Patříte mezi výrazné tváře Divadla Bez zábradlí, které před časem poznamenal tragický odchod Karla Heřmánka. Jak vnímáte uplynulé měsíce?
Asi každý, komu odešel někdo blízký a drahý, se ztotožní se starým a ověřeným rčením, že prázdnota a žal je tak hluboká emoce, kterou dokáže zacelit pouze a jenom čas. My si tím časem všichni procházíme a i když to nebylo jednoduché, tak ty měsíce jsme se snažili mít radost z plného hlediště, z každého standing ovation a úsměvu na tváři, který jsme v hledišti spatřili.
A v neposlední řadě ze zkoušení novinky Apartmá v hotelu Plaza, kterou jsme uvedli koncem minulého měsíce. Tato inscenace je výraznou hereckou příležitostí pro stálice Danu Morávkovou a Josefa Cardu. Já se zde objevím jako zpěvačka a hereckými vstupy spíše doplňuji a oživuji hru.
Měla jsem však díky této příležitosti možnost pracovat na pěveckém projevu populární a notoricky známé písně New York, kterou zpívá Alicia Keys, takže pro mě vystoupení z hereckého komfortu. Navíc jde o píseň tak talentované umělkyně, se kterou se člověk zcela upřímně srovnávat ani nechce. (smích) Měla jsem z toho „bobky“, ale dostalo se mi celkem pozitivních ohlasů, že bych měla zpívat více, tak jsem ráda, že jsem i jako zpěvačka, na kterou si zde hraji, obstála.
Ve zmíněném divadle nejen hrajete, zároveň se ale staráte i o jeho PR, což je dnes už víceméně vaše druhá profese. Máte za to, že jen hraním se dnes herec neuživí?
Toto je velmi záludná otázka. Dost záleží na množství herecké práce. Po škole jsem byla ráda, že jsem si za honoráře z divadla zaplatila sociální a zdravotní. Nyní jsem v situaci, kdy mě herecká práce uživí, ale jak už to v této profesi bývá - nic není stálé a například výpadky hraní v letních měsících vyplňuje již zmiňovaná druhá profese - public relations, které jsem se aktivně začala věnovat sedm let zpátky. Komunikuji i jiné klienty jako je přírodní kosmetika Omorfia care, divadelní projekty Roztančené divadlo a Váňa s Michalem Kernem nebo Noir Film Festival. Víceméně je to navázání mé blogerské profese jen v trochu zodpovědnějším duchu.
Vzpomene si, za co jste utratila váš první herecký honorář?
Tak to si vybavuji přesně! Bylo mi asi sedmnáct let a za honorář za svou první reklamu jsem si pořídila samozřejmě oblečení. Momentálně investuji do výbavy domácnosti - naposledy jsem si pořídila nože z české dílny, kterými jsem si málem úspěšně skalpovala prsty. Také zbožňuji kategorii home deco a tak mi doma přibyl designový skleněný difuzér z české sklárny nebo netradiční mísa z antiku.
Máte opravdové přátele v herecké branži? Komu se svěřujete, když je vám nejhůř?
Mám radost, že mohu odpovědět, že skutečné přátele v herecké branži mám. Ať už jsou to spolužačky Evička Podzimková nebo Kristina Sitková, se kterými jsme po letech od ukončení DAMU našly jiná společná témata, než pracovní a se kterými se pravidelně vídáme, tak mi zůstala i spolužačka z konzervatoře Klára, se kterou se znám vlastně více jak půlku svého života.
Když už jsem u těch škol, tak na přijímacích zkouškách na DAMU jsem se vlastně setkala i s mou nejlepší kamarádkou Maruškou Renčovou Kružíkovou, se kterou jsme paradoxně nebyly rivalky, ale tato příležitost nás sblížila. Mezi mé skutečné přátele patří také Radka Pavlovčinová, která je úžasný a bohatý člověk, který mě inspiruje svým všudypřítomným klidem, který já občas marně v sobě hledám. (smích) Takže vlastně se dá říci, že pravidlo, že člověk podvědomě vyhledává svůj pravý opak, se na tento případ dá bezvadně aplikovat.
Je za vámi i kariéra modelky a módní blogerky. Jak vnímáte svět módy dnes?
Módu miluji a nebojím se s ní experimentovat. Je mi to často také vyčítáno, ale já zkrátka neuvažuji tak, aby outfit, který se rozhodnu při nějaké dané příležitosti vynést, obstál v první řadě u módních expertů, kteří často komentují pouze modely vynesené z vyhlášených módních domů. Jsme v českém prostředí. Já rozhodně nebyla, nebo stále nejsem, v situaci, kdy si modely z Pařížské mohu dovolit a ani bych tam na první dobrou nešla hledat. Raději sahám po českých designerech, kteří jsou neméně talentovaní a mohu tak podpořit lokální tvorbu.
A co se týče blogování, tak účast na eventech, barterová spolupráce či určité pozlátko si člověk „do ledničky nedá“. Možná v pětadvaceti si toto mladá holka užívá a má pocit, že žije svůj sen, ale jsem upřímně ráda, že jsem byla schopna přetavit blogování v něco smysluplnějšího, co mě dnes reálně uživí a tím je právě PR, kde mám volnou ruku a neplním pouze očekávání klienta, čísla a prodeje.
Co ze svého šatníku nosíte nejraději, a co byste si na sebe naopak nikdy neoblékla?
Jelikož jsem světlý typ, volím často barvy a výrazné kombinace. Ono zkrátka bílé kalhoty či šaty vypadají jinak na krásně opálené brunetce s dlouhou tmavou hřívou, než na vybledlé zrzce. (smích) Každý tedy přirozeně sahá po tom, co zakryje jeho nedostatky a vyzdvihne přednosti. I toto mi bylo často vytýkáno. Pro mě je ale podstatné, jak se cítím a jak v ten okamžik na mě reaguje okolí, které mě třeba pochválí.
Fotografie nebo video velmi často zkresluje a umělá světla nepřidávají. Však to známe všechny, že fotka na první dobrou prostě nevyjde. A teď si představte, že nemáte možnost ovlivnit, kdo vás někde cvaknul ze špatného úhlu, ve špatném světle, se špatným výrazem a pak to ještě vyjde veřejně, kde se k tomu někdo další vyjadřuje a posuzuje to. Naučila jsem se to však neprožívat.
Svět sociálních sítí se hodně mění, jaká je vaše zkušenost s nimi? Blokujete toxické komentáře? Kolik času denně jim věnujete?
Já jsem odchodem z influencerského světa zcela vynechala i toto prostředí. Na sociálních sítích trávím čas převážně kvůli práci, jelikož spravuji účty klientům. Takže denně maximálně dvě hodiny. Ono pak člověk na ty soukromé příspěvky nemá tolik náladu ani čas. Když už něco sdílím, tak je to pracovní nebo třeba z cest. Soukromí si opečovávám, sdílím jej minimálně.
Když se vrátíte zpět v čase a zavzpomínáte, o čem snívala malá Nikol, splnila jste si své dětské sny?
Mým snem od osmi let bylo věnovat se herectví, což se mi splnilo. Takže si vlastně žiji svůj sen! Radosti si dělám neustále - od dobrého jídla, výlety s pejskama, až po cestování. Je třeba najít balanc, kterým vykompenzuji náročné měsíce v sezoně.
Žhavou novinkou je vlastně nová psice, která ke mně přišla z nenadání v prosinci z osady ze Slovenska. Absolutně jsem neuvažovala o pořízení dalšího psa a on u mě byl v posteli. (smích) Mám štěstí, že v rodině nalézám pochopení, protože jsme velkými příznivci zvěře a když na to přijde, scházíme se v sedmi psech, jednom kocourovi, zpívá nám k tomu pták žako, běhá okolo králík a v teráriu to pozoruje chameleon s hadem. Máme zkrátka takovou menší zoo a ratolesti mých kamarádek při návštěvách jen plesají!
Uvědomila jsem si, že Amy (fenka australského ovčáka – pozn. red.) a Rozinku naprosto miluji a jsou to nejvěrnější parťačky. Zvířata obecně jsou pro mě velkou inspirací, určitým spojením s přírodou a porozuměním, které v dnešní chaotické a IT době občas postrádáme.
Nikol Kouklová a Karel Heřmánek mladší
Věříte v sílu myšlení? Jaká je vaše životní filozofie a sen, který by jste si přála zhmotnit?
Určitě věřím v sílu myšlenek, které člověk vysílá a intenzivně jimi žije. Když se rozhodnete pro něco a jdete si za tím s určitým přesvědčením, často toho také docílíte. Na prahu pětatřicítky se aktuálně pohybuji v situaci, kdy bych ráda vystoupila se zajetých kolejí a vrátila se třeba k natáčení, kterému jsem se nevěnovala deset let. Investovala jsem energii a čas především do divadla, kde se mi splnily nějaké cíle a říkám si, že je na čase se zase posunout. Nebráním se novým výzvám, které ani v tuto chvíli neumím specifikovat. Prostě nechávám život, ať mě překvapuje. Ono to vždycky nějak dopadne.
Málokdo o vás asi ví, že jste vášnivá pěstitelka pokojových květin. Kolik jich doma máte?
K pěstování kytek jsem měla blízko od malinka, kdy jsem na chalupě babičce pomáhala s udržováním záhonů, zalévala a plela je až po pěstování pokojových rostlin. Tato vášeň se znásobila v pandemii covidu, kdy jsem množila, takzvaně řízkovala a vyměňovala rostlinky s jinými plant maniaky za ty, které jsem doma ještě neměla.
Aktuálně má sbírka čítá přes sto pokojovek nejrůznějších druhů a velikostí. Musím je redukovat, abych neměla doma džungli, takže ve vegetačním období zastřihuji objemy a obdarovávám zelenými dárečky svou rodinu, kamarády i kolegy. Třeba herecké kolegyni Ha Thanh Špetlíkové jsem vybavila její kavárnu Prales asi dvaceti vzrostlými krasavicemi, které do jejího konceptu parádně zapadají.
