výstava, kterou jsme připravili ve spolupráci s Magistrátem hlavního města Prahy a jmenuje se Praha světová. Lidé ji mohli vidět po dobu více než dvou měsíců a to i v noci díky speciálnímu osvětlení našich panelů. Byla věnovaná 25 letům Prahy v UNESCO. Z toho mám velkou radost, protože se povedla a určitě ji ještě zopakujeme několikrát do konce roku na různých místech v Praze a i třeba v Mladé Boleslavi. V zahraničí bude probíhat další pokračování expozice Wintonových vlaků a jeden významný projekt i přivážíme. Po několika letech jednání se podaří přivézt do Obecního domu fotografickou expozici Lindy McCartney, fotografky a první ženy Paula McCartneyho.
Děláte už nějaké přípravy na příští rok, kdy bude mít váš muž jubileum? Už se rozbíhají aktivity po celém světě a ozývají se různé naše zastupitelské úřady. Pro Jiřího je to jen výročí, o kterém nerad mluví. Jirka na své narozeniny vždycky utíkal z republiky a nechtěl, aby se o tom vědělo a hlavně aby se mu to připomínalo. Ale teď tomu myslím neuteče. Příští rok to bude i 50 let od doby, kdy dostal Oscara. To se málokomu poštěstí, aby se takového výročí dožil. Je nejmladším držitelem Oscara v sekci neanglicky mluvených filmů a navíc Ostře sledované vlaky byly Akademií zařazeny mezi 100 nejlepších filmů světa. V Los Angeles chystáme projekce jeho nově digitalizovaných filmů, které jsou právě v běhu, a také jedno překvapení.
Máte dvě děti, sportujete, jíte zdravě. Dokonce jste ke cvičení přiměla i manžela.
Je pravda, že se snažím cvičit, jak to jde, ale nemám tolik času, kolik bych si přála. Bez aktivního pohybu ale vůbec nemohu být. Vím, že když člověk sportuje a k tomu se nějak rozumně stravuje, tak je to na něm znát. I pro Jirku je pohyb důležitý a sama vidím, jak mu moc pomáhá, když chodí pravidelně cvičit.
