Jak moc jste marnivou ženou?
Ty jo, marnivka, to souvisí asi i s utrácením, že jo? Já jsem opak marnivosti a i chamtivosti. Bože, to je tak hezký, že to můžu o sobě takhle říct. (smích) Ale trvalo to, než jsem se dostala do tohohle bodu, protože jsem díky blogu a díky influencerství měla tolik věcí, tolik statků nebo majetků...to zní hrozně... spíš oblečení a líčení, že jsem se dostala do bodu, kdy už to nemám moc ráda, že si hodně vybírám a nechávám si už jenom ten jeden krém a nesnažím se zahltit ani můj šatník.
Manžel dokonce vymyslel zajímavou věc. Mám omezený počet ramínek, takže kdykoliv si budu chtít pořídit něco nového, musím buď udělat Bloges Market, kde prodám oblečení, věnuju ho někam na charitu, anebo udělám holčičí večírek, kdy přijdou kámošky a rozeberou si to. Takhle, já jim to vždycky chci prodat a ony odejdou.
Co šperky?
Co se týká šperků, to jsou věci, které si udržuji, protože myslím, že v tom může být i dobrá investice. Kabelky, nevím proč, nejedu, já mám radši kufry, někdo si kupuje kabelky, já si koupím drahý kufr v Pařížský. Manžel mi nedávno koupil kufr a já nevěděla, co to znamená? Kam tím jako míří? Ale ne, opravdu cestování, zážitky a letenka je pro mě víc než ta věc. Mám pocit, že potom ty věci možná tak trochu vlastní mě. Možná to zní moc filozoficky, ale možná to chápete.
Kdybyste srovnala sebe samu nyní a před deseti lety, dovedete to zhodnotit? Jak moc jste se nechala zformovat třeba od manžela a změnit?
Je pravda, že společnost formuje určitým stylem, manžel taky, ale nejvíc mateřství. Dcera změnila i moje oblékání. Nosím jen tepláky. Ono jde to formování samozřejmě s věkem. Už nenosím kraťásky jako dřív nebo crop topy. Ale taky si třeba zjišťuji, odkud to oblečení pochází. Jestli je vyrobeno v nějakých etických podmínkách, jestli to není ultra fast fashion, chtěla bych podporovat lokální značky. Je tady spousta lidí, které znám osobně, jsou úžasní návrháři nebo jsou něčím kreativní, dělají upcyklované věci, a to mi dává smysl.
Dřív jsem si fakt zašla do obchodů a měla jsem tričko klidně měsíc, dva. Ty trendové věci. Teď už mi asi záleží víc na udržitelnosti i na planetě jako takové. To zní hrozně idealisticky, ale asi každý to má jinak. Nějakým způsobem to možná souvisí i s tím, že jsem maminka, že chci pro moji dceru udržet tu planetu a abychom tolik nemarnili, abych já nevytvářela tolik odpadu a tak.
Nikol Moravcová hledá ztracenou rodinu. Chci jim ukázat dceru a manžela, říká |
Dneska jste oblékla ramenní vycpávky, čehož se spousta vysokých žen bojí. Kde vzít to odhodlání?
Já vždycky, když si představím nízkou holku s ramenními vycpávkami, je to pro mě strašidelnější než v případě vysoké ženy. (smích) Já ale nemám dlouhé nohy, ale dlouhé tělo, ono to není vidět. Já to docela maskuju. Ale tady ty ramenní vycpávky v tom nádherném saku od Borise Krále mám jenom půjčené. To mi taky vyhovuje, že to hezky vrátím a hrozně se v tom cítím dobře. Mám pocit, že to dělá siluetu. Já jsem jinak úplně rovná. Nemám žádný boky, pas, zadek ani pořádně prsa. V saku mi to přijde elegantní, že se to hodí i k moderování, které jsem měla. Taková moje uniforma. A přijde mi, že mě to trošku zklidnilo.
Vyvažujete sebekritiku humorem?
Určitě. My Češi jsme na to zvyklí. Díky filmům, na které koukáme posledních pětatřicet let. Tam je hodně sarkastický humor a myslím, že to je fajn. I u jiných národů mi vyhovuje, když vidím, že mají černý humor (manžel je Slovák). Že se z něčeho nepoprdíme, že i když se něco stane, nějaká strašná situace, tak se tomu stejně zpětně zasmějeme. Samozřejmě ne, když o nějakou tragédii, ale dá se to odlehčovat humorem. Myslím, že to je hodně ovlivněné těmi filmy. Humor v Čechách je a je skvělý a hodně na hraně, ale já to mám ráda.
Nikol Moravcová s manželem
Jaké filmy a hlášky jedou u vás doma nejvíc?
Můj manžel si nakoukal třináct nejznámějších českých filmů, aby pochopil, o čem se my Češi bavíme. To mi přišla jako neuvěřitelná sonda do slovenského národa, že oni přestože mají svoji skvělou filmografii, hlášky úplně nechápou. My s manželem už v tom ale jedeme hodně. Jsme klasičtí mileniálové, co mají rádi filmy typu Samotáři, Jedna ruka netleská a není to nějaká Vesnička středisková. Manžel vůbec nechápal, proč se Hliník odstěhoval do Humpolce. Tak jsem mu to musela vysvětlovat. Já mám hrozně ráda i Limonádového Joea a filmy s Kopeckým, Adéla ještě nevečeřela, miluji Kulový blesk, Světáky. To jsou klasiky, ve kterých jedeme, a vždycky si je strašně ráda připomínám. S kámoši děláme filmové večírky a pouštíme tady ty staré české bijáky.
