Přinesl jsem váš oblíbený dezert: punčový řez. Je to vaše vzpomínka na bezstarostné dětství?
Bezstarostné nevím… Rodiče mě dali do školky, předtím do jeslí, což jsem těžko snášel. Pak jsme se ve třetí třídě základní školy přestěhovali ze Spořilova do Dejvic, takže jsem si zase musel zvykat na nový kolektiv. A s tím už jsem se nikdy nesmířil. Dodnes to doma připomínám jako křivdu. A maminka smutnovesele pokyvuje hlavou: „Vím, že jsme se stěhovat neměli, protože jsme tě tím navždy poznamenali.“
Jsem přesvědčený, že bych dokázal sehrát Oidipa, umřít na jevišti a dostat to ze sebe tím, že se v šatně osprchuju.
