Když vás člověk chvíli sleduje na Instagramu, vypadá to, že jste v jednom kole.
To taky jsem. Nedávno jsem si ale dopřála téměř dvacet dní volna, kdy jsem navíc skoro nonstop byla s kluky, což bylo skvělé. Vzhledem k tomu, že ale momentálně dokončuji rekonstrukci chalupy a platím kde co, je taková pauza docela znát. (smích)
Chcete říct, že je vaše vysněná chalupa hotová? To to šlo docela rychle na to, o jak velkou rekonstrukci se jedná.
Ještě nebude hotová fasáda, terasa, plot ani zahrada. Ale myslím, že od června tam začneme přebývat. Obrovsky se na to těším!
Těch novinek máte ostatně teď víc, ta nejžhavější na sebe dokonce nechala jednadvacet let čekat.
Je to tak. Přesně takhle dlouho mi trvalo, než jsem se dokopala k další autorské desce. (smích) Mezitím jsem sice před devíti lety vydala vánoční album Až do nebes, ale moje novinka s názvem Láska je plná zbrusu nových písniček. Bylo to vlastně tak, že tohle album už se chystalo na svět v covidu, ale ze zřejmých důvodů jsme jeho vznik na pár let stopli, za což jsem dnes moc ráda. Za tu dobu totiž uzrála spousta nových textů a hudby. Prostě to je tak, jak to mělo být. Texty jsou pro mě hodně důležité, úplně jsem se v nich našla a vnímám je jako popis mého života, jen jsem ho nepsala já. Autory jsou namátkou Albert Černý, David Deyl, Patricie Fuxová, Martin Chodúr či Jirka Březík.
Jaké jsou první reakce?
Musím zaklepat, jsou úžasné! Moc mě to těší a mám radost, že se lidem moje nová deska líbí. Už jen proto, že její cesta k nim byla trošku krkolomná. Navíc jsem si rok počkala i na producenta, s nikým jiným než s Daliborem Cidlinským jsem to dělat nechtěla.
Kdybyste měla vypíchnout jednu větu z celého alba, která je pro vás ta stěžejní?
To moc nejde, mám vztah ke všem textům. Ale když nad tím tak přemýšlím, vlastně ano – bylo by to: Já už dvě srdce mám. Písnička je o mých synech a k jejímu vzniku se váže pro mě hodně dojemná historka. Hudební režisér Ondra Izdný to pojal jako překvapení, tajně se domluvil s mojí mamkou a přijel k nám, když jsem nebyla výjimečně doma, aby s kluky natočil jejich part. No part. Jsou to takové výkřiky a slova, která různě dávali dohromady. Deska už měla jít do výroby a Ondra mi volal, že by mi ještě chtěl na poslední chvíli něco pustit, což se mi moc nehodilo, byla jsem unavená po ranním návratu z Košic a zrovna se věnovala klukům.
No, nakonec jsem souhlasila a Ondra přijel. Zvláštní bylo, že kluci najednou ztichli a sedli si ke stolu, což nikdy nedělají, většinou různě zlobí. Byli zvědaví na výsledek, což já nevěděla. Byl to pro mě úplný šok, rozbušilo se mi srdce a nebyla jsem schopná vnímat, co v té skladbě vlastně říkají. Musela jsem si ji pak pouštět znovu a znovu, slzy se pochopitelně valily proudem. Díky Ondrovi budu mít takhle už navždy další krásnou vzpomínku na jejich dětství.
A co tam tedy říkají?
Vezmu to trošku oklikou. Když jsem se chystala na galavečer Českého slavíka, Tadeáš se těšil, jak určitě jednoho domů přivezu, což jsem já vůbec neočekávala. Snažila jsem se ho utěšit, že už samotná nominace je pro mě obrovská výhra, a že vůbec nevadí, když se v první trojce neumístím. Na což on mi řekl: Zázraky se dějou! Bronzového Slavíka jsem nakonec domů přivezla a třeba tuhle větu zopakoval můj Tadulka ve zmíněné písničce a Matouš ho doplnil slovy: A to je všechno. A taky: Jsi ta nejlepší máma na světě. Nebo: Mami, já tě mám lád. Máťa ještě moc neumí r. Od té doby, vždycky když si doma něco pouštíme, říkají kluci: Mami, pusť nám tu naši. Je to prostě jejich písnička.
Dokázala byste říct, kdy ve svých synech nejvíc vidíte sebe?
To je zajímavé, že nikdy. (smích) Já to asi nedokážu posoudit, to by spíš měla říct moje máma nebo moje okolí. Já jsem příliš blízko na to, abych měla odstup. Je ale pravda, že Tadeáš bere jeviště tak, jakoby se na něm narodil. Tedy to je můj postřeh z poslední Lucerny, kdy tam oba kluci za mnou při děkovačce přišli a já jen zírala, jak je tam jako doma.
26. září 2024 |
O tom, že jsou Tadeáš a Matouš nejdůležitější muži vašeho života, není pochyb, mužů máte okolo sebe ale docela hodně.
Tak předně je tu moje rodina, o jedenáct let mladší brácha Marek, který měl vždy tendenci se o mě tak trochu starat a já jsem na něj moc pyšná, jak je pracovitý. Moc ráda mám mamčina partnera Zbynďu, který sice není můj biologický otec, ale jako by jím byl. Navíc je to ten nejlepší děda pro mé syny. Zásadní byl děda Olda Výpusta, který bohužel loni zemřel. Děda měl úžasný nadhled a zároveň neustálý strach o to, abych měla dostatek práce, což bylo hodně dojemné. Byl mým velkým fanouškem a zmíněný Slavík udělal největší radost určitě jemu. Kdysi si dokonce koupil dvě sim karty, aby mi mohl poslat dva hlasy!
A asi to tak opravdu bude, že mými kamarády a blízkými lidmi jsou spíš muži. Ať už je to můj manažer a úžasný člověk Tomáš Přenosil, který je mou obrovskou oporou a vděčím mu za mnohé. Sice mi už dlouho říká, že po žních půjdu k Turkovi, ale věřím, že to hned tak nebude. (smích) Nebo pak je tu Ruda Kubík, se kterým kamarádím od svých šestnácti let, je mým dvorním textařem a hodně blízkým přítelem. Zmínit musím i Eduarda Klezlu, který mě učí zpívat, podporuje a rozvíjí mě. A hlavně, mohu se mu svěřit se svými životními trablemi a to vše už bezmála třicet let.
Další zásadní muž mého života je producent a ředitel divadla Studio DVA Michal Hrubý, který pro mě vymýšlí neuvěřitelné věci a úžasně mě v mé profesi posouvá. Vymyslel pro mě spíš činoherní role Evitu i Judy, jeho nápad byla i moje úspěšná vánoční deska. A ještě nemůžu nezmínit Marka Liberta, který je můj takzvaný „kamarád z mokré čtvrti“, se kterým jsem zažila spoustu nočních dobrodružství v dobách, kdy jsem ještě neměla děti. Marek je zároveň autorem nejdojemnějšího textu mojí nové desky, což je taková ukolébavka se vzkazem pro mé syny, až tu jednou nebudu.
Není brzy na takové vzkazy?
Já věřím, že brzy je a že tu budu ještě hodně dlouho. Protože mám připravené všechny své závěti! (smích)
Jste hodně emocionální člověk, často pláčete. Kde pramení toto vaše nastavení?
Nevím. Emocionalita je moje silná vlastnost a všechny ty emoce dávám i do své práce a věřím, že je to z toho třeba i cítit. Měla jsem krásné dětství, byla jsem obklopená láskou, ať už mateřskou či tou od prarodičů, kteří byli hodně různorodí, ale milující. Za tuhle výbavu jsem hodně vděčná, umožňuje mi v životě vše prožívat naplno a o tom život přeci je.
A ještě poslední otázka. Kdy jste naposledy dělala dřepy?
(smích) Jestli narážíte na naše rodinné pravidlo, kdy při vysloveném sprostém slově musím udělat pár dřepů, tak naposledy včera. Bohužel nemluvím natolik sprostě, aby tohle mělo velký vliv na mou fyzičku i postavu. Mimochodem, cvičení se pomalu začíná stávat tématem, které řeším. I já, velký odpůrce posiloven si uvědomuji, jak je věk neúprosný a i já tam nakonec dorazím.
27. března 2025 |
