Setkáváme se při natáčení filmu Superžena. Kdy se tak vy sama cítíte?
Když mě přítel pochválí, jak vypadám. Nebo když dostávám hezké zprávy od fanoušků. To se pak cítím asi úplně nejlíp! (smích)
Na co sázíte na sociálních sítích? Na co fanoušci nejvíc reagují?
Asi na to, když s lidmi mluvím, odpovídám jim na dotazy a komunikuji. Mají rádi, že tam nedávám jenom příspěvky třeba se mnou, ale bavím se s nimi.
Co je nejvíc zajímá?
Soutěže jsou fajn. A vždycky mají úspěch fotky v plavkách. Ale jak už jsem říkala, baví je spíš instastories, kdy si s lidmi povídám. Dávám tam nějaké otázky, oni se mě na něco ptají a já jim odpovídám.
Ne každý partner je rád, že se jeho slečna vystavuje v plavkách…
(smích) Já tam nepřidávám žádné vulgární fotky, nic hrozného, kde bych vystavovala zadek nebo tak. Takže přítel je v pohodě a hlavně je taky ze showbyznysu – je operní pěvec, takže všechno chápe.
Některé slavné ženy v zahraničí se opravdu nebojí ukázat hodně…
No, nebojí. To je každého věc. Když to člověk chce udělat, ať to udělá. Když se v tom necítí, tak ať to nedělá. Já třeba nevím, zda bych se úplně zvládla takhle vystavovat.
A co kdybyste věděla, že se díky tomu lidé budou víc dívat na váš videoklip?
To by musel být… To vůbec nevím. Podle toho, co by to muselo být. Nic hrozného, vulgárního bych asi nedala ani za těchto okolností.
Hrajete také v seriálovém hitu Slunečná. Jak se vám natáčí?
Určitě jsem ráda, že mohu být součástí. Myslím si, že to nejdůležitější je kolektiv, a tam se sešli úplně úžasní lidé. Všichni jsou hrozně fajn. Jsem ráda, že i v této těžké době můžu natáčet dál a že to funguje. Že můžu dělat to, co mě baví.
Mrzí vás, že se nemůžete objevovat na divadelních prknech?
Hrozně moc. Hlavně když je člověk zvyklý, má takovou tu rutinu, že přes týden chodí do školy a o víkendu je v divadle, má publikum, které ho nabije, a teď to není. Mně hrozně chybí publikum. Já jsem typ, že třeba přijdu do divadla skleslá nebo unavená, a hned jak vstoupím na jeviště, tak mě to úplně nabije. Moc mi to chybí a doufám, že se to vrátí co nejdřív.
Je výhoda, že máte nyní online výuku a můžete se věnovat herectví?
Je to pro mě lepší z toho důvodu, že jsem se začala věnovat svým písničkám. Nebudu jenom v muzikálu, ale můžu dělat i popové písně. Právě jsem vydala i novou písničku Girls – díky tomu, že jsem měla víc času. V tom je to fajn. Ale jsem v maturitním ročníku, tak je to zároveň těžší. Jsem zvědavá, jak to dopadne.
Co říkáte na probírané varianty maturit?
Upřímně, pro mě je online výuka docela těžká. Hodně jsem chyběla ve škole, taky když jsem natáčela. Pro mě by úřední maturita nebyla samozřejmě nic špatného. Ale myslím si, že se to dá zvládnout a že člověk se na to dokáže připravit i z domova. Už k tomu máme hodně podkladů. Didaktické testy jsou na internetu a dá se to procvičovat. Ale jsem ráda, že to malinko zlehčili.
Zmínila jste hudbu, protože nejste jen herečka, ale také zpěvačka. Naposledy jste vystupovala začátkem prosince na finále Muže roku?
Myslím, že ano. To bylo krásné stát zase na jevišti. Strašně mi to chybí. Ale zpívám si doma, právě tvořím svoje songy, tak snad to někam povede.
Máte nějaké zahraniční vzory? Třeba Arianu Grande?
Samozřejmě, to je moje favoritka! Moc ji obdivuji, hlavně její pěveckou techniku. Miluju samozřejmě Beyoncé, Jessie J… a z chlapů jsou to Freddie Mercury, Michael Jackson a Bruno Mars.
Ariana Grande mě napadla, protože mi ji připomínáte svou image.
Ale to není, že bych ji chtěla napodobovat. Culík nosím, protože mi je příjemný. Ona je podle mě na popové scéně hlasově jedna z nejlepších.
Co ze světa showbyznysu vám není příjemné?
To je těžká otázka. Nejsou příjemné špatné komentáře, ale snažím se to obcházet a nevnímat je. Vnímám spíš lidi, kteří mě podporují a mají mě rádi. Pak třeba soukromí, ale to si myslím, že si zatím udržuji i díky svojí mamince.
Myslíte, že by mělo být postihnutelné, když se jeden vůči druhému ošklivě vymezuje?
To nevím. Je to asi každého věc. Ale nepřijde mi hezké, že lidi mají třeba nějaký osobní problém a musí narážet na ty ostatní. Nebo třeba věří různým „jedna paní povídala“. Takže se to snažím fakt přecházet, a jelikož jsem dostala už hodně takových blbých komentářů, už to spíš nevnímám.
Mít známé příjmení z politické sféry je určitě stigma. Jak dlouho trvalo, než jste nad tím začala mávat rukou?
Dlouho. Jsem právě typ člověka, který si všechno bere hodně osobně. Když mi někdo řekne: Tohle se ti nepovedlo, tak hned přemýšlím, proč to řekl a co jsem udělala špatně. Hodně se snažím pracovat na sebevědomí. Takže je to třeba teprve rok, dva, kdy jsem se to nějak naučila házet za hlavu. Aspoň trošku.
Rodinné zázemí je v tomto ohledu taky důležité. Jak moc konzultujete s mámou, co si můžete dovolit vyslat do světa?
S mamkou se radím o všem, protože mi hrozně pomáhá. Je moje všechno! Když chci právě něco postnout třeba na Instagram, aby to nebylo až moc v těch plavkách, tak jí to ukážu, jestli je to dobré. Maminka vždycky řekne: Jo, je to krásné, dej to tam.
Myslíte často na nějakou větu svého táty?
Táta měl hodně rád Disneyland a Disneyho celkově. Už odmalička jsme se řídili větou, co řekl právě Disney: If you can dream it, you can do it. Tedy v překladu: Pokud si to vysníš, tak to můžeš dokázat. Tím se řídím.
Jste ctižádostivá?
To nedokážu říct. Upřímně nevím.
Máte ráda úspěch, když se vám něco povede?
Samozřejmě. Jsem hlavně ráda, když mě někdo pochválí. Přijímám kritiku, to je jasné, ale když mi někdo řekne: Naty, bylo to skvělý, tohle bys mohla ještě zlepšit, tak to třeba vezmu lépe. Podle mě má každý rád chválu.
Tři věci, které chcete zrealizovat, až ten koronatrabl skončí?
Chtěla bych vydat album, dostat ho mezi lidi. Pak udělat nějaký koncert a hrát ve filmech nebo dál v muzikálech, protože mě to baví.