Martina Veselá o fintění syna i zlodějích
CO ŘÍKÁM JIŘÍHO ÚSPĚCHU
Jsem absolutně nadšená. Podvědomě jsem tušila, že by mohl uspět. Když byl malý, kam jsme přišli, všude jsem poslouchala, jaké mám krásné dítě. Myslím, že i díky svému celkovému chování a vystupování měl všechny předpoklady.
(Jiří: Muže roku mi máma hned schválila. Ale reality show, do kterých jsem měl nabídky, se jí nelíbily.)
Kdyby do nějaké šel, asi bych přestala chodit do práce.
Martina Veselá Martina Veselá se synem „Myslím, že podobný je především mně,“ říká s úsměvem o synovi, na kterého je nejen díky vítězství v Muži roku hrdá. Vyučila se prodavačkou a tomuto povolání je věrná celý profesní život. S manželem jsou pětatřicet let a vedle Jiřího mají ještě starší dceru. Díky ní je babičkou dvou malých vnuček. |
S ČÍM SE TĚŽKO SŽÍVÁM
Jedna věc mě po jeho vítězství trochu trápí – když na internetu narazím na negativní komentář.
(Jiří: Ty vůbec neřeš. Já je ani nečtu.)
Jsem člověk z úplně jiného světa, absolutně nejsem zvyklá na publicitu a věci, co se k ní pojí, takže tohle beru hodně těžko.
JAKÝ BYL JAKO DÍTĚ
Nejhodnější na světě. Maximálně zabraný do hokeje, takže na nějaké vylomeniny neměl čas ani myšlenky. V tomhle jsme si s manželem užili své se starší dcerou, byla neskutečný živel.
PO KOM JE PARÁDIVÝ
Po mé sestře. Ona je náš rodinný módní guru. Vyžaduje dodržování etikety podle dané události. Když jsem prodávala v pobočce OP Prostějov v Mladé Boleslavi, Jiřík za mnou chodil a vydržel si hodiny prohlížet obleky. Každý si chtěl zkusit. Trval na tom, že mu nějaký musíme pořídit. Když asi v devíti dostal k Vánocům sako, nechtěl ho pak za nic na světě sundat.
JAK ČASTO SE VIDÍME
Ne bůhvíjak často, třeba jednou za měsíc. Zajdeme na kafíčko nebo mě vezme na masáž. Spousta lidí by ho možná označila za mamánka, ale my zkrátka jenom máme skvělý vztah. Jirka je hodně pozorný. Nikdy se nezapomene ozvat k narozeninám a svátku, ale i ke Dni matek či MDŽ.
CO MI ŘÍKÁ FITKO
Vůbec nic. Necvičím. Kdysi, ale to už je opravdu hodně dávno, jsem před televizí cvičila aerobik. Ale sportu se nevyhýbám, ráda jezdím na kolečkových bruslích.
JÁ JAKO MAGNET NA ZLODĚJE
(Jiří: Máma je snad přitahuje.)
Mám docela dost historek, to je fakt. Ještě v OP Prostějov nám zloděj sebral z pokladny šuplík s penězi a dal se na útěk. Vyrazila jsem za ním, nějakým zázrakem ho dohnala a strhla na zem jak v akčním filmu.
(Jiří s úsměvem: Pro svoji prodejnu je ochotná nasadit život.)
Nedávno jsem rychle spustila roletu před cizinkou, která se snažila platit kradenou kartou. Nebo si vzpomínám na holčičku, která odcházela s pastelkami, o kterých tvrdila, že je zaplatila už včera.
Jiří Veselý nejen o hokeji a
CO BYLO V SOUTĚŽI NEJTĚŽŠÍ
Možná to bude znít divně, ale docela jsem bojoval s úsměvem, tedy s nutností hodně se usmívat. Z modelingu jsem byl zvyklý na vážný, čistý výraz, takže jsem se musel naučit smát. A necítil jsem se ve své kůži. Sám sobě se moc nelíbím, když se usmívám.
Jiří Veselý Sám se rozhodl přihlásit do Muže roku a uspěl. Díky tomu koncem září reprezentoval Česko na mezinárodní soutěži v Thajsku. Viděl se jako úspěšný hokejista a měl k tomu velmi dobře našlápnuto, ale sen, kterému podřídil dokonce i vzdělání, se začal bortit s příchodem náhlé bolesti zad. Dnes se živí jako fitness trenér. |
PROČ MLČÍM O VZTAHU
Jestli jsem zadaný, nepovím. Svoji slečnu představím nejdřív rodičům. A to se stane, až budu cítit, že spolu budeme napořád.
(Martina: Jednu dívku přivedl asi v osmnácti, od té doby nic. To jsem zvědavá, kdy se dočkám.)
Třeba to bude brzy.
JAK TO BYLO S HOKEJEM
Zbláznil jsem se do něj ve třech letech a nežil skoro ničím jiným. Dokonce jsem změnil střední školu. Abych mohl trénovat, nastoupil jsem do oboru kuchař-číšník. Jenže mě začala pekelně bolet záda. Byla hrozně přetěžovaná, navíc jsem rychle vyrostl. A aby toho nebylo málo, rezonance odhalila, že mám v bederní části o obratel víc. Na rok jsem s hokejem přestal a už to nedohnal. Dá se říct, že jsem se s tím dodnes nesmířil.
CO JSEM DĚLAL PO HOKEJI
Vydělával si v Praze jako číšník. Obdivuju každého, kdo tohle fyzicky náročné povolání vydrží dělat dlouhodobě. Jednou jsem obsluhoval Osmanyho Laffitu. Řekl mi, jestli nezkusím modeling. Teď po soutěži jsem ho potkal a pamatoval si mě. S modelingem jsem začal asi v jednadvaceti, když si mě Saša Jány z agentury Elite Model všiml v obchoďáku. Ale měl jsem potíže kvůli výšce. Mých 193 centimetrů už je moc.
KDE SE VIDÍM
Ve StarDance. Tolik bych si v ní chtěl zatančit. Nebo si zahrát v seriálu. Lidi se mě ptají, jak chci naložit s titulem, co chci dělat. Určitě se budu dál věnovat fitness, ale líbilo by se mi udělat ze svého jména značku a třeba působit v pořadu typu Extrémní proměny nebo mít vlastní proteinové tyčinky.
Z ČEHO JSEM NERVÓZNÍ
Jsem zvyklý dodržovat životosprávu, a proto si rád vařím. Jenže po soutěži jsem tak rozlítaný, že nemám čas.
(Martina: Do práce v restauraci si nosil jen svoje jídlo.)
Protože třeba rýži s kuřetem a avokádem jsme neměli. Nejsem ale fanatik, pozřu i fast food.
NAŠE RODINA A FORMULE 1
Po tátovi jsem podědil tuhle lásku. V neděli jsme vždycky seděli u televize a fandili, bláznili jsme z Michaela Schumachera. Teď jsme v partě tři, protože stáji Ferrari přeje i švagr. Ještě jsem neviděl žádný závod na vlastní oči, ale snad se to podaří. Ideálně v Monze. Zkusil jsem si jízdu formulí na simulátoru, ale moc mi to nešlo.
23. srpna 2025 |
