Z nejlepšího českého tenisty minulého století je spokojený "důchodce". Stará se o pět dcer, pečuje o největší světovou sbírku plakátů Alfonse Muchy a denně hraje golf. "Tenis už mě nebaví," říká.
Je to už devět let, co Lendl kvůli bolavým zádům ukončil kariéru. Během ní byl 270 týdnů světovou jedničkou a vydělal přes dvacet milionů dolarů. Pro mnohé se stal vzorem, mnozí ho pro jeho povahu nesnášeli. Říkalo se mu Ivan Hrozný. Takový z něho měli soupeři strach.
Z toho, jak hrál, jak se na ně díval, jak si rovnal struny na raketě. "Jakmile vyjdu na kurt, pokouším se rozdávat rány. Fyzicky i psychicky. Kdo víc snese, ten vyhraje," prohlašoval. Hodila se k němu slova jako zarputilý, neústupný, nezlomný.
Přivázán na kurtu
Když se Ivan 7. března roku 1960 narodil, byla matka Olga teprve před vrcholem hráčské kariéry. Sportu se nechtěla vzdát a už ve dvou a půl měsících s sebou vezla syna na ligu do Brna. Tenisu se Lendl nemohl vyhnout. Míčky byly jeho první hračkou: dostával je do kočárku, aby nezlobil.
Ještě ve třinácti měsících neuměl chodit. Nebyl talent, ale ke slávě dospěl nezdolnou vůlí. Denně dřel, chtěl pořád víc a trpělivě snášel tvrdou výchovu. Když zlobil, přivázala ho máma i s kočárkem ke sloupku tenisové sítě. "Teď zpětně mohu posoudit, že měl dost tvrdý život. Chtěla jsem ještě hrát a nemohla se o něj starat," vzpomínala matka v Lendlově biografii.
Ani s autíčky si malý Ivan nehrál jako ostatní kluci. Ve všem hledal soutěž: které auto je nejrychlejší, které nejdál dojede a které z můstku nejdál doskočí. Hrál hokej a fotbal, ale byly to na něj sporty až příliš plné náhod. V tenise musel spoléhat sám na sebe, a to se mu líbilo. Odmala dřel, sbíral tituly na juniorských turnajích a v osmnácti se stal profesionálem.
Černá ovce socialismu
Do světové špičky vlétl Lendl ve dvaceti letech. Hrál čtvrtfinále grandslamového US Open, v žebříčku postoupil do elitní desítky, ale to hlavní ho teprve čekalo. Byl prosinec 1980 a Československo hrálo v pražské Sportovní hale finále Davisova poháru s Itálií.
Fanoušci slýchali hodně o nadějném tenistovi a těšili se, co doma předvede. Ale jeho tížila nervozita. Celý týden se schovával, skoro nemluvil a podle tisku působil jako "přelud, který se zjeví na kurtu, odtrénuje a zázračně zmizí".
S československým týmem to nevypadalo dobře. Šmída stihly žaludeční problémy a počítalo se, že ho Panatta porazí. Tlak na mladíka rostl. Ale jen na pár hodin. Zkušený Šmíd přemohl bolesti, vyhrál a Lendl proti Barazzuttimu taky. Spolu ve čtyřhře pak získali první a zatím poslední triumf v Davis Cupu.
Lendl se stále lepšil. Stal se světovou jedničkou, ale v roce 1983 i černou ovcí socialistického sportu. V červenci sehrál lukrativní exhibici v Jižní Africe, ačkoli mu to vláda zakázala. Dostal pokutu 150 tisíc dolarů, nesměl reprezentovat a na jeho jméno uvalili komunisté embargo ve všech sdělovacích prostředcích.
Co se tehdy vlastně stalo? Tenista netušil, že stát Bophutatswana, kde se exhibice hrála, patří režimem k Jihoafrické republice.
Když to několik dní před akcí zjistil a dostal nesouhlasný dopis od předsednictva ÚV ČSTV, chtěl svou účast zrušit. Ale bylo pozdě. Organizátoři na něj podali žalobu a Lendl se jí bál víc než hrozby československých úředníků.
Lendl si na jihu Afriky tiskl ruku s prezidentem černé pleti a učil hrát tenis tamní děti. V Československu byl kvůli tomu prezentován jako zloduch. Možná si vzpomenete na den, kdy ho televizní zpravodajství označilo jako zrádce socialismu.
V napjaté atmosféře za ním na turnaj do Lucemburska přijela čtyřčlenná delegace: Kodeš, Kukal, Pála a otec. Předložila mu text dohody o státní reprezentaci na deset let, v níž se měl Lendl zavázat k reprezentaci a k odřeknutí zápasů v Chile, Izraeli, Tchaj-wanu, Jihoafrické republice a všech jejích satelitních státech. Tenista smlouvu podepsal, ale na oplátku chtěl vystěhovalecký pas. Toho se však nikdy nedočkal...
Vyhrát, ne bavit lidi
Rok 1984 znamenal v Lendlově životě i kariéře velký zlom. Tenista sice neprchl z Československa jako mnoho jiných sportovců, přesto tohoto roku přesídlil do Spojených států - se zelenou kartou pro dlouhodobý pobyt - a domů se vracel stále méně. V létě pak získal na Roland Garros první grandslamový titul.
Na finále turnaje, které hrál proti Johnu McEnroeovi, se přitom jen tak nezapomene. Československý tenista rychle prohrával 0:2 na sety, jenže pak odehrál možná osudové a vítězné tři sety.
Někdy se říká, že se od té doby objevoval na kurtech jiný Lendl. Že jeho sebedůvěra vzrostla až k namyšlenosti. Káral soupeře za to, jak se chovají, a povýšeně režíroval tiskové konference. Nikdy nebyl šprýmařem jako McEnroe. "Hraju tenis, abych vyhrával, a ne abych bavil lidi," říkal.
Mimo kurty byl veselý a uměl si udělat legraci i sám ze sebe. Nevadily mu ani vtipy na téma on a Wimbledon. Vadila mu realita sama: že nejslavnější turnaj světa nikdy nevyhrál. Když roku 1994 končil s tenisem, tohle ho mrzelo nejvíc. Možná víc než to, jak se kvůli zranění zad loučil: porážkou od Němce Karbachera v prvním kole US Open. "Bude se mi stýskat," prohlásil.
Stesk mu však dlouho nevydržel. Ve státě Connecticut sice vlastní dva tenisové kluby, ale on sám raketu vyměnil za golfovou hůl. Propadl sportu, jemuž se kdysi vysmíval a o kterém tvrdil, že je pro důchodce. Teď jako profesionál objíždí turnaje a nejednou se objevil na Karlštejně či v Mariánských Lázních.
Pět dcer a Muchovo dílo
Také Lendlovy dcery našly po tenisových začátcích zálibu v golfu. Isabella byla druhá na světovém šampionátu dívek do dvanácti let, ale v současnosti je lepší Marika, nejstarší z pěti dcer. V zimě bydlí početná rodina na Floridě a v létě v Connecticutu, nedaleko domu režiséra Miloše Formana. Před několika lety si tam Lendl vymyslel plán, podle něhož měl zastupovat některé české hokejisty. Nevyšel mu.
Přesto žije spokojeně a starostí má pomálu. Veřejnosti se vyhýbá a na žádosti o rozhovor v dobrém odpovídá, že si novinářů užil dost. "Nemusím pracovat jako jiní a mohu si dopřát věci, které mi dělají radost," říká. Proto se na radu bývalého tenisty Jana Kukala vrhl do světa umění.
Má 116 plakátů Alfonse Muchy a do kompletní sbírky mu chybějí dva. Ty už těžko sežene, i když... "Půdy někdy ukrývají velká tajemství," doufá. Golf umí dobře a Muchových plakátů má nejvíc na světě. Ani jedno mu však nestačí. Chce víc. Takový byl vždy a ve všem. Ivan Lendl se zkrátka nemění.
|
Odkud je Narodil se 7. března 1960 v Ostravě, kde studoval Vysokou školu báňskou. Dvacet let už žije ve Spojených státech, jejichž občanem je od roku 1992. V roce 1989 se oženil s Američankou francouzského původu Samanthou Franklovou, s níž má pět dcer: Mariku (13 let), dvojčata Carolinu s Isabellou (11), Danielu (9) a Nikolu Antoniu (5). Čím vším byl Stal se jedním z nejlepších tenistů historie. Celkem 270 týdnů byl v čele světového žebříčku, vyhrál 94 turnajů, z nichž osm bylo grandslamových. V roce 1980 pomohl Československu získat Davisův pohár. Tenisem jako první vydělal přes dvacet milionů dolarů. Co se mu v životě asi nejvíc povedlo Nejvíc si cení titulů na grandslamech. Byl rovněž vyhlášen nejlepším českým tenistou 20. století a od roku 2001 je členem tenisové Síně slávy. Jeho nejbližší velký úkol Dobře vychovat svých pět dcer a naučit je golf. Sám se v něm stále zlepšovat. |
