„Vždycky jsem chtěl dělat v rádiu. Můj tatínek byl artista, jezdili jsme po světě, byl jsem zvyklý pohybovat se mezi tanečnicemi a v showbyznysu ve světě,“ popsal.
„Měl jsem přezdívku Američan, protože jsem byl v útlém věku v Americe, což tenkrát moc lidí nebylo. Asi by mi to mělo lichotit, ale mně to hrozně vadilo. Záviděl jsem dětem, co bydlely v paneláku a běhaly v kočárkárnách. A já musel pít colu a jíst kaviár velkou lžící,“ zavzpomínal Pokorný na své dětství.
První konkurz do rádia neudělal. Vyfoukl mu to jeho jmenovec. „To byla Evropa 2, začátky. Volali mi, že mě berou, já už doma bouchal šampaňské a ona pak: ‚Moment, křestní jméno?‘ Miloš. A ona, že vzali Vítka,“ vzpomíná Pokorný na svůj neslavný úvod. „A pak jsem tam byl ředitel, takže dobrá kariéra,“ dodal.
Coby ředitel Evropy 2 přijal i mladého moderátora Leoše Mareše, který si v té době říkal Leo DJ KJ1 alias Babyface. „Doteď na to vzpomínáme, jak přijel kluk z Berouna. Ale vždycky tam bylo obrovský nadšení pro rádio,“ říká Pokorný, kterého Mareš v začátcích trochu potrápil.
„On udělal hrozné průsery. Třeba jsme dělali soutěž na Václaváku o drahé brýle a říkám: ‚Leoši, tři hodiny s tím musíš vystačit.‘ Šel jsem si koupit kafe a za dvacet minut bylo vymalováno a Leoš říkal: Ti měli takovou radost,“ vzpomíná Pokorný.
Leoš Mareš na Evropě 2 (2003)
„Takže já mu dával pokuty. Ten měl víc na pokutách, než vydělal. Ale vydržel a myslím, že má krásnou kariéru,“ říká Pokorný.
Jemu samotnému se trapasy v rádiu taky nevyhnuly. „Jeden z nejhorších okamžiků v mém životě, co se týče rádia, bylo, když tu koncertovali Duran Duran. Vzali jsme Zlaté stránky a řekli jsme, že dnes zavoláme panu Duranovi. Ono těch Duranů nebylo moc, našel jsem jednoho v Malešicích, vytočil jsem to v 7 ráno a tam paní Duranová. Já říkám: ‚Dobrý den, můžete nám dát pana Durana k telefonu? My pro něj máme CD, tričko.‘ A ona, že ne,“ vzpomíná Pokorný.
Originál se vším všudy, vzpomíná Miloš Pokorný na zesnulého kolegu Hezuckého |
„My na ni tlačili: ‚Ale počkejte, my máme pro něj ty věci. Vzbuďte toho kluka! Ať vstává!‘ A ona, že ho nemůže zavolat. A my tlačili, přidali jsme lístky na koncert...po deseti minutách tohohle našeho představení ona řekla: ‚Pánové, můj manžel před týdnem zemřel.‘ A teď tam sedíš a z té strašné srandy by ses propadl na druhý konec světa, jak je to strašně trapné. Ale tu trapnost musíš dotáhnout až do konce. Takže my: No tak ty ceny jsou kdyžtak v rádiu a zahrajeme si nějakou pěknou písničku,“ popsal Pokorný horkou chvilku v rádiu.
