Jaká byla vaše cesta k účinkování v pořadu Na lovu v roli lovce?
Začalo to tak, že jsem se jednou v noci nad sklenkou vína přihlásil jako soutěžící a po delší době jsem byl pozván na natáčení. Při samotné hře se pak mému týmu, který byl mimochodem vynikající, povedlo nahrát si dost polí a ve finále i s pořádným kouskem štěstí nakonec vyhrát. Hned po natáčení jsem byl z produkce osloven, jestli bych chtěl zkusit casting na lovce, a jelikož jsem si říkal, že kdyby na tohle eventuálně došlo, tak bych měl velkou radost, šel jsem do toho. Začalo s tím několik kol castingů a na finální kamerové zkoušce se mi snad povedlo přesvědčit, že bych na to měl. Z ní jsem měl opravdu dobrý pocit, na rozdíl od předchozích zkušebních castingových her. No a pak mi asi za měsíc zavolali z produkce, že se tenhle sen stal skutečností.
Lze říct, že jste byl fanouškem pořadu?
Kdysi před mnoha lety jsem registroval, že nějaký takový formát existuje ve Velké Británii, ale moc jsem tomu tehdy nerozuměl. Když jsem pak jednou náhodně narazil v televizi na českou verzi, okamžitě mě to chytlo a koukal jsem se pravidelně. Takže ano, fanoušek jsem byl prakticky od chvíle, co jsem soutěž u nás zaregistroval.
Libor Šimůnek alias lovec Bandita
Jak vás ostatní lovci přijali mezi sebe?
Už z obrazovek mi bylo jasné, že budou všichni skvělí a přátelští lidé. Upřímně jsem měl ze začátku obavy, jak mě přijmou. Ale od prvního seznámení s každým z nich se tyhle obavy rozplynuly. Nedokážu snad ani slovy vyjádřit, jak dobře se mezi nimi cítím a jak velkou od nich cítím podporu. Zároveň jsem byl hned přizván na jejich pravidelné tréninky, kterých se vždycky velmi rád účastním.
Kdybyste si měl zvolit jednoho, proti komu byste se utkal v roli soutěžícího, a jednoho v roli lovce, koho byste si vybral?
Když jsem šel do soutěže, přál jsem si, abychom měli Doktora Vševěda, protože ho neskutečně obdivuji a tehdy to byl můj vzor. Svojí profesí historika mi byl vždycky nejsympatičtější, jelikož je to něco, na co sám taky aspiruji. Jako lovec bych si asi rád zahrál s Panem Lišákem a dal si s ním nějaký mileniální duel na témata mladší generace. To je ale jen tak, že si musím vybrat, jinak bych si moc rád zahrál s kýmkoliv z nich.
Lovci spolu každé léto jezdí na dovolenou. Přijali vás mezi sebe už tak, že pojedete letos s nimi?
Dovolená už je domluvená a byl jsem moc rád, když jsem byl přizván i já. Z minulosti vím, že takhle jezdili do okolních zemí, a ani letos to nebude jinak, pojede se do Polska. To mám sám už docela dobře procestované, o to víc se na to ale těším.
Ondřej Sokol
Vaše lovecké jméno je Bandita…
Moje jméno jsme s produkcí chvíli hledali. Banditu jsem nakonec dostal jako jeden z návrhů a musím říct, že se mi to líbí čím dál víc. Hlavní myšlenka je taková, že jsem jako Bandita Libor Šimůnek jediný lovec byl nejprve soutěžící a svým přechodem k lovcům jsem se stal tím, který se nyní naopak bude snažit hráče o jejich výhru oloupit.
Diváky velmi oblíbené jsou dialogy Ondry Sokola s lovci. Nebál jste se toho? Jak to zatím probíhá?
Byl jsem trochu nervózní s blížícím se natáčením, protože Ondru Sokola jsem samozřejmě znal z dřívějška z televize a bylo to pro mě takové setkání s celebritou, o němž bych si nikdy neřekl, že se ho dočkám. Musím říct, že jeho mistrovské moderování mi v začátcích neskutečně pomohlo, když jsem si nebyl jistý, jak a co říkat. Po těch dílech, které už mám natočené, musím říct, že si ty dialogy užívám, a myslím, že jsem i díky nim mnohem jistější, než jsem byl na začátku.
Čím se živíte, když zrovna nelovíte v Na lovu?
Když zrovna nelovím, což dělám mimochodem moc rád, tak stojím před tabulí. Učím na základní škole na druhém stupni v Mladé Boleslavi. Tam primárně vyučuji matematiku a současně k tomu v menší míře ještě dějepis, což je moje srdcovka.
Libor Šimůnek alias Bandita v pořadu Na lovu (2024)
A jaké jsou vaše koníčky?
Ve volném čase nejraději hraji fotbal. S přáteli chodíme hrát malý fotbal a snažím se, aby to bylo pravidelně každý týden. Zároveň pak moc rád sleduji filmy, seriály a divadlo. K tomu si pak i občas rád zahraji videohry nebo deskové hry. Velkou mojí vášní je také cestování od doby, kdy si můžu svoje cesty dovolit. Nejradši cestuji do velkých a historických měst, kde se snažím poznávat kulturu a tamní umění. Takhle už mám projetou většinu Evropy a brzy se chci už taky konečně podívat někam za její hranice, nejradši asi na sever Afriky.
Vaše fanoušky bude zajímat i váš soukromý život. Co prozradíte?
Je mi dvacet sedm let. Pocházím z menšího města Bělá pod Bezdězem u Mladé Boleslavi. Partnerku ani děti zatím nemám. Ničemu se nebráním, ale zatím na tomhle poli štěstí nemám. Pravdou ale je, že jsem se plno věcí za tu dobu svobodného života naučil dělat sám, a tak třeba na ty svoje cesty anebo do kina už jezdím většinou sám a docela mě to tak baví.
Jak reagovalo vaše nejbližší okolí, když jste jim prozradil, že budete lovcem?
Rodiče, sestra a zbytek nejbližší rodiny byli společně se mnou pochopitelně nadšení. Asi si nikdy nedokázali představit, a to ani já ne, že by k podobné situaci u nás v rodině mohlo dojít, a jsem moc rád, jaké podpory se mi od nich dostává. Zároveň se z nich rázem stali velcí fanoušci soutěže a to vnímám taky jako velké plus.
Jakub Kvášovský (Kalkulátor), Viktorie Mertová (Belladonna), Ondřej Sokol, Dagmar Jandová (Kvízová dáma), Jiří Martínek (Doktor Vševěd) a Václav Slabyhoudek (Pan Lišák) v pořadu Superlov (2023)
Lovci poměrně často chodí na různé hospodské vědomostní kvízy. Co vy?
Asi před rokem a půl jsme s přáteli poměrně pravidelně začali chodit, a jelikož se nám hned první kvíz podařilo vyhrát, stala se z toho naše oblíbená činnost. V poslední době jsem i pravidelně zván na kvíz s týmem Pana Lišáka, což je vždycky velká akce. Na jednom kvízu asi před rokem jsem krátce s Lišákem mluvil a on říkal, ať se přihlásím do Na lovu. No a tak jsem tady.
Kdy jste si uvědomil, že máte větší společenský rozhled než ostatní?
Tady asi nedokážu říct, kdy jsem si všímal toho, že toho dost vím. Asi šlo o dobu přechodu mezi maturitou a vysokou školou. Tím, že jsem studoval matematiku a historii, jsem měl předpoklady k rozkročení mezi exaktní a humanitní vědou. Nutno ale říct, že kolikrát znám plno detailů a podrobností, ale některé, pro někoho základní informace, mi unikají. V tom se snažím neustále vyvíjet a učit.
Jak informace získáváte? Jak trénujete paměť?
Většina informací mi v hlavě zůstala ze školních let a už je asi nikdy nezapomenu. Když někde něco slyším nebo mi o tom někdo řekne, na internetu si hned vyhledávám souvislosti, a tím mi to zůstane v hlavě. Velkou pomocí pro aktuální svět mi jsou i sociální sítě, i když někdy už se tím vším cítím přehlcený. Co se týče kulturních témat, tak tam mi nejvíce pomáhají vysvětlující videa na YouTube, u kterých už jsem taky strávil moře času. Paměť asi nijak zvlášť netrénuji. Jsou věci, které můžu slyšet nebo číst jednou a v hlavě je mám napořád, ale pak jsou věci, které si musím neustále osvěžovat, na to mám třeba v telefonu kvízové aplikace. A i ty internetové kvízy snad dělám, kdykoliv mi nějaký vyskočí, abych se otestoval nebo naučil něco nového.
V jakých oblastech se cítíte nejsilnější a co naopak je vaše slabina?
Nejsilnější se určitě cítím v otázkách z historie nebo matematiky. O to víc mě pak ale mrzí, když tyhle otázky dám v Na lovu špatně, což už se taky několikrát stalo. Myslím také, že mám velký přehled v kultuře – ve filmech, divadlu, literatuře, hudbě, výtvarném umění a koneckonců i v mých oblíbených počítačových hrách. Ještě bych nechtěl zapomenout na aktuální svět a politiku, kterou podle mě taky zvládám, i když se vše pořád radikálně mění. Mezi moje slabiny se určitě řadí biologie – hlavně tedy flora, jelikož květiny a plodiny mi často dávají zabrat. I v tom se ale v poslední době snažím doučovat a myslím, že už jsem si v tom kolikrát jistější než dřív.
