Není mnoho českých zpěvaček, které mají za sebou tak pohnutý osud jako vy. Držíte se hesla, co mě nezabije, to mě posílí? Ovlivnily rány osudu vaši uměleckou tvorbu?
Jistěže. Možná i proto jsem v šestadvaceti letech měla odžito tolik jako třeba čtyřicetiletá ženská. A na mém hlase je toto hodně znát, což zavnímal právě i Michal Horáček a přitáhlo ho to ke mně. Řekl mi, že když zpívám, sevře se mu hrdlo. Prostě mi asi věří. Není pro něj důležitý můj rozsah, ale to, co ze mě při zpívání vychází. Franta Segrado mi vždycky říkal: Naděje moje, hlavně nezpívej, že Barborka ztratila bačkůrku, nebo ji celý národ půjde hledat! (smích)
Byla a je pro vás hudba tím, co vám pomáhá v těžkých chvílích?
Tak to bylo odjakživa. Tedy ne tak úplně moje hudba, ale hudba obecně. Už od dětství byl můj nejlepší kamarád walkman. Se sluchátky na uších jsem tak trávila čas s Karlem Gottem, Petrem Mukem, ale třeba i s DJ Bobem a jinými hvězdami devadesátek. Nikdy jsem nechodila na psychoterapie a nehledala pomoc jinde. Hudba byla vždycky můj lék, stejně jako můj brácha Dominik, aniž by to věděl. Stačilo mi, že je a že ho prostě mám. Čekala jsem na něj celých šestnáct let! A pak samozřejmě byla maminka, víkendy u babičky s dědou a můj nejlepší kamarád Dan. A pak hokej. Milovaná Slavia Praha a náš nároďák.
Co všechno jste musela ve svém životě překonat?
Když pominu nepříjemné dětství s otčímem, odchod mého prvního muže po necelých čtrnácti dnech trvajícím manželství, kdy jsem to odnesla zdravotně, protože bolest srdce a mozek způsobily své, přes celkově špatný výběr životních partnerů, kde mě neminuly slzy, trápení, nadávky, výhrůžky, násilí, což se zlomilo až setkáním s mým současným mužem, zažila jsem asi to nejhorší, co ženu může potkat. Mé dvě děti Michael a Gabriel jsou opravdu vymodlené, i proto jsem jim dala jména archandělů. Předcházelo jim devět neúspěšných pokusů, samovolné potraty v různých fázích těhotenství. K tomu ještě musím připočítat předčasné porody, které nepřežili moji další synové Matyáš a Rafael.
Jak to bylo s vaší jedinou dcerou?
Lékaři zjistili, že má vývojovou vadu, a dali mi čtyřiadvacet hodin na rozmyšlenou, abych rozhodla o jejím živoření, byla by natolik postižená, že by v podstatě jen vegetativně přežívala, anebo o ukončení těhotenství. Rozhodla jsem se, jak jsem se rozhodla. V pátém měsíci jsem o svou jedinou holčičku přišla.
Do toho všeho přišel Michal Horáček s nabídkou, abyste se zúčastnila jeho projektu Ohrožený druh.
V tom všem smutku to pro mě byla jiskra života. Navíc jsem po pěti měsících znovu otěhotněla. Paní doktorka byla pevně rozhodnutá udělat cokoli proto, abych o Míšu nepřišla. Brala jsem silné dávky hormonů a své těhotenství podporovala, jak to jen šlo. V té době jsme dokončili onu slavnou kompilaci Ohrožený druh, což je neuvěřitelná metafora k mému v té době probíhajícímu těhotenství.
Jak na váš zpěv reagují „vaši muži“, tedy vaši synové a manžel?
Manžel by na můj koncert nikdy nešel, tedy kdyby nebyl můj manžel. Má rád tvrdou muziku, ale podporuje mě a chválí, jak jen může. Stejně jako oba kluci, kteří jsou teď už starší, tak je to jiné. Když ale byli malí, nechtěli, abych jim zpívala. Vždycky je to rozplakalo. Děti jsou na tyhle věci hodně citlivé. Zřejmě z mého hlasu vnímali něco podobného jako Michal Horáček.
Zpěvačky Bára Basiková a Naďa Válová a textař Michal Horáček
Vraťme se k začátkům vaší vzájemné spolupráce.
Poprvé jsme se setkali v roce 2005 v SuperStar. Od té doby spolu tak nějak průběžně spolupracujeme, což vyvrcholilo letos mojí sólovou deskou Černá, kterou Michal Horáček kompletně otextoval a Bára Basiková vyprodukovala.
Jak na svou účast v SuperStar vzpomínáte?
Z osmi a půl tisíce účastníků jsem měla číslo snad 4795, tak si umíte představit, jak to asi vypadalo. Porota umořená osmnácti hodinami poslouchání, já umořená osmnácti hodinami čekání. Jejich reakce byla ale úžasná, nechtěli mě pustit z jeviště. Postoupila jsem dál a postupovala výš a výš. Do finále jsem dokonce získala divokou kartu, ale pak najednou zemřel můj dědeček, nejbližší člověk, takový werichovský typ, můj nejlepší chlap pod sluncem, a to byl konec. Zlomilo mě to natolik, že jsem nebyla schopná už pořádně zazpívat a dát do zpěvu kus sebe, nešlo to už dál a vypadla jsem.
Nicméně vaše sólová deska je na světě, změnila byste na ní dnes něco?
Nic. Já se ale neposlouchám, takže vlastně nevím. (smích) Pocity, se kterými jsem ale konkrétní písničku nazpívala, se nemění. Maximálně bych to zvládla lépe technicky. V době natáčení jsem totiž měla problémy s hlasivkami.
Deska vám přinesla medializaci, začali vás lidé poznávat na ulicích?
Jsem dokonale maskovaná, takže moc ne. (smích) V civilu vypadám hodně jinak, nelíčím se a vlasy nosím jinak, než když vystupuji. Také nosím brýle. Takže pokud mě někdo pozná, tak spíš po hlase, což se mi už stalo. Velký ohlas měla například moje účast v pořadu Jana Krause Uvolněte se, prosím! Sledovanost mých videí na YouTube vzrostla o desetitisíce.
Naďa Válová
Pronikla jste i do světa sociálních sítí?
Mám svůj osobní facebookový profil, ten oficiální vede moje kamarádka, která mi založila i fanklub, a spravuje ho i můj manažer Pavel Filandr. Instagram sice mám, ale ten mě moc neoslovuje. Jsem prostě facebooková.
Co chystáte nového na poli své tvorby?
Desku Černá bychom rádi podpořili videoklipem, chystáme ho natočit přímo k titulní písni Černá. Ladíme detaily, které zatím ale nechci prozrazovat. Můžu už teď slíbit, že se moji fanoušci mají na co těšit. Stejně jako 19. prosince, kdy proběhne v divadle v Horních Počernicích můj velký vánoční koncert. Svůj pracovní rok uzavírám pak 22. prosince v Litoměřicích.
Jak je na tom váš diář pro příští rok?
Pěkně se mi plní, což po vydání desky zažívám letos poprvé. Termíny mám až do příštího listopadu, a když stránkami listuji, je to úžasný pocit . Vypadá to, že se zpíváním začínám vážně živit! (smích)
Netajíte se tím, že máte svůj pohřeb promyšlený do posledního detailu. Nesmí na něm prý chybět ani váš idol Karel Gott.
Jeho odchod mě hodně bolí. Dodnes jsem ho nebyla schopná pořádně vstřebat. Když v katedrále při Rekviem za Karla Gotta zazněla jeho píseň Když z hor zní zvon, myslela jsem, že mi to roztrhne srdce. Byl to zpěvák, který zásadně ovlivnil můj vztah k hudbě, ale nejen k ní. Až jednou ponesou mou rakev, ráda bych, aby mi při tom Karel Gott zazpíval mou milovanou písničku Žaluju ptákům vedle Řeky nadějí od Věry Špinarové a Zřejmě letos nikde nejsou kytky od Marušky Rottrové.
