Žila jste od tří do sedmi let v Nigérii, kde váš tatínek tenkrát pracoval. Co si z té doby pamatujete?
Pamatuju si toho docela hodně. Oceán a ulovené žraloky ležící na pláži, zvuky noční buše, to, jak jsem se potápěla v řece Sapobě a chytala do rukou barevné rybky. Jak jsem spadla z obrovského termitiště a vykloubila si ruku, jak jsem měla malárii a všechno se se mnou točilo, jak jsem vystoupila poprvé na letišti v Lagosu, nadechla se toho „prádelního“ vzduchu a řekla si, že musíme okamžitě zpátky, protože se tam udusím… Taky si hodně pamatuju samotu. Byla jsem tam jen s rodiči, neměla jsem sourozence a děti moc nevídala. Šíleně se mi stýskalo po Česku a milované sestřenici Tamarce.
Já na to koukám a říkám si, jaké zajímavé lidi jsme to přivedli na svět. Je to jízda.
